pátek, 04 prosinec 2020 19:49

Zemlinského kvarteto bez publika, zato s Karlem Dohnalem

Autorka:

„I na malé ploše vyvstanou přednosti souboru – vynikající frázování, dynamické proměny, souhra, onen pověstný komorní ‚jeden dech‘.“

„Právě v Beethovenovi je slyšet schopnost klasicistní ukázněnosti, zpěvnost jednotlivých nástrojů, tónová souhra, promyšlenost každé fráze, nepřehnané kontrasty, cit pro strukturu skladby.“

„Překvapení se dostavilo s Karlem Dohnalem a klarinetovým kvintetem argentinského skladatele Osvalda Golijova Sny a modlitby Slepého Izáka.“

 

91

 

Poslední z koncertů letošní řady 4plus Zemlinského kvarteta se uskutečnil ve středu 2. prosince ve Velkém sále Městské knihovny v Praze a kvůli protiepidemickým opatřením opět online. Hostem byl klarinetista Karel Dohnal, který s kvartetem zahrál skladbu současného argentinského skladatele Osvalda Golijova. Kromě ní kvarteto předneslo skladby Josefa Suka a Ludwiga van Beethovena. KlasikaPlus měla příležitost koncert vyslechnout přímo v sále.

Zemlinského kvarteto ve složení František Souček a Petr Střížek (housle), Petr Holman (viola) a Vladimír Fortin (violoncello) nejprve navnadili posluchače u počítačů svou interpretací Meditace na staročeský chorál svatý Václave, op. 35a Josefa Suka. Skladatel, desítky let člen proslulého Českého kvarteta, napsal Meditaci bezprostředně po vypuknutí první světové války původně pro kvartetní obsazení, záhy ho rozšířil i pro orchestr. Velebnost, hrdost, nepoddajnost, atributy spojené s tímto dílem, zněly z pódia i ve středeční večer. Mnohokrát slyšený, a přesto neobehraný úvodní motiv violy, k němuž se přidají ostatní nástroje, pokaždé zasáhne posluchače svou emocionální silou, jež vyvrcholí v závěrečném souzvuku. I na malé ploše – možná o to víc, protože výkon i vnímání je koncentrovanější – vyvstanou přednosti souboru – vynikající frázování, dynamické proměny, souhra, onen pověstný komorní „jeden dech“.

 

5323

 

Ve Smyčcovém kvartetu f moll, op. 95 Serioso Ludwiga van Beethovena, napsaném na sklonku prvního desetiletí 19. století, se tyto přednosti ještě zvýraznily. Zhruba dvacetiminutový kvartet dává příležitost k vyjádření silné expresivity – od vzedmutých citů, vřelosti a vášnivosti, po osobní, velmi intimní rozpoložení. Právě v Beethovenovi Zemlinského kvarteto vždy ukáže schopnost klasicistní ukázněnosti, zpěvnost jednotlivých nástrojů, tónovou souhru, promyšlenost každé fráze, nepřehnané kontrasty a cit pro strukturu skladby. Tento niterný kvartet na jedné straně dává prostor všem hráčům rozezpívat své nástroje v krásných melodiích a na straně druhé se až introspektivně nořit hlouběji a hlouběji (s prožitkem zahraná druhá věta Allegretto ma non troppo). U tohoto Beethovena si člověk uvědomil, jakou roli hraje letitá zkušenost a souhra souboru (letos oslavil dvacet pět let trvání). Ani ve vypjatých místech hráči nepřehánějí, emoce dávkují takřka na lékárnických vahách, umějí posluchače připravit na to podstatné, co přijde, a především nejsou ani na okamžik nudní.

Překvapení se dostavilo s klarinetistou Karlem Dohnalem. Ne ve smyslu toho, co tento muzikant svede zahrát, ale jakou skladbu doporučil zařadit do dramaturgie večera. Byl to klarinetový kvintet argentinského skladatele Osvalda Golijova Sny a modlitby Slepého Izáka (Části: Preludium – I. – II. – Kv’akarat – Postludium).

 

7

 

Golijov se narodil v roce 1960 v Argentině do židovské rodiny, která se do této země přistěhovala ve dvacátých letech 20. století. Matka učitelka klavíru byla Rumunka, otec lékař pocházel z Ukrajiny. Golijov byl ovlivněn židovskou liturgickou hudbou a tangem Ástora Piazzolly. V osmdesátých letech odešel do Izraele a poté do USA, kde studoval společně s Georgem Crumbem a posléze začal spolupracovat s významnými kvartety – St. Lawrence String Quartet a Kronos Quartet. Sny a modlitby Slepého Izáka popisuje skladatel jako vyprávění o historii judaismu – od Abrahama, exilu a vykoupení. „V preludiu zní nebeský akordeon, podobný dechu, modlitbě, vzduchu, který se stane pulzem srdce. Druhá věta je rytmus smrti s přerušovaným dechem a vynechávajícím pulzem. Charakteristický pro tuto větu je zvuk klezmeru. Ve třetí větě je to pak pastýřova kouzelná flétna. Postludium – to je věčná otázka, na kterou nelze odpovědět – proč spravovat svět, který se stále hroutí,“ říká o své skladbě Golijov. Tři části skladby znějí podle autora jako tři jazyky, kterými se mluvilo v židovské historii: aramejštinou, jidiš a hebrejštinou. Přibližně půlhodinová skladba měla světovou premiéru na Šlesvicko-Holštýnském hudebním festivalu v roce 1994 s izraelským klarinetistou Giorou Feidmanem a Clevelandským kvartetem. U nás provedl skladbu i Irvin Venyš s Orchestrem Berg v roce 2008.

Slyšet takový druh hudby v podání Karla Dohnala a vynikajícího kvarteta je opravdu zážitek. Klarinetista zvolil pro interpretaci A klarinet, B klarinet a basklarinet (v jiných provedeních se užití nástrojů liší), díky nimž – a svému umění – dokonale postihl náladu jednotlivých částí. Tvární a tvůrčí muzikanti předvedli smršť energických melodií, při kterých se chtělo tančit, i hluboce meditativních lkavých ploch. Jemný souzvuk basklarinetu a smyčců byl neslýchaný zvukový dojem, druhá část s dravou klezmerovou melodií přiváděla posluchače až k vytržení a závěrečné postludium – pomalé, ztišené, usebrané – bylo jakýmsi ohlédnutím za během života. Po všech životních bojích a zápasech přichází smíření, nadhled a moudrost. Na jedné straně je vynikající, že skvělá interpretace Karla Dohnala a Zemlinského kvarteta bude zaznamenaná na sociálních sítích a internetu, na druhé straně právě této skladbě chyběla přítomnost obecenstva a vzájemná výměna energií mezi interprety a publikem. Snad se už brzy dočkáme!

 

1

 

Foto: KlasikaPlus

Alena Sojková

Zástupkyně šéfredaktora Týdeníku Rozhlas, publicistka

Hudební publicistikou se zabývá dvacet let. Po studiu psychologie a bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracovala v Ústavu pro jazyk český v oddělení historické lexikografie. Tvrdí, že základní profesionální dovednosