„Britský koncertní varhaník Wayne Marshall působí zároveň jako dirigent. Zabývá se především americkou hudbou 20. století a speciálně skladbami George Gershwina a Leonarda Bernsteina.“

„Jeho koncertní výkony jsou charakterizovány neobyčejným temperamentním nasazením, podloženým obrovskou neselhávající virtuózní technikou a směřováním k rychlým až závratným tempům.“

„Na koncertě provedl americkou varhanní tvorbu, která na našich podiích téměř nezaznívá.“

Již dvacátý osmý ročník Mezinárodního varhanního festivalu v pražské minoritské bazilice sv. Jakuba zahájil Wayne Marshall (*1961), rodák z Velké Britanie, nositel Řádu britského impéria. Jeho koncertní výkony jsou charakterizovány neobyčejným temperamentním nasazením, podloženým obrovskou neselhávající virtuózní technikou manuálu i v pedálu, a směřováním k neobyčejně rychlým závratným tempům, která přece jen o něco pomaleji reagující svatojakubské varhany nebyly schopny v detailech vždy zvukově realizovat. Silnou stránkou Marshallova výkonu byly improvizace, opět ve virtuózních tempech a opulentním zvuku, kterým se inspiroval během celého koncertu.

Jeho rodina pochází z ostrova Barbados. Vystudoval Royal College of Music v Londýně a své vzdělání ještě doplnil ve Vídni. Zároveň se věnuje dirigování. Byl šéfem rozhlasového orchestru v Kolíně nad Rýnem a hlavním hostujícím dirigentem Orchestra Sinfonica di Milano. Je specialistou na americkou hudbu a oceňovaným interpretem skladeb George Gershwina, Leonarda Bernsteina i dalších autorů 20. století.

Zahájil vlastní stručnou improvizovanou Intrádou, která ostrými disonancemi stylově předznamenala další průběh Marshallova vystoupení. Kanadský skladatel Andrew Ager (*1962) působil jednu dobu jako ředitel hudby v katedrále v Torontu. Tehdy se také víc věnoval varhanní tvorbě a napsal také Varhanní koncert s orchestrem. Nyní se úspěšně věnuje tvorbě oper na atraktivní náměty. Jeho Toccata a fuga C dur je z roku 2009. Virtuózní toccata s disonantními akordickými spoji v mohutném zvuku vystřídá stručná fuga na intervalově rozeklané téma, která končí čistým akordem C dur.

Zajímavější byla druhá ukázka soudobé americké hudby. George C. Baker (*1951) původem z Texasu studoval varhanní hru v Dallasu a ve Francii u Marie-Claire Alain, André Marchala, Pierra Cocherau a Jeana Langlaise. V roce 1974 zvítězil v prestižní varhanní soutěži v Chartres a v mezinárodní improvizační soutěži v Lyonu 1979. Nahrál kompletní varhanní dílo J. S. Bacha a Louise Vierna. Vyučoval improvizaci v Houstonu a hru na varhany v Dallasu. Pozoruhodností je, že Baker zároveň vystudoval medicínu a až do důchodu pracoval jako dermatolog. Deux Evocations (Dvě evokace) z roku 2017 jsou věnovány památce úmrtí Louise Vierna a Pierra Cochereau. Obě evokace zpracovávají gregoriánský chorál. První v jemných barvách a Marshallem půvabně narejstříkované dva mariánské nápěvy, druhá variační toccatového typu na sekvenci Victimae paschali laudis.

Rozsáhlou pětivětou Šestou symfonii Charlese-Maria Widora provedl sólista suverénně zpaměti. První, třetí a pátou větu hrál v hraničních svrchovaně virtuózních tempech s bezprostředním napojením bez jakéhokoliv oddechu mezi větami. Marshall se příliš nezabýval detaily a pojal celou symfonii jako mohutnou fresku. Volné věty druhá a čtvrtá byly hrány také o poznání rychleji, nesentimentálně. Vyzněly proto méně kontrastně k rychlým větám než skladatel patrně zamýšlel. Zde se jevilo sólistovo zaměření pouze na virtuózní stránku skladby trochu jednostranné.

Na závěr uvedl Wayne Marshall rozsáhlou improvizaci tentokrát na dané téma duchovní písně „Pane žní a nepožatých polí“. Sólista pojal improvizaci velkoryse ve výstavbě, využil jejího diatonického vyznění při vší chromatické a harmonické komplikovanosti k efektnímu a pestrému střídání nálad. Objevily se náznaky scherza nebo fugata. Harmonizace písně místy připomínala postupy používané v gospelech a improvizace byla vystupňována toccatovým způsobem do mohutné citace písně v dvojitém pedálu. Přídavkem byla opět improvizace. Je zvykem na svatojakubských koncertech po jednom přídavku vždy sejít z kůru a poděkovat aplaudujícímu obecenstvu dole. Wayne Marshall byl ovšem do improvizací tak ponořený a zaujatý, že přidal ještě jednu další, a až potom sešel definitivně od varhan k nadšenému obecenstvu.

Foto: Zdeněk Chrapek