„Tíha hudby Te Deum laudamus dolehla na přítomné posluchače.“

„Pečlivě zahraný plačtivý motiv viol doplněný celly představuje vrchol první části.“

„Třicátý ročník Podzimního festivalu duchovní hudby zahájil svou jubilejní cestu nesmírně originálním a neotřelým způsobem přinášeje posluchačům nejen duchovní hloubku, ale i nevšední hudební zážitek, který se zapíše do paměti jako jedinečný a nezapomenutelný okamžik festivalu.“

V sobotu 23. září započal již třicátý ročník Podzimního festivalu duchovní hudby v Olomouci, a to slavnostním zahajovacím koncertem pořádaným ve spolupráci s Polským institutem v Praze a Institutem Adama Mickiewicze k nedožitým devadesátým narozeninám polského skladatele klasické hudby a oper, jednoho z nejvýraznějších představitelů hudební avantgardy druhé poloviny 20. století Krzysztofa Pendereckého. Program tohoto výjimečného večera sestával z Pendereckého duchovních skladeb Missa Brevis a Te Deum, jejichž interpretace se chopila Filharmonie Karola Szymanowského z Krakova a tamní Filharmonický smíšený sbor se sólisty Iwonou Hossou, Annou Lubańskou, Rafalem Bartmińskim a Piotrem Nowackim, pod vedením sbormistra Pietra Piwka​ a dirigenta Alexandra Humaly.

Úvodem večera zaznělo krátké slovo biskupa Antonína Baslera a primátora města Olomouce Miroslava Žbánka, kteří zmínili unikátnost a významnost koncertu, jehož přípravy trvaly vzhledem ke spolupráci s polskými umělci více než rok. Hned po něm se už pódium z poloviny zaplnilo Filharmonickým smíšeným sborem Krakov, který vystupuje nejen na předních polských festivalech, ale je taktéž stálým hostem festivalů světových. Pod vedením sbormistra Pietra Piwka spustil tento početný sbor nádherně plným a barevným zvukem úvodní Kyrie krátké mše Missa Brevis. Jednotlivé hlasy sboru tvoří velice zajímavé a nevšední, avantgardní harmonie, jejichž zvuk se v prostoru kostela až tříští. Druhá část Gloria sestává z velmi složitých, propracovaných a precizně zvládnutých kánonicky se napojujících hlasů, které ještě více umocňují závažnost a krásu původního textu. Převážně dramatická část vrcholí v odstínech naděje. Útrpně, ale krásně znějící Sanctus tvoří v rámci daného díla poměrně kontrastní část, právě vzhledem ke svému takřka tradičnímu charakteru, který je u Pendereckého nezvyklý. Dominantním prvkem části jsou zejména velmi složité linky sopránů, které sbor zvládl perfektně. Vznešeně znějící Benedictus navrací s množstvím modulací a nevšedních intervalů avantgardní styl a dodává tím ještě pochmurnější a intenzivnější atmosféru. Závažně a naléhavě znějící bas v části Benedicamus Domino, evokující až středověké organum, na nějž se postupně vrství další hlasy, bravurně přenáší proměnlivou atmosféru, která je zpočátku napínavá a průběžně se mění v nadějeplnou. Závěrečné Agnus Dei s velmi funerální, chorální náladou, kterou ztvárňují soprány a alty, k nimž se vzápětí přidávají basi a tenoři, nabízí majestátní vícehlas. V závěru basová pasáž sboru drží neuvěřitelně dlouhý hluboký tón, nad nímž levitují melodie nesoucí text „Agnus dei“ a tím celá mše vrcholí.

V druhé polovině večera se zaplnila i dosud prázdná polovina pódia, na než za připravené notové pulty usedli členové početné Filharmonie Karola Szymanowského Krakov, která dramatickými údery tympánů s ještě dramatičtějším motivem kontrabasů, violoncell a dechů otevřela druhou skladbu programu Te Deum. Dirigoval Alexander Humala. Úchvatná, vznešená i pochmurná hudba Te Deum laudamus svou tíhou dolehla na přítomné posluchače. Sbor vstupuje s liturgickým textem a jeho zpěv přidává emocionální a duchovní rozměr a s velmi plně znějícím orchestrem utváří precizně sehrané vokálně-instrumentální těleso. V pasážích, kdy sbor i orchestr dosahují plného nasazení, se atmosféra klene ke svému vrcholu, až posluchači naskakuje husí kůže. Průzračný tenor Rafala Bartmińského, který hned v úvodu svého partu předvádí vysoký falzet, doplňuje překrásný alt Anny Lubańské a následně i bas Piotra Nowackého. Se stoupajícími hlasy sboru se pohybují i alt Lubańské a soprán Iwony Hossy, k nimž se přidává i dechová sekce a utvaří tak silný gradační dojem, po němž dochází ke zklidnění. Následující pečlivě zahraný plačtivý motiv viol doplněný celly představuje vrchol první části. Te Martyrum candidatus laudat exercitus začíná tóny a cappella sboru. Jemnou melodii sboru střídá dramatický motiv houslí a perkusí, s následně se přidávajícími, excelentně hrajícími flétnami a expresivně znějícím sborem. V následující sólové pasáži Nowacki předvádí i přes své basové zařazení perfektní výkon i ve vysokých pasážích, podpořených výraznými flažoletovými pasážemi houslí. Nadějeplným, zároveň plačtivým společným motivem sboru a sopranistky začíná závěrečné Salvum fac populum tuum Domine, v němž Hossa předvádí neskutečný výkon v nebeských výškách, které akustika kostela Panny Marie Sněžné neměla šanci pojmout. Perkuse společně s basy působí až bojovným, válečným dojmem a přidává se k nim naléhavý tenor. I v této části dostává prostor Pendereckého oblíbená viola, jejíž motiv byl hráči interpretován opět fantasticky s patřičným emotivním nábojem. Závěrečná část vrcholí s textem „Miserere nostri, Domine, miserere nostri“ a množstvím bicích nástrojů a zvonů, které přidávají na typickém charakteru skladby a podtrhují její závažnost a mystičnost.

Třicátý ročník Podzimního festivalu duchovní hudby zahájil svou jubilejní cestu nesmírně originálním a neotřelým způsobem. Tradiční mše se objevila v netradičním kabátu moderní hudby, přinášejíc posluchačům nejen duchovní hloubku, ale i nevšední hudební zážitek, který se zapíše do paměti jako jedinečný a nezapomenutelný okamžik festivalu.

Foto: Tereza Hrubá