„I v komorním obsazení vynikl pro Plzeňskou filharmonii kompaktní a lesklý zvuk smyčců a průzračný zvuk dřevěných dechových nástrojů.“

„Mozartův koncert interpretoval Triendl velmi kultivovaným způsobem, krásným měkkým tónem, se značným důrazem na dokonalé konce frází.“

„Z následujícího Scherza byl slyšet Zollmanův obrovský nadhled, se kterým ostatně přistupuje ke svým vystoupením bez výjimky.“

Druhým abonentním koncertem pokračovala v Plzni řada Diamant. K vedení orchestru byl přizván nedávný šéfdirigent orchestru Ronald Zollman, jako sólista vystoupil německý klavírista Oliver Triendl. Tradiční program Haydn – Mozart – Schumann vyzněl v obvyklém plzeňském prostředí Měšťanské besedy ve vynikající kvalitě.

Orchestr podal od začátku koncertu soustředěný výkon. Úvodem přednesl předehru Opuštěný ostrov Josepha Haydna. I v komorním obsazení vynikl pro Plzeňskou filharmonii kompaktní a lesklý zvuk smyčců a průzračný zvuk dřevěných dechových nástrojů. Dílo zaznělo s potřebným klidem v úvodním Largu, s jiskrou v Allegru assai. Jakýsi menuet v části Allegretto vyzněl díky preciznímu frázování znamenitě, závěrečné Finale bylo bezproblémové.

Jako sólista se v Koncertu pro klavír a orchestr c moll, K. 491, Wolfganga Amadea Mozarta představil plzeňskému publiku už známý sólista Oliver Triendl. Velký praktik, který má na svém kontě realizaci především nahrávek soudobých skladeb (přes sto CD), má vztah i k české hudbě. Jednak má nastudovaný třeba i Dvořákův Klavírní koncert, ale spolupracuje také s Pražákovým kvartetem a podobně. Mozartův koncert v Plzni interpretoval velmi kultivovaným způsobem, krásným měkkým tónem, se značným důrazem na dokonalé konce frází a na „proti-dění“ v levé ruce. Samozřejmostí byla brilantní technika pravé ruky, kterou ale umělec podřídil závažnějšímu obsahu skladby. V díle vyznělo příkladným způsobem třeba i sólo dvou klarinetů a dvou fagotů ve třetí větě. Dirigent udržel orchestr v dobré spolupráci se sólistou. Sólista měl na pultíku koncertního nástroje Steinway sice položené noty a otáčel si, nicméně tyto mu sloužily spíše jako opora paměti po dlouhé Covid pauze a znemožnění častého vystupování před publikem, které každý umělec ke své praxi nesmírně potřebuje.

Jako přídavek se rozhodl uvést klavírista spolu s koncertní mistryní orchestru Hanou Hložkovou druhou ze Tří romancí, op. 94, Roberta Schumanna. Dílo, známé třeba i v interpretaci hoboje, klarinetu nebo violoncella s klavírem, měli umělci spolu bezchybně připravené. S Triedlovou precizností se pojily houslistčina naprostá intonační jistota a vřelý tón plný rychlého vibrata. Suverénnost, se kterou se Hložková vrhala do vyšších poloh, byla až neslýchaná. Klavírista přídavek uvedl jako přípravu k uvedení Čtvrté symfonie d moll Roberta Schumanna, která zazněla ve druhé polovině večera.

Schumannova Symfonie byla ve své první části mohutně zvukově vystavěna. Možná by stálo za úvahu příště větší využití spodních dynamik jako kontrastu. Ve druhé větě hned v úvodu vyznělo opravdu „výrazuplně“ sólo hoboje, rovněž následující houslové sólo přesvědčilo svojí jistotou. Z následujícího Scherza byl slyšet Zollmanův obrovský nadhled, se kterým ostatně přistupuje ke svým vystoupením bez výjimky. Ve čtvrté větě se pěkně dařilo navazování častých stupnicových šestnáctinových běhů. Bezproblémově a v naprosté souhře vyzněla rovněž koda, nejprve označená Schneller, poté Presto v taktu Alla breve.

Plzeňská filharmonie se opět ukázala ve svém nejlepším světle. Nezbývá, než se těšit na další abonentní koncert řady Platina nazvaný „Kontrasty a souznění“, na kterém zazní mimo jiné Koncert pro housle a orchestr Samuela Barbera nebo Divertimento pro smyčcový orchestr Bély Bartóka.

Foto: Filharmonie Plzeň