„Večer přinesl skladby velmi náročné, mezi kterými nechyběla jedna brněnská a jedna světová premiéra.“

„Skladbě Dopis svatého Mořice dominovaly vznešené a velebné části, které patřily varhanním sólům.“

„Pro sólový lesní roh zde autor napsal krkolomné běhy se složitými rytmy ve vysokých polohách. Interpret publikum uváděl v úžas.“

Moravia Brass Band vznikl v roce 2017 s cílem popularizovat hru na žesťové nástroje. Zcela vyprodaný Besední dům v Brně, kde se konal koncert 25. listopadu, popíral, že by nějakou popularizaci tyto nástroje potřebovaly. Naopak vřelé ovace, kterých se dostalo orchestru i dirigentu Radku Baborákovi od vyprodaného sálu, zejména po poslechu světové premiéry Koncertu Es dur pro lesní roh a Brass Band Ondřeje Moťky, svědčily o oblibě těchto nástrojů. 

Koncert zahájily velmi slavnostně fanfáry z Libuše, slavnostní opery Bedřicha Smetany, které si zahráli všichni zúčastnění hudebníci, což znamenalo monumentální zvuk. Následně přišel na pódium moderátor Jiří Kokmotos, redaktor Českého rozhlasu. Po uvítání významných hostů a připomenutí Roku české hudby a dvoustého výročí narození Bedřicha Smetany posouval žoviálním projevem vyznění koncertu do polohy zábavné, nicméně pro hudebníky program už příliš zábavným nebyl. Naopak přinesl skladby velmi náročné, mezi kterými nechyběla jedna brněnská a jedna světová premiéra.

Předehra Egmont, op. 84 zazněla v aranžmá Ondřeje Moťky a zaujala především hutností zvuku, ale také dirigentskou erudicí Radka Baboráka. Ten se ujal dirigování další skladby. Byl jí Peer Gynt skladatele Edvarda Griega, aranžérem byl opět Ondřej Moťka. Jeho aranže se vyznačují smyslem pro barevnost instrumentace a plnost a plasticitu dynamických efektů. Čtyři věty Ranní nálada, Aasina smrt, Tanec Anitry a V sídle krále hor byly publikem přijímány potleskem po každé větě. Jakkoli byla skladba Edvarda Griega přijata nadšeně, další skladba ji předčila. Brněnská premiéra skladby Ondřeje Moťky s názvem Dopis svatého Mořice měla od počátku ponurou náladu a dominovaly jí vznešené a velebné části, které patřily varhanním sólům v podání Jiřího Šóna. Příběh křesťanského velitele thébské legie Mořice, kterého následovala ve vyznání křesťanství celá legie až do hrdinské smrti z rozkazu tehdejšího císaře Maxmiliána, se přesvědčivě odrážel v dramatické hudbě. Mučedník Mořic je dodnes uctíván nejen ve Švýcarsku, ale i ve Francii. Zajímavostí bylo, že part prvního lesního rohu si zahrál s orchestrem Radek Baborák a orchestr se zmenšil jen na obsazení šestnácti hudebníků. Dirigentské taktovky se ujal – poprvé v životě – autor skladby Ondřej Moťka.  

Po přestávce nastoupil opět orchestr v plném obsazení a Polonéza z opery Rusalka Antonína Dvořáka naplnila sál slavnostní náladou, tentokrát se taktovky ujal opět Radek Baborák. Skladbu zaranžoval Howard Lorriman.

Závažným dílem bylo Vzkříšení, finále ze Symfonie č. 2 c moll Gustava Mahlera, v aranži Philipa Harpera. Z hloubek začínaly v pianu trombony spolu s tubami a kornety a v dlouhém oblouku a kantiléně narůstaly v napětí a postupném crescendu, při střídání instrumentálních barev do táhlého fortissima. 

Vrcholem večera byla světová premiéra skladby Ondřeje Moťky, kterou byl Koncert Es dur pro lesní roh a Brass Band. Sólistou byl Radek Baborák a dirigentem autor Ondřej Moťka. „Inspirací pro tuto skladbu byl prvotní účel, pro který lesní roh existoval, a to lovecké signály. Z nich vznikly lesnické fanfáry, z nichž tři jsem použil ve skladbě, každou pro jednu větu. Další inspirací byla skutečnost, že koncert je psán pro Radka Baboráka, tedy pro sólistu s neomezenými technickými a rozsahovými možnostmi,“ svěřil se skladatel v programu. První věta Fanfára pro hon na křepelky na motivy Leopolda Koželuha, synkopovaná, s hravými pasážemi. Druhá Sbor myslivců z opery Čarostřelec od Carla Marii von Webera je pomalá velebná melodie, kterou přebírá sólový lesní roh. Do ní vstupují signály trubek, které si odpovídají a proud hudby se rozšiřuje v pomalém crescendu, postupně se lámajícím a spějícím do klidu. Třetí věta Fanfára Halalí na téma Leopolda Koželuha vpadla ve fortissimu celého pléna orchestru. Pro sólový lesní roh zde autor napsal krkolomné běhy se složitými rytmy ve vysokých polohách. Sólista zde publikum uváděl v úžas. Závěr ve fortissimu ukončil skladbu a publikum bouřilo nadšením. Sólista Radek Baborák tak opět potvrdil svoji jedinečnost zázračného hornisty a Ondřej Moťka si pochvaloval svoji roli dirigenta. „Cítil jsem se v této roli velmi dobře, nakonec vím, že se na orchestr, a především na sólistu mohu spolehnout. Byla to výborná spolupráce,“ svěřil se šťastný autor. 

Publikum si vytleskalo přídavek a byl jím Slovanský tanec č. 8 Antonína Dvořáka. S odpichem a radostí se do nástrojů opřel celý orchestr. Radostně tak skončil Galakoncert Moravia Brass Bandu.

Foto: archiv Moravia Brass Band / Radoslav Vnenčák