PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„V pondělí poslouchejte přímý přenos ze Studia 1 Českého rozhlasu, kde vystoupí členové Symfonického orchestru Českého rozhlasu v nejrůznějších komorních sestavách.“

„Od 20:00 ve středu začíná blok inspirovaný nedávnou návštěvou Sira Simona Rattla a také letošním 200. výročím narození Antona Brucknera.“

„V pátek si poslechněte Missu Sanctissimae Trinitatis Jana Dismase Zelenky na první nahrávce Marka Štryncla s Musicou Floreou z počátku 90. let. Mezi sólisty je i Magdalena Kožená.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Hudbu vybírají a přibližují konkrétní lidé. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah dokonce prostor pro nenápadné vzdělávání. Protože je pro portál KlasikaPlus.cz stanice s hudebním názvem synonymem pro „samou hudbu“, tak pravidelně nahlíží do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 26. února do 3. března?

„Obrázek z dávných dějin ukazuje nesmrtelné negativní vlastnosti českého človíčka, kličkujícího mezi nástrahami vášní, moci a vlastního prospěchu.“

„Černobílý obrázek inscenace věru není.“

„Jakub Klecker využil nejen své spolehlivé dirigentské umění, ale i svůj sbormistrovský cit.“

Rok české hudby a dvě let od narození Bedřicha Smetany berou v Ostravě vážně. Ve čtvrtek 22. února byla znovu uvedena skladatelova první opera Braniboři v Čechách, přičemž inscenace z roku 2016 dostala novou vizáž a jiné obsazení některých postav. Monumentalita a údernost inscenace byla zachována, stejně jako precizní hudební nastudování a provedení.

„Richard III. nebyl prvním ani jediným Smetanovým pokusem o ztvárnění literární předlohy.“

„Tomáš Brauner měl v Sibeliově první symfonii dobře promyšlený tempový a dynamický plán.“

„Kalabisův Koncert pro klavír a orchestr vyzněl v podání Matouše Zukala jako gejzír čisté třpytivé vody, napájený tradicí české a francouzské hudby 20. století.“

Také poslední abonentní koncert Plzeňské filharmonie uskutečněný 22. února ve Velkém sále Měšťanské besedy a předcházející tak Smetanovským dnům (od 7. března) nabídl Smetanovu hudbu. Spolu se symfonickou básní Richard III. zazněla pod taktovkou Tomáše Braunera i Sibeliova První symfonie a se sólistou Matoušem Zukalem také Kalabisův Koncert pro klavír a orchestr.

„Milada je heroina, která má nádherné zpívání.“

„A víte, že je to moje první role v češtině? Ale je to taková podivná čeština.“

„V Melbournské opeře jsem byla Amelií z Verdiho Maškarního plesu, za ni jsem v roce 2014 získala prestižní cenu Green Room Award.“

Csilla Boross je maďarská sopranistka, kterou ocenilo české operní publikum zejména v roce 2009, kdy ji vidělo jako Čo-Čo-San v Pucciniho opeře Madama Butterfly v Janáčkově divadle. Za ztvárnění této postavy dostala v roce 2010 Cenu Thálie; následně se jí otevřely dveře na světová jeviště. Nyní se vrací na brněnskou scénu k souboru Janáčkovy opery jako Milada ve Smetanově opeře Dalibor.

„Studentská filharmonie si v provedení Janáčkovy předehry Žárlivost prověřila především zvukovou mocnost své žesťové sekce.“

„Klavírní sólo hrál pianista Alim Bejsembajev, loňského roku ověnčený titulem ‚Umělec nové generace BBC‘.“

„V provedení České filharmonie a za řízení Jakuba Hrůši bylo ale Zrání zjevením.“

Ve středu 21. února 2024 se konal koncert 128. sezóny České filharmonie ve Dvořákově síni Rudolfina. Dvě části koncertu obsadila dvě tělesa pod vedením stejného dirigenta Jakuba Hrůši. Nejprve hrála Česká studentská filharmonie předehru Žárlivost od Leoše Janáčka a poté Druhý klavírní koncert Sergeje Prokofjeva se sólistou Alimem Bejsembajevem. Ve druhé části koncertu hrál orchestr Česká filharmonie symfonickou báseň Zrání od Josefa Suka. Zpívala ženská část Pražského filharmonického sboru sbormistra Lukáše Vasilka. Pozoruhodné a velkolepé.

„Ad hoc sestavený ansámbl splnil svou úlohu se ctí a výtečně pohyblivý kontrabas přesvědčivě ‚tvrdil muziku‘.“

„Klasicistní dílo bylo naplněno agogickou kázní.“

„Úvod první věty s krásným uvedením tématu ve viole byl sám o sobě událostí.“

V úterý 20. února 2024 se konal v koncertním sále Pražské konzervatoře další koncert 32. ročníku festivalu Svátky hudby v Praze. Hosty Václava Hudečka byly dva komorní soubory – Wihanovo kvarteto a Ševčík Quartet. Wihanovci, v záskoku za kvarteto Apollon, potěšili hudbou Antonína Dvořáka a mladý soubor hrál Haydna.

„O mém otci Janu Novákovi se pořád píše, že je to ‚Martinů‘ nebo ‚Stravinský‘, jako kdyby jen někoho kopíroval… Ale Novák je Novák!“

„Trochu mě udivilo, když jsem přišla do Čech a někdo mi řekl: ‚Člověče ty hraješ tak, že bych ani nepoznal, že jsi žena.‘ Vůbec jsem to nechápala.“

„Ve škole jsme teď hráli gamelan, já jsem hrála na balinéskou píšťalu suling nebo pikolu. Takové věci mě strašně baví.“

Flétnistka Clara Nováková je dlouhá léta inspirací nejen českým flétnistkám a flétnistům. Její osobitá interpretace oplývá výraznou expresivitou a energií. Zájem však vzbuzuje i bezprostřednost a lehkost, s níž umělkyně hovoří o flétně, hudbě, ale i svých pestrých životních zkušenostech. Po dětství v Brně, Dánsku a Itálii, studiích v Německu a ve Francii a řadě profesně úspěšných let ve Francii a Španělsku už přes deset let žije a učí v Číně. Do Evropy se vrací dvakrát ročně a právě teď chystá dva koncerty v Praze.

„Během koncertu se promítala videa, která emočně a dějově dokreslovala náladu hraných skladeb.“

„Skladba estonského skladatele Tõnu Kõrvitse je plná tajuplných emocí.“

„Na závěr koncertu zazněla světová premiéra skladby mladého českého skladatele Adama Závodského.“

Ensemble Opera Diversa působí na brněnské hudební scéně již přes dvacet let a sdružuje mladé hudebníky, kteří se věnují především novým projektům, z nichž mnohé vznikají na objednávku souboru. Soubor pořádá každoročně čtyři tematické koncertní projekty; první v tomto roce měl název Mýty a báje a propojil různorodé mytické náměty do uceleného dramaturgického konceptu. Antické náměty, svět J. R. R. Tolkiena, zkazky o bájných činech a zemích, to vše premiérované 20. února v sále brněnského Domu pánů z Kunštátu.

„Interprety byli PKF – Prague Philharmonia pod taktovkou Roberta Kružíka a klarinetistka Anna Paulová.“

„Díla židovských skladatelů zazněla spolu s geniální hudbou salcburského mistra.“

„Její basetový klarinet zněl v krásném klenutém tónu, s virtuozitou a brilancí nejvyšší úrovně.“

Do svého sedmého ročníku vstoupil 21. února zahajovacím koncertem v kostele sv. Šimona a Judy festival Věčná naděje, pořádaný stejnojmennou nadací. V průběhu následujících dnů a týdnů až do konce dubna nabídne veřejnosti celkem sedm koncertů. Interprety úvodního večera byli PKF – Prague Philharmonia pod taktovkou Roberta Kružíka a laureátka Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro 2015, klarinetiska Anna Paulová.

„Housle Terézie Hledíkové zněly v Beethovenově mimořádně zpěvném opusu se zářivou čistotou a pozoruhodnou silou.“

„Ty stovky až tisíce hodin, které Matyáš Novák věnoval mimo jiné Lisztovi, jehož vždy stavěl do popředí, jsou znát.“

„Orchestrální party obou skladeb večera působily pod vedením Zdeňka Červinky vyrovnaně, pokyny sólistům vzorně.“

O všech třech ještě určitě hodně uslyšíme. Budeme chodit na jejich koncerty a poslouchat hudbu, kterou nahráli. Můžeme tak činit již dnes a připomínat si jejich dosavadní úspěchy, přesto hlavním osobním úkolem každého z nich je dokončit studia na pražské Hudební a taneční fakultě Akademii múzických umění. Právě ve spolupráci s ní uspořádala ve středu 21. února koncert Komorní filharmonie Pardubice v domovské Sukově síni.

„Ač obdařen titulem JUDr., vybral si Karel Reiner hned čtyři profese spjaté s hudbou.“

„Speciální kapitolou jeho komponování byla hudba pro divadlo a pro film; navíc jej přivedla do společnosti velkých jmen.“

„Jak Reiner stárl a zrál, převládla v jeho tvorbě snaha o myšlenkově hutné kompozice.“

Jeho otec byl vrchním kantorem v synagoze, jeho mentorem na studiích Alois Hába, divadelním ředitelem E. F. Burian. Zažil a přežil tři koncentrační tábory, později byl obviněn z formalizmu, přesto zkomponoval na tři sta skladeb. Včetně hudby k filmu, který byl oceněn v Cannes. Jako by za devětašedesát let, které mu vyměřil osud, prožil několik životů. A byl svědkem i účastníkem českých vzestupů a pádů minulého století. Žatecký rodák židovského původu, pilný tvůrce Karel Reiner.

„V právě probíhajícím Roce české hudby bylo velice osvěžující slyšet díla i méně protežovaných autorů.“

„Fialová dokáže svůj nástroj z roku 1745 rozeznít do natolik šťavnatého zvuku, až posluchače zcela obejme.“

„Romanticky laděné party Jitky Čechové se proměnily v barvité, přesto však vysoce pregnantní hudební vyjádření.“

Královny violy a klavíru. Právě tak se jmenoval večer deváté sezony koncertní řady Břevnovská hudební setkání, který se v Tereziánském sále Břevnovského kláštera odehrál 20. února. Romanticky laděným repertoárem počátku 20. století okořeněným jednou „soudobkou“ violistka Kristina Fialová a klavíristka Jitka Čechová potvrdily, že si svůj královský titul právem zaslouží.

„Soustředím se na to, abych divákům zprostředkovala něco autentického“

„Líbí se mi, když se moje postavy mohou učit jedna od druhé.“

„Part Skladatele musíte znát opravdu velmi dobře a najít způsob, jak ho zpívat, aby to neznělo jako rytmické cvičení.“

Původem islandská mezzosopranistka, sólistka Opery Národního divadla Arnheiður Eiríksdóttir si za pár let v Zlaté kapličce stihla získat přízeň pražského publika i kritiky. Ona sama říká, že se v Praze cítí jako doma a že Češi a Islanďané toho mají hodně společného. Držitelka Ceny Thálie (2023) za roli Oktaviána (Růžový kavalír) je na jevišti nepřehlédnutelná, a to jak pěvecky, tak svým mimořádně přirozeným hereckým projevem. Na diváky se přitom snaží přenést co nejpřesvědčivější emoci a nepolevit z hudební kvality – i když je operní provoz často plný kompromisů.