„Velice příjemným překvapením byl skvělý dramaturgický tah pořadatelů, a to velké plátno před oltářem katedrály, na němž byla pomocí kamer ze tří různých úhlů promítána po celý večer naprosto strhující hra obou varhaníků.“

„Melancholickou atmosféru skladby dotvářely vázané akordické plochy, které následovala změna rejstříku na fagotový a přidání rychlého, velmi virtuózně interpretovaného hlasu.“

„Dramatický nástup prvních varhan v tomto závěrečném duu, doplněn ‚čeřením‘ varhan druhých, množství rytmických i melodických změn, střídání nálad a dramatizace demonstruje preciznost a náročnost na souhru.“

Třetí koncert Mezinárodního varhanního festivalu s podtitulem Hudba pro čtyři ruce a čtyři nohy zavítal v úterý 11. září do domovské katedrály olomoucké římskokatolické arcidiecéze, katedrály svatého Václava. V podání Pavly Salvové a Jana Rotrekla zazněly v do posledního místa zaplněném dómu skladby autorů převážně 20. století jako Olivier Messiaen, Peter Warlock, Henri Mulet, Petr Eben, ale i Felix Mendelssohn-Bartholdy.

Úvodního slova večera se ujal Mons. Josef Nuzík, nynější pomocný biskup a administrátor arcidiecéze olomoucké, v němž vyzdvihnul důležitost soustředit se na krásné události i v dnešním světě, k čemuž trefně využil citát slavného anglického spisovatele Gilberta Keitha Chestertona: „V současné společnosti se stáváme chladnými nikoli pro nedostatek obdivuhodných věcí, ale pro nedostatek úžasu,“ a popřál posluchačům, aby dokázali přenést unášení se krásami hudby i do všedních dní.

První věta Čtvrté symfonie A dur, op. 90 Allegro vivace Felixe Mendelssohna-Bartholdyho otevřela koncertní část večera dvojice varhaníků společnou hrou. Velice příjemným překvapením byl skvělý dramaturgický tah pořadatelů, a to velké plátno před oltářem katedrály, na němž byla pomocí kamer ze tří různých úhlů promítána po celý večer naprosto strhující hra obou varhaníků, a tak si mohli návštěvníci vychutnat nejen skvělý hudební, ale i vizuální zážitek a trochu více odhalit složitost a náročnost varhanické hry, která vyžadovala navíc další dva pomocníky – taktéž varhaníky – kteří měli na starost otáčení stran not a přepínání rejstříků varhan.

Již první tóny skladby jasně ukázaly, že místní varhany mají krásnou, velmi kulatou barvu s příjemným a konkrétním zvukem. Allegro vivace je rychlou, energetickou a velmi živelnou částí, ve kterém oba varhaníci předváděli složité křížení rukou, ale také naprosto přesnou souhru. Intenzivní a silná skladba se postupně přelévá do jemnější, ornamentálnější části. Modulační sekvencování mění atmosféru skladby, dramatizuje ji, čemuž napomáhají i rychlé běhy.

Výběr z páté části varhanního díla Méditations sur le mystère de la Sainte Trinité francouzského skladatele Oliviera Messiaena, konkrétně Méditation IV: Dieu est, a z ní Dieu est immense, éternel, immuable; Le Souffle de ľEsprit; Dieu est Amour, interpretovala Pavla Salvová sama. Hudba v této skladbě je typicky messiaenovsky avantgardní a rozmanitá, vytváří pocit klidu, zamyšlení a spojení s duchovnem. Po větších akordických plochách na začátku se skladba rozvíjí do rychlých, brilantních běhů, které se nepohybují v žádné z klasicky známých tónin, nýbrž v Messiaenových modech s omezenou transpozicí. Vůči tradičnímu Mendelssohnovi-Bartholdymu, mohli návštěvníci slyšet velmi kontrastní skladbu, charakteristickou disonantními intervaly malých sekund a specifické harmonické kvintakordy, které vytvářejí bohatou paletu barev a napětí a napomáhají k navození transcendentního, mystického pocitu. Množství vysokých legat – inspirovaná ptačím zpěvem – odkazuje na Messiaenovu lásku k ornitologii, která se často stávala součástí jeho skladeb. Specifická rytmika i melodika dodává hudbě jedinečný charakter a texturu.

