„Naprosto unikátním byl v takto krátkém časovém údobí připravený Open Air koncert na náměstí v Horažďovicích.“
„Orchestr Š (Pocta Otakaru Ševčíkovi) zcela přirozeně dobře intonoval, i když prostředí generálky v sále Hotelu Prácheň i samotné náměstí neoplývaly žádnou milosrdnou akustikou.“
„Ševčíkova akademie je rozhodně akcí, kdy si můžeme říci: Skončil druhý ročník, ať žije ten třetí!“
Ševčík milovaný a Ševčík nemilovaný, to jsou většinové pohledy českých hudebních učitelů a naopak žáků a studentů na jednoho z největších světových houslových pedagogů. Otakar Ševčík, houslista a pedagog, byl rodák z Horažďovic, který vytvořil takzvanou Ševčíkovu metodu a v nedalekém Písku založil světoznámou internátní houslovou školu. Otakar Ševčík „dal své jméno“ už druhému ročníku Akademie a Festivalu, který se konal v uplynulých dnech v jeho rodišti. V rámci právě ukončeného čtrnáctidenního hudebního maratonu se uskutečnila i řada koncertů.
Koncerty, které se konaly na různých místech ve starobylém městě v rámci tohoto hudebního svátku, se dělily na vystoupení lektorů a akademické ukázky dosažené interpretační úrovně jednotlivých frekventantů. Ti byli rozděleni do tří skupin: Ševčíkova akademie pro interprety od šestnácti do dvaceti osmi let, Ševčíkova akademie junior (8–15 let) a „Školička Otakárek“. Psát o koncertech lektorů se mi zdálo v případě takto zaměřeného hudebního svátku málo smysluplné, protože jejich jména se ve světě klasické hudby skloňují poměrně často: hlavními lektory akademie byli koncertní mistr České filharmonie Josef Špaček a přední český sólový cellista Tomáš Jamník, třetím „guru“ byl Karel Untermüller, komorní hráč a sólový violista a pedagog na AMU. Dalšími jmény lektorů byli Daniela Oerterová, Henry Flory, Petra Malíšková, Eva Jamníková, Jakub Mayer a kontrabasista Tomáš Karpíšek. Lektory v oblasti korepetice byli klavíristé Stanislav Gallin a Petr Jiříkovský. Dalšími „občasnými“ lektory byli bratři Jan a Jakub Fišerovi a Pavel Nikl.
Proto jsem se rozhodl psát hlavně o atmosféře Akademie a úrovni výkonů frekventantů. Hned v úvodu tohoto zamyšlení musím konstatovat, že hlavní Ševčíkova akademie byla pravděpodobně ochuzena o výrazné mladé osobnosti, které se ve stejném termínu účastnily Mezinárodních mistrovských kurzů smyčcových nástrojů v osmnáct kilometrů vzdálených Strakonicích, a tak se křížily i koncerty. Je asi ke škodě obou organizátorů, že se nedohodli na nějakém kompromisu v termínech konání. Protože jsem sledoval obě akce, musím říci, že se mi jevila atmosféra Ševčíkovy akademie tak trochu uvolněnější, zejména vzhledem k šíři všech věkových skupin. A pak, naprosto unikátním byl v takto krátkém časovém údobí připravený Open Air koncert na náměstí v Horažďovicích.
Zde jeden z nejvýznamnějších evropských dirigentů Jakub Hrůša, šéfdirigent Bamberských symfoniků, nastudoval se studenty a lektory kromě jiného Serenádu Es dur Josefa Suka. Bývalý student předčasně zesnulého Jiřího Bělohlávka se tohoto úkolu zhostil po vzoru svého pedagoga s velkým porozuměním pro mladé lidi na jedné straně a s přísností zejména v otázkách rytmických postupů na straně druhé. Je zajímavé, že Orchestr Š (Pocta Otakaru Ševčíkovi) zcela přirozeně dobře intonoval, i když prostředí generálky v sále Hotelu Prácheň i samotné náměstí neoplývaly žádnou milosrdnou akustikou, ale agogika byla přeci jen pro mladé muzikanty tvrdým oříškem.
Ale postupně: Ačkoliv festival i akademie končily až v pátek 14. srpna, hlavní důraz pořadatelů na koncerty byl dán na sobotu 8. srpna. Už v jedenáct hodin dopoledne se konal na parkáně horažďovického zámku Piknikový koncert prostřední akademie, tedy kategorie „Junior“. Repertoár byl velmi různorodý, a i když zpočátku byly logicky u této věkové skupiny preferovány skladby Wolfganga Amadea Mozarta a Johanna Sebastiana Bacha, zazněla vedle mistrů klasicismu a baroka i Ševčíkova Etuda č. 5 v podání dvojích sólových houslí. V druhé polovině pak zazněla díla od autorů méně známých, jako Friedrich August Kanne či Miloslav Gajdoš. Velkým překvapením a rozhodně i zážitkem bylo cellové kvarteto, vytvořené už ovšem z frekventantů kategorie nejvyšší, ve složení Keishiro Mikawa, Vilém Vlček, Martin Houdek a Jakub William Gráf. Nejprve zahráli vlastní úpravu Adagietta z Mahlerovy Páté symfonie a na závěr pak vlastní skladbu Keishiro Mikawy „Japonsko-české vztahy v osmi minutách“. Obě skladby byly velmi kvalitně interpretovány, a sklidily tak i u nepříliš četného publika velké ovace.
Odpolední Espresso koncert v kavárně kina plně ovládli studenti nejvyšší kategorie. Zazněly nejen osvědčené houslové a cellové party, ale také duo pro dvoje housle devíti tanců od Bély Bartóka, kde na svůj talent upozornila vynikající studentka Pražské konzervatoře Marie Hasoňová, a Duo pro housle a violu (Tři madrigaly) od Bohuslava Martinů, kde se těžkého violového partu chopil sám Karel Untermüller.
Oba koncerty měly mezi skladbami jedinečný komentář Tomáše Jamníka odkazující na Ševčíkovo dílo, jeho život a jeho metodu. Je škoda, že v odpoledním koncertě nebylo počítáno s jakýmkoliv klavírním doprovodem, a tak ve velmi zvukově „suchém“ prostředí vynikaly chyby a naopak se ztrácely mnohé pianové pasáže. Žel, nebyly vytištěny programy ani u jednoho z koncertů, a tak se divák, který přeslechl jméno interpreta či autora, těžko dopátral informací. A to i proto, že vzápětí začínala v Hotelu Prácheň zkouška a generálka na večerní koncert a na náměstí pak zvuková zkouška, takže všichni organizátoři i hudebníci zmizeli doslova jako pára nad hrncem. Na večerním koncertu pod vedením Jakuba Hrůši studenti a studentky Ševčíkovy akademie, lektoři a lektorky Ševčíkovy akademie i učitelé a žáci ZUŠ Horažďovice provedli tento program: Otakar Ševčík: Etuda č. 5, Leopold Mozart: Dětská symfonie, Wolfgang Amadeus Mozart: Menuety pro dvoje housle a violoncello, Max Bruch: Kol Nidrei (v aranžmá pro smyčcový orchestr) a konečně nejtěžší skladba programu – Josef Suk: Serenáda pro smyčcový orchestr Es dur, op. 6.
Je nutno říci, že pánové Josef Špaček, Tomáš Jamník a v sobotu pak i dirigent Jakub Hrůša vyvolávali ve studentech skutečně jedinečnou tvůrčí atmosféru a dobrou náladu, která se nesla městem od zámku přes náměstí kolem rodného Ševčíkova domu k Hotelu Prácheň a všude okolo, kde se procházeli studenti se svými nástroji, diváci i turisté. Ševčíkova akademie je rozhodně akcí, kdy si můžeme říci: Skončil druhý ročník, ať žije ten třetí!
Foto: Fb a archiv projektu, archiv autora
