„Jan Novák je typ interpreta s absolutní tónovou čistotou, brilantní perlivá technika a samozřejmost, s jakou se pohybuje po hmatníku, jsou okouzlující.“

„Zvučný basbaryton Daniela Klánského zaplnil celý sál, kulatý soprán Karolíny Cingrošové zas pohladil po duši.“

„Je skvělé, jak se soubor dokáže naladit na frázování jednotlivých sólistů a citlivě podpořit a následovat jejich pojetí.“

Už posedmnácté byl v Kulturním domě Elektra zahájen oblíbený festival Svátky hudby v Luhačovicích. Úvodní koncert festivalu byl 29. července zároveň zahajovacím koncertem již 28. ročníku Akademie Václava Hudečka, na kterém tradičně vystupuje kromě dalších Hudečkových hostů především vítěz předchozího ročníku houslové akademie. Tentokrát jím byl osmnáctiletý houslista Jan Novák, čerstvý držitel druhé ceny a zároveň historicky nejmladší laureát naší největší mezinárodní interpretační soutěže Pražské Jaro. Ve druhé polovině koncertu vystoupili renomovaní sólisté, sopranistka Karolína Cingrošová a basbarytonista Daniel Klánský. Všechny zmíněné jako každý rok doprovodil vynikající pardubický komorní soubor Barocco sempre giovane pod vedením uměleckého vedoucího Josefa Krečmera.

Zahajovací koncert luhačovických Svátků hudby a Akademie Václava Hudečka se vždy u veřejnosti těší velké oblibě, což rok co rok dokazuje zcela zaplněný sál Kulturního domu Elektra. Nejinak tomu bylo letos a po nezbytných počátečních ceremoniích i organizačních pokynech pro nové frekventanty už na pódium nastoupil luhačovickému publiku dobře známý soubor Barocco sempre giovane. Úvodní Mozartovo Divertimento D dur zaznělo v komorním složení smyčcového kvintetu. Soubor ve složení Iva Svobodová-Kramperová (první housle), Sára Zemenová (druhé housle), Vít Kubík (viola), Jan Zemen (violoncello) a Jan Prokop (kontrabas) předvedl svěží, zvukově vyvážený, stylově čistý a kompaktní výkon. Vzájemné napojení jednotlivých hráčů bylo evidentní, pozitivní energie a radost z hudby z nich jen sršela.

Po mozartovsky hravém úvodu nastoupil na pódium i zbytek souboru a znalí posluchači se už těšili na tradiční dvojkoncert Václava Hudečka s posledním vítězem jeho houslové akademie. Je fascinující, jak kdykoliv se Václav Hudeček objeví na pódiu, ještě ani nevezme housle do ruky a už jeho osobnost jako slunce prozáří celý sál. Snadno si člověk představí, jak nesmírně inspirující musí být pro jeho pódiového partnera stát mu po boku a sdílet tuto mimořádnou a veskrze radostnou energii. Přesto se do každého jednotlivého provedení Bachova Dvojkoncertu d moll vždy dokáže otisknout také osobnost mladého interpreta, která se ani vedle mistra Hudečka neupozadí. Jan Novák se do svého partu vcítil velmi stylově, bachovská monumentálnost a šíře byla patrná hned od prvních taktů. Oba sólisté hráli s plným nasazením a zcela ponořeni do hudby.

Druhá věta si přes svou mimořádnou lyričnost udržela barokní řád a stylovost a nesklouzla do romantické polohy, jak se mnohdy děje speciálně u této věty. Třetí věta pak byla smrští explozivní energie, s níž Novák s Hudečkem prolétli v dokonalé souhře až k vítěznému konci.  

Osmnáctiletý houslista Jan Novák prokazuje svůj výjimečný talent už od útlého věku. V roce 2018 získal na Mezinárodní houslové soutěži PhDr. Josefa Micky první cenu s pozváním k účasti na Akademii Václava Hudečka včetně stipendia nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. V témže roce získal také první cenu na jubilejním šedesátém ročníku Kocianovy houslové soutěže v Ústí nad Orlicí. 