Velmi vznešená a majestátní Capriol Suite anglického skladatele Petera Warlocka (skutečným jménem Philip Heseltine), byla opět interpretována čtyřručně. Ačkoli skladba pochází z roku 1926, dominuje jí lehká a hravá atmosféra typická pro renesanční tance; hudba září vitalitou a energií. Hra Jana Rotrekla a Pavly Salvové odráží taneční rytmus. Jemný a kulatý zvuk flétnového rejstříku ladí vznešenou, lehce orientální atmosféru, varhaníci přesně rytmizují. V rychlé, velmi precizní a náročné části se složitými polyfoniemi a meandrováním melodií předvádějí elegantní souhru při střídání manuálů. Skladba v závěru graduje naléhavou až bojovnou náladou a dramatizací v podobě disonantních akordů.

Výběr tří částí II. Vitrail, III. Rosace a X. Tu es petra et portae infer non preavalenbunt advertus te v podání Jana Rotrekla z Esquisses Byzantines Henriho Muleta, je skladbou, která kombinuje impresionistický styl s exotickými motivy evokující byzantskou kulturu. Melancholickou atmosféru skladby dotvářely vázané akordické plochy, které následovala změna rejstříku na fagotový a přidání rychlého, virtuózně interpretovaného hlasu. Jemná, půvabná melodie s ještě jemnějšími běhy byla podtržena bravurní prací s dynamikou, což posmutnělé atmosféře dodávalo i nadějeplné procítění. V závěru skladby předvedl Jan Rotrekl precizní souhru rukou a nohou ve virtuózní gradační pasáži s rychlými arpeggii a řadou modulací.

Vrcholem večera byla skladba o sedmi částech Mutationes pro dvoje varhany českého skladatele moderní, soudobé ale i duchovní hudby Petra Ebena. Jak už napovídá sám název skladby, byla hrána na dvoje varhany – za první, dá-li se říci „hlavní“, na kůru usedl Jan Rotrekl, za druhé v sakristii sluchátky vybavená Pavla Salvová. Rychlý a naléhavý úvod první části Impetuoso v podání Rotrekla, se dynamicky mění a sekvenčně rozvíjí rytmicky i melodicky nejasně znějící motiv. V III. Cemente interpretuje Jan Rotrekl rychlé, atonální běhy, které ještě prohlubují rytmické napětí a naléhavost skladby. IV. Scherzando začíná staccatovým motivem druhých varhan, do kterých jako duch vstupuje melodický motiv varhan prvních. V. Rapsodico charakterizují dlouhé disharmonické akordy, přetrvávající temná atmosféra a velmi avantgardní a nerytmické střídání akordů. Rychlá staccata stupňují napětí, sekvencování posouvá děj skladby do ještě dramatičtějších poloh. VI. Grazioso působí temnou hrou druhých varhan jako zklidnění před bouří, před závěrečným vyvrcholením v podobě závěrečného VII. Duo, ve kterém hrají oba varhaníci zároveň. Dramatický nástup prvních varhan v tomto závěrečném duu, doplněn „čeřením“ varhan druhých, množství rytmických i melodických změn, střídání nálad a dramatizace demonstruje preciznost a náročnost na souhru. Měkký zvuk druhých varhan kontrastuje se silným a intenzivním zvukem prvního nástroje. Závěr skladby sestává z unisono partů plných složité ornamentiky, které jsou však zahrány naprosto přesně. Skladba vrcholí neuvěřitelně náročnou technikou call and response, kde oba instrumentalisté předvádějí naprosto symbiotickou sehranost.

Pondělní koncert dal jasný signál, že i varhanní hudba 20. století poskytuje zajímavá díla, a to nejen ze stránky interpretační, ale taktéž melodické a tematické. Pavla Salvová a Jan Rotrekl prováděli skladbami různých epoch a stylů s neuvěřitelnou lehkostí, připomněli, jak je důležité neztratit úžas před krásou umění. Tento večer rozhodně naplnil úvodní slova Mons. Nuzíka: Hudba nám umožnila na chvíli zapomenout na každodenní starosti a ponořit se do kouzelného světa tónů.

Foto: Filip Jančo / JANČO ATELIER