PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Nadešel čas, aby i Dvořákova hudba, od jejíhož vzniku uplynulo více jak jedno století, se stala předmětem hledání původního tvaru, v jakém byla vnímána dobovými posluchači.“

„Jako výsledný tvar nás potěšil vláčný, v dílčích úsecích agogicky bohatě utvářený tempově-melodický průběh hudebního dění, svou proměnlivostí subjektivněji tónovaný, než na jaký jsme zvyklí v podmínkách současného, spíše věcného a rychlejšího sdělení.“

„Také v Osmé symfonii – komponované i uvedené o dva roky dříve než předehra V přírodě – bylo i pro oko potěšením sledovat výkon Marka Štryncla.“

Doba, kdy převládal názor, že stylově poučená hudební interpretace se vztahuje jen na historicky vzdálená období hudební historie, je nenávratně pryč. O tom, že takzvaně stará hudba nutně nemusí být jen hudba starobylá, a že předmětem revivalistického zájmu se může stát dokonce odkaz národních klasiků 19. století, přesvědčil koncert souboru Musica Florea 31. října v kostele sv. Šimona a Judy na Starém Městě v Praze.

„Ve tři hodiny odpoledne mi ještě nestihl vytrávit těžký oběd, naopak během druhé poloviny koncertu už z důvodu nedávného posunu času byla příliš brzy tma.“

„Z Geniušene jsem obecně měl dobrý pocit, v její povaze opravdu je něco osobitě energického a umí jít s kůží na trh.“

„Možná jsem nedokázal strávit program, ve kterém mi chyběla nějaká pořádná ‚odměna‘, něco, co by mě dokázalo pomyslně víc roztancovat nebo rozezpívat.“

V neděli 5. listopadu v rámci Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného proběhl jediný odpolední koncert, který se zároveň jako jediný konal mimo Dvořákovu síň Rudolfina. Schopná klavíristka Anna Geniušene vystoupila v Sále Martinů na pražské HAMU s myšlenkově podnětným programem, který však v koncertní praxi možná příliš nefunguje.

„Pianistka dokázala svou duchovní ‚prorostlost‘ s příjmením Páleníček.“

„Dílo s temným námětem a ponurého vyznění hrála citlivě i s rozmyslem, přesto však mohla sušší pedalizací podtrhnout jeho naturalismus.“

„Tzv. ‚perličkovou‘ techniku a schopnost rovné hry v závratném tempu Jitka Čechová projevila v kratší Toccatě Jaroslava Ježka. Kratší, o to více však hutné.“

Nejen Klavírní festival Rudolfa Firkušného v těchto dnech sytí Prahu klavírním uměním. 6. listopadu se v Anežském klášteře o slovo přihlásil i bechsteinovský cyklus Hybatelé rezonance, představující tuzemské pianistické špičky, a tentokrát program obstarala Jitka Čechová, známá specialistika přes dílo Bedřicha Smetany. V poslední době se však „první dáma českého klavíru“ vydává i do mladších českých vod a právě poslední pondělí představila pečlivě dramaturgicky vystavěný recitál zahrnující například i skladbu Josefa Páleníčka, jejího tchána.

„Studie pro smyčce je skladba, kterou Haas napsal v Terezíně. Dirigoval ji tam také zachránil Karel Ančerl.“

„Druhým číslem byl Koncert pro trubku a smyčcový orchestr dalšího brněnského skladatele, Petra Fialy.“

„Po přestávce zaznělo Rekviem d moll Wolfganga Amadea Mozarta, na které se publikum především těšilo. V podání Jihočeské filharmonie znělo v sále Besedního domu úměrně prostředí.“

Český filharmonický sbor Brno má za sebou rušnou zahraniční sezónu, ale ve svém městě nezapomíná na abonenty. Na druhém abonentním koncertě, který se konal v neděli 5. listopadu v Besedním domě, se představil sbor spolu s Jihočeskou filharmonií z Českých Budějovic, kterou řídil Marek Šedivý, dirigent opery Národního divadla moravskoslezského.