Zcela mimořádného úspěchu dosáhl Jan Novák v letošním roce na soutěži Pražského Jara, kde se stal jako držitel druhé ceny zároveň historicky nejmladším českým laureátem. Nyní si jako úřadující vítěz Akademie Václava Hudečka z roku 2023 vybral pro svoje sólové vystoupení na zahajovacím koncertě Mozartovo Rondo C dur pro housle a smyčce. Jan Novák je typ interpreta s absolutní tónovou čistotou, brilantní perlivá technika a samozřejmost, s jakou se pohybuje po hmatníku, jsou skutečně okouzlující. Mozart bývá pro svou nekompromisní průzračnost mezi mnoha interprety obávaným skladatelem, jakákoliv drobná nepřesnost je okamžitě slyšet. Novákův suverénní výkon však přesvědčil, že v jeho případě nejsou jakékoliv obavy na místě. Nekončící bouřlivý aplaus byl pak sladkou a zcela zaslouženou odměnou pro tohoto sympatického mladého umělce, o kterém zcela jistě ještě hodně uslyšíme.

Druhá polovina koncertu patřila, stejně jako v minulých ročnících, mistrům pěvcům. Tentokrát se v roli sólistů představili basbarytonista Daniel Klánský a sopranistka Karolína Cingrošová. Oba dva na koncertě potvrdili renomé špičkových profesionálních umělců. Na úvod si zvolili blok výběru árií a duetů z Figarovy svatby, čímž zdařile propojili silnou mozartovskou linii celého večera. Jedna z nejslavnějších Mozartových oper se těší všeobecné popularitě, proto byl již výběr z „Figarky“ zárukou poloviny úspěchu. Tu druhou polovinu dotvořily zcela přesvědčivé výkony interpretů – zvučný basbaryton Daniela Klánského zaplnil celý sál, měkký, kulatý soprán Karolíny Cingrošové zas přímo pohladil po duši. Společně se jejich hlasy skvěle pojily a bylo slyšet, že oběma interpretům je Mozartova hudba velmi blízká. 

Po Mozartovi se oba sólisté přenesli do romantického slohu, aby se stejnou bravurou přednesli díla Gioacchina Rossiniho, Léa Delibese či Franze Lehára. Naprosto strhující byla Lehárova árie Meine Lippen sie küssen so heiβ v podání Karolíny Cingrošové. Sklidila za ni ovace vestoje, které jen potvrdily, že se jednalo o jeden z vrcholů celého večera. Závěrečný duet Lippen Schweigen z Lehárovy operety Veselá vdova, kde oba lidské hlasy podpořila ještě líbezná sóla prvních houslí a violoncella, si vysloužil hlasitý nadšený aplaus, jasně volající po přídavku. Tím byl, jak jinak než opět Mozart, tentokrát duet Masetta a Zerliny z opery Don Giovanni. 

Opět musím na závěr vyzdvihnout vynikající výkon doprovázejícího souboru Barocco sempre giovane, který zejména ve druhé polovině koncertu znovu prokázal absolutní profesionalitu a muzikalitu. Je skvělé, jak se soubor dokáže naladit na frázování jednotlivých sólistů a citlivě podpořit a následovat jejich pojetí. Zasvěcení vědí, že právě doprovod zpěvu je samostatná a náročná disciplína vzhledem k tomu, že zpěvní kantiléna vyžaduje často větší agogické změny, které je potřeba vnímat, předvídat a spoludotvářet. V čele s pevným vedením koncertní mistryně Ivy Svobodové-Kramperové toto pardubický soubor beze zbytku naplnil a pozdvihl úroveň celého koncertu ještě o stupeň výš.

Foto: Facebook festivalu, ilustrační - Facebok Karolíny Cingrošové / Dan Drahotský, archiv festivalu