„Program Finale končí. Prostě se majitelům přestal vyplácet.“

„Přeučování bude bolestné, pro mnohé nestory téměř nemyslitelné.“

„Skladatelé, přestaňte skládat sonatinky a rychle převádějte své důležité partitury do xml.“

Většina hudby, i té klasické, vzniká s pomocí počítače. Ten za skladatele odvede spoustu písařské práce a vytvoří tištěný výstup jako z nakladatelství. Teď ale udeřil do kompoziční praxe blesk z čistého nebe. Někoho nechal bez zranění, jiné sežehl.

Když jsme v devadesátých letech s tátou odjížděli na chalupu s úmyslem tam oba komponovat, odehrávala se vždy podobná scéna. Já nakládal do kufru počítač Atari, externí disk, monitor, klávesy, myš a klubko drátů. Otec si zapálil dýmku a demonstrativně se zeptal: „Již jsi sbalen, synu? Já ano!“ A teatrálně pozvedl tužku, jedinou pomůcku, kterou ke skládání potřeboval.

Dodnes mnozí skladatelé píší tužkou, ale pak si nechají skladbu přepsat u notografa, protože hráči už z ručně psaných partů nehrají. Ostatní skladatelé píší svou hudbu v notačních programech. Jsou to komplexní systémy, které umožňují několika způsoby vkládat noty do partitury, zahrát je relativně věrně zvukem zvolených hudebních nástrojů, rozepsat party a vytisknout vše v graficky profesionální podobě.

Od 80. let soupeřily na trhu dva takové programy: Sibelius a Finale. Ten první byl spíše kompoziční, ten druhý spíše notografický. V roce 2016 se k nim přidal třetí konkurent, mladý, ambiciózní, s moderním designem, ale bez desetiletí předchozího vývoje a interakce s uživateli – Dorico.

Na konci srpna 2024 se computerizovaným hudebním světem roznesla svým způsobem šílená zpráva: Finale končí. Prostě se majitelům přestalo vyplácet. Byl zastaven jeho vývoj, na dnešních počítačích ještě pojede, ale nesmíte je aktualizovat, protože s novou verzí operačního systému nebude Finale držet krok.

Co to znamená? Řada skladatelů s tímto programem pracuje čtyři desetiletí. Je to jejich hlavní výrobní prostředek. Mají teď přejít na jiný program: výrobci Sibelia a Dorica jim nabízejí velké slevy, ale přeučování bude bolestné, pro mnohé nestory téměř nemyslitelné. Sám jsem to zkusil: jsem naštěstí vyučený na Sibeliovi, ale pořídil jsem si i Dorico. Principiálně funguje podobně, ale občas se chová jinak. Člověk místo toho, aby se věnoval komponování, řeší, jak rychle smazat notu, která je s předchozí svázána ligaturou. Triviální věc, ale nepřišel jsem na to!

Skladatelé mají za celý život uloženy v počítači stovky skladeb napsaných ve Finale. Až dosud se k nim mohli vrátit a třeba změnit obsazení, udělat korektury. To brzo nepůjde, soubory uložené ve Finale žádný jiný program neumí přečíst. Existuje možnost konverze přes formát xml, do jisté míry univerzální. Ovšem ta univerzalita má své meze, výsledek je nutné hodně čistit; a až přestane Finale fungovat, i tato možnost zanikne. Takže skladatelé, přestaňte skládat sonatinky a rychle převádějte své důležité partitury do xml.

Také hudební vydavatelství budou muset změnit své postupy a najít notografy, kteří ovládají Sibelia nebo Dorico. Notografové s praxí ve Finale přijdou o práci.

Skladatelů je málo, demonstrovat nepůjdeme, nezaplnili bychom ani Maltézské náměstí a ministr kultury by stejně nemohl pomoci. Jen je vidět, jak je hudební tvorba křehká nádoba. Nepotřebujeme umělou inteligenci, aby nás ohrozila. Stačí, aby si někdo uvědomil, ve státní správě, či v byznysu, jak snadné je na hudebním umění ušetřit. Přijde nápad ukončit podporu notačního programu, zpochybnit stavbu koncertní síně, sloučit dva orchestry, snížit dotace festivalu, nezvednout platy hudebníkům…

Opasek se v hudebním světě snadno utahuje, ale je potřeba dát pozor, jestli obepíná břicho, nebo už hrdlo.

Foto: ilustrační - vytvořeno pomocí Midjourney