Pardubické zahájení s Václavem Hudečkem a také s duchem janičářských kapel
„Václavu Hudečkovi se dostalo ovací publika ještě předtím, než vzal do rukou své housle.“
„Stejně jako před téměř půlstoletím zazněl Koncert pro housle a orchestr a moll, op. 53 Antonína Dvořáka.“
„Projevu sekce bicích nástrojů dokázal Stanislav Vavřínek vymezit zcela přesný prostor, aniž by odsunul do pozadí ostatní hráče orchestru.“
Třikrát se v tomto týdnu podařilo téměř vyprodat pardubickou Sukovu síň Domu hudby. Pokaždé zůstalo volných jen několik málo nejméně komfortních míst po stranách šikmých částí velkého hlediště. Zdejší Komorní filharmonie zvolila pro úvodní koncerty své čtyřiapadesáté sezony podobu večera, který se zároveň stal poctou houslovému virtuosovi Václavu Hudečkovi k jeho sedmdesátinám, které oslavil v červnu.
Jubilant přišel na pódium popřát orchestru k nové sezoně hned na začátku programu. Největších ovací natěšeného publika a gratulací se však dostalo právě jemu, a to ještě nevzal do rukou svůj nástroj… Václava Hudečka mají rádi lidé v celé zemi, Pardubice nevyjímaje. Samozřejmě, že každá lokalita je něčím specifická, tady byl mimo jiné vzpomenut jeho koncert v roce 1973 s místním nedlouho předtím založeným profesionálním tělesem, jmenujícím se v té době Východočeský státní komorní orchestr, dirigovaný legendárním Josefem Vlachem. Mladý sólista tehdy ohromil bravurním podáním Dvořákova houslového koncertu a moll a ve městě na soutoku Labe a Chrudimky na tohle setkání pamětníci dodnes vzpomínají. Václav Hudeček je v Pardubicích od té doby vítán coby host z nejmilejších a on naopak evidentní přízeň po půl století velmi často – a vždy s potěšením – vrací už několika posluchačským generacím.
Po úvodních slovech zahrála Komorní filharmonie Pardubice pod taktovkou svého šéfdirigenta Stanislava Vavřínka Předehru k opeře Únos ze serailu Wolfganga Amadea Mozarta. Dramaturgie zjevně chtěla zahájit první postcovidovou a snad už zase obvyklou a plnohodnotnou sezonu (v té minulé byly v Pardubicích všechny abonentní řady zrušeny) rovněž kusy, při jejichž provedení se orchestr i publikum cítí tradičně nejlépe. Snad proto tedy Mozart a na něj po přestávce navazující, ač o něco dříve zkomponovaná skladba Haydnova, obě propojené „janičářskou“ inspirací. Ale o tom o pár řádků níže.
Večery v Domě hudby totiž patřily především Václavu Hudečkovi. Setkání to bylo jako vždy velmi milé. A stejně jako před téměř půlstoletím zazněl Koncert pro housle a orchestr a moll, op. 53 Antonína Dvořáka, jedno z nejkrásnějších děl světové houslové literatury, které autor zkomponoval ve šťastném tvůrčím i osobním údobí svého života. Jak ve středu sdělil pisateli těchto řádků jeden z pamětníků památného večera v roce 1973, je to neuvěřitelné, ale jako by těch padesát let nic neznamenalo. Vlastně ano, interpretační výkon Václava Hudečka je stále jedinečný a okouzlující, pochopitelně s přihlédnutím k tomu, že sólista svou suverenitu už nestaví na mladistvém elánu, ale na obrovské zkušenosti. Nezmizely pevné kotvy v podobě radosti a zjevného nadšení ze hry, dokonalé techniky a propracování každičkého detailu. Vskutku nemá význam psát cokoli navíc – Hudečkova bravura prostě zůstává skvostná i po sedmdesátce. Co se rovněž nezměnilo, je houslistovo bezprostřední a vstřícné vystupování vůči publiku. Je ohromující, jak si několika upřímnými slovy dokáže získat srdce posluchačů. A ani tentokrát se nezapomněl zmínit o něčem, co se váže k danému regionu a lidem v něm žijícím. I to vždy potěší. Potlesk nebral konce, jak jinak. A co jiného coby přídavek než krátký úryvek z Paganiniho.
Po pauze přišel na řadu Joseph Haydn. I v jeho Symfonii č. 100 G dur zvané Vojenská se objevuje duch janičářských kapel. Svéráz projevu sekce bicích nástrojů je nepřehlédnutelný. Stanislav Vavřínek jejím členům dokázal vymezit zcela přesný prostor, aniž by odsunul do pozadí ostatní hráče orchestru. Všechny nástrojové skupiny se pod jeho taktovkou citlivě a uměřeně prolínaly, takže ve výsledku se auditoriu dostalo velkolepě barevného hudebního obrazu. Pardubičtí filharmonici vykročili do nové sezony tím nejlepším možným způsobem.
*******
Foto: Komorní filharmonie Pardubice
Příspěvky od Roman Marčák
- Hradecké Hudební fórum začalo přívětivými průhledy do pekla
- Violistka Dana Zemtsov v Pardubicích okouzlila virtuózním Paganinim
- Výborně, hradečtí! Dílo Jana Nováka si zaslouží, aby se hrálo
- Sloučit Vivaldiho s Pärtem v jeden celek? V Pardubicích se něčeho takového nebáli
- S vervou! Vysoké nároky Vojtěcha Spurného u hradeckých filharmoniků
Více z této rubriky
- Afflatus Quintet přivítal advent
- Strhující Yo-Yo Ma a přídavky jak na rokenrolu. Česká filharmonie v Carnegie Hall, část první
- Jásejte, plesejte! Collegium 1704 a jeho Vánoční oratorium
- Sebevědomá Ostrava čili Prosincový recitál pianistky Yeol Eum Son
- Skvělý Don Pasquale v Obecním domě ani nepotřeboval kulisy
- Barokní souzvuk v adventní atmosféře. Ensemble Inégal a Loutna česká
- Radek Baborák rád boří konvence a rozšiřuje repertoár
- Opera o slavném skladateli. Straussovo Intermezzo v Drážďanech
- Peter Breiner stál znovu po třech letech za dirigentským pultem Slovenské filharmonie
- Poklad zvaný Pražský filharmonický sbor