„Každou operní inscenaci připravujeme ve dvojím dirigentském obsazení. Je vždy výhodou mít k sobě kolegu, na kterého je člověk zvyklý. Vědět, co můžeme jeden od druhého očekávat.“

„Každá repríza opery je vždy svým způsobem novou premiérou. Takový adrenalin na symfonickém koncertě nezažijete.“

„Na léta strávená v Kantiléně se nedá zapomenout. Tyto okamžiky mi jasně nasměrovaly cestu uměleckého i osobnostního růstu.“

Jakub Klecker patří ke střední generaci dirigentů a sbormistrů, kteří se dokáží energicky prosazovat. Působí stabilně v Janáčkově opeře Národního divadla Brno, pravidelně hostuje v opeře Národního divadla moravskoslezského a diriguje tuzemské symfonické orchestry. V současné době má za sebou dvě stěžejní premiéry českých oper, v Brně nastudoval a provedl Dvořákova Jakobína, v Ostravě obnovenou premiéru Smetanova Tajemství…

„Měla jsem dojem, jako bych byla na návštěvě u pana profesora Klánského v obýváku a jen tak mimochodem poslouchala Beethovenova díla z různých tvůrčích období.“

„Čas plynul napříč variacemi tak přirozeně, vše se dělo tak nějak samo, agogika i hudební struktura se vynořovala tak, jak jí bylo vlastní.“

„Oproti Ivanově ‚zenovému klidu‘ první poloviny koncertu přišel Lukáš s velkou energií, kterou dal do své interpretace dal od první noty.“

V neděli 5. listopadu se v rámci festivalu Rudolfa Firkušného uskutečnil koncert v Dvořákově síni pražského Rudolfina. Vystoupil na něm renomovaný klavírista Ivan Klánský s díly Ludwiga van Beethovena a pro druhou polovinu koncertu si přizval svého syna Lukáše, společně provedli čtyřručně druhou řadu Dvořákových Slovanských tanců. Večer, kdy na některých místech v České republice bylo možné pozorovat polární záři, se v Rudolfinu nesl také v duchu něčeho nebeského.

„První festivalový večer stanovil laťku kvality neobyčejně vysoko.“

„Interpreti Mozarta hráli naprosto přesně, s lehkostí, noblesou a zpaměti, jako ostatně celý svůj pražský program.“

„Pro posluchače, kteří Svěcení jara znají z orchestrální verze, je nepředstavitelné, že by toto dílo mohlo existovat jen v jednom témbru. Jussenovi nás však přesvědčili o tom, že i v této restriktivní verzi může dílo fungovat.“

Klavírní festival Rudolfa Firkušného vstoupil letos již do druhého desetiletí své historie. V Praze se koná v návaznosti na Pražské jaro každoročně na podzim. Současný ročník je sestaven z pěti koncertů ve Dvořákově síni Rudolfína a v Sále Martinů HAMU.

„David Radok se podílel nejen originálním nápadem, ale hned ve třech divadelních profesích, jako libretista, režisér a scénograf.“

„Nelehkým úkolem pro Kučeru bylo zvolit vhodný hudební jazyk, který by konvenoval s Puccinim a současně byl autentický.“

„Sympatické na Radokově režijním přístupu je zejména to, že používá scénu výtvarně jen strohou, či spíše náznakovou.“

Projekt Don Buoso, Gianni Schicchi měl v pražském Národním divadle 3. listopadu 2023 premiéru a Radok se na něm podílel nejen originálním nápadem, ale hned ve třech divadelních profesích, jako libretista, režisér a scénograf. Tím dobrým nápadem bylo uvedení opery Gianni Schicchi Giacoma Pucciniho v novém inscenačním kontextu. Dříve se tato komická jednoaktovka na operních scénách uváděla ve spojitosti s různými jinými, rovněž jednoaktovými tituly. Nešlo však o spojení pevně ustálená.

„První koncert Pražského symfonického orchestru byl anoncován na 15. října 1933 pod dirigentem Karlem Marchhartem.“

„Protože se představení na Vinohradech konalo od 19:30 a zahajovací koncert Pražského jara začínal ve 20:30 ve Smetanově síni, vidíme praxi přetrvávající u některých těles dodnes: totiž dva koncerty ve stejnou dobu na různých místech pod hlavičkou stejného tělesa.“

„Pražský symfonický orchestr byl veden během protektorátu Antonínem Mariou Nademlejnským, známým doprovazečem Emy Destinnové.“

Název Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK je od r. 1952 tak dobře zavedené jméno v českých zemích, že souběžná existence původně dvou orchestrů, tedy Pražského symfonického orchestru a Orchestru F. O. K., trvající minimálně až do r. 1946, je poměrně neznámá. Situaci navíc ještě komplikuje skutečnost, že se dnešní pražský orchestr pro zahraniční zájezdy vyhýbá složitému názvu a v cizině používá anglický nebo německý název Prague Symphony Orchestra, resp. Prager Symphoniker.

„Martin Glaser a šéf opery Jiří Heřman připravili velké entrée ministru kultury Martinu Baxovi, aby společně, před zraky publika, stvrdili podpisem Memorandum o spolupráci.“

„Na jevišti seděli členové orchestru Janáčkovy opery a čekali na svoji příležitost se konečně ukázat v záři reflektorů, zatímco jindy jsou bezpečně ukryti v příšeří orchestřiště.“

„Zdá se, že Festival Janáček Brno 2024 má dobře našlápnuto a je se na co těšit, ta smršť světových Janáčkovských inscenací v hvězdném provedení, to v Brně ještě nebylo!“

Festival Janáček Brno je bienále, které bude realizováno v listopadu roku 2024, tedy v roce České hudby. Jeho „nastartování“ koncertem už v sobotu 4. listopadu 2023 však mělo své důvody. Byla odtajněna dramaturgie festivalu a jednotlivé tituly jdou již do prodeje a představitelé Národního divadla v Brně, kteří jsou organizátory, dostali dar od Ministerstva kultury – memorandum o spolupráci pro rok 2024 i 2026 a zajištěné financování. Tohle velkorysé startovné přijel stvrdit ministr kultury osobně.

„Ve skladbě Č. 36 – ‚NONcert pro lesní roh‘ Richarda Ayrese jde o hudbu svým způsobem programní, respektive o její vtipnou a nekompromisní karikaturu. A zároveň o podívanou scénickou.“

„Dirigent Chuhei Iwasaki s Filharmonií Hradec Králové prokázal smysl pro dramatičnost i nejednoznačnost situace.“

„Teď již jde jen o to, aby se z provedených skladeb nestaly po českých premiérách hned derniéry. Přítomnost rozhlasových mikrofonů však v tomto směru dává naději.“

Vyvrcholením devatenáctého ročníku Hudebního fóra Hradec Králové, festivalu soudobé zahraniční orchestrální tvorby uváděné v českých premiérách, se stal v pátek 3. listopadu třetí koncert, tematicky zaměřený na skladby související s operami tří současných skladatelů, pojmenovaný ovšem po „koncertantním“ dílku uvedeném v jeho středu a výrazně využívajícím divadelních prvků. Publiku v Sále Filharmonie Hradec Králové, ale i posluchačům Českého rozhlasu D-dur, se tak dostalo vzácné možnosti seznámit se s kompozicemi, jejichž živých provedení se zřejmě vyskytne v našich končinách jako příslovečného šafránu i v blízké budoucnosti. Ve všech případech přitom šlo o hudbu sdělnou a posluchačsky vstřícnou, což dokázalo její vřelé přijetí vyjádřené nadšeným, upřímným a dlouhotrvajícím potleskem auditoria. V dobrém světle se opět předvedla domácí Filharmonie Hradec Králové, jejíhož řízení se tentokrát ujal v Česku již řadu let trvale usazený dirigent japonského původu Chuhei Iwasaki.

„Spontánní reakce diváků… Těžko se jí podaří vyvolat některému z dnešních režisérů a scénografů.“

„Dirigent Carlo Rizzi vedl představení nádherně, zažitě, s nadhledem a současně s obrovskou empatií věnovanou příběhu i pěvcům.“

„Marcello je díky Plachetkovi – hned po ústřední dvojici a před Musettou – opravdu důležitou postavou příběhu.“

Newyorská Metropolitní opera opětovně – pokolikáté už? – obnovila čtyři desítky let starou, ale nadále nadčasovou a ideální inscenaci Pucciniho Bohémy, kterou jako režisér i scénograf vytvořil Franco Zeffirelli. Není to však žádné muzeum – jde o mimořádně přirozeně vyprávěný příběh, neméně přirozeně navázaný na hudbu. Té dává dirigent Carlo Rizzi až překvapivě velkou lyriku…

„Dnes je budova pro koncertní provoz velmi žádaná a přitahuje návštěvníky do města i jako architektonická rarita.“

„Jednotlivé nástroje srozumitelně artikulovaly a přitom se ve skupinách prolínaly do kompaktní materie, která se s ostatními nástroji propojovala do jednotného, barevně se lesknoucího proudu.“

„Postludium varhaník Petr Kolář zahrál s neuvěřitelným nábojem na místních nových varhanách, mohutná vlna zalila prostor a valila se na posluchače, kteří zůstávali ohromeni.“

V polské Wroclavi hostovala 3. listopadu 2023 Filharmonie Brno. V novém koncertním sále brněnští hudebníci uvedli Glagolskou mši Leoše Janáčka. Zpívali Pavla Vykopalová, Jana Hrochová, Aleš Briscein a Jozef Benci a Chór Národoweho Fóra Muzyki se sbormistrem Lionelem Sowem. Pod vedením dirigenta Dennise Russella Daviese zazněla ještě Symfonie č. 7 Antonína Dvořáka.

„Brzy po začátku rozvíjejícího se příběhu Kvartetu e moll asi nejvíce upoutala křehká struktura zvukového obrazu, a to jak ve smyslu vertikálního celku, tak v krátkých promluvách jednotlivých nástrojů.“

„V pojednávané interpretaci Hagenova kvarteta se však právě obsah jednotlivých vět stal východiskem nesmírně kreativního dotváření ad hoc.“

„Beethovena lze jistě hrát různými způsoby, Hagenovo kvarteto ovšem ukázalo, že jinak zároveň může znamenat dost radikální překvapení.“

Ne každý koncert má tak vysoko nastavenou pomyslnou „laťku“ – s faktorem značného očekávání bylo bezpochyby konfrontováno vystoupení smyčcového kvarteta Hagen Quartett 25. října ve Dvořákově síni pražského Rudolfina v rámci koncertů Českého spolku pro komorní hudbu. Očekávání bylo o to napjatější, že na programu byla dvě díla téhož autora, Ludwiga van Beethovena. Obě mají punc jedinečných počinů v rámci kvartetní tvorby svého autora i daného žánru vůbec.

„La Scale, baště bel canta, by tedy měl Grimes dokonale vyhovovat. Leč, jaksi nevyhovoval.“

„Nebyl to puritánský minimalismus, jen laciná výprava.“

„Jako by kritici zapomínali na to, v jakých podmínkách se hudební umění u nás rodí, jaké úsilí hudebníků, sólistů, výtvarníků, produkčních se za inscenacemi skrývá, jakou odvahu musí mít umělec, který jde se svou kůží na trh.“

Vypravil jsem se do Teatro alla Scala na Brittenova Petera Grimese. Britten měl výročí, takže i mnohé operní domy, které jsou zaměřeny na odlišný repertoár, sáhly po tvorbě velkého melodika 20. století. Peter Grimes je Brittenova první opera a orientace na melodiku je tu opravdu silná. Jeho další opery směřují už více ke konverzačnímu stylu. La Scale, baště bel canta, by tedy měl Grimes dokonale vyhovovat. Leč, jaksi nevyhovoval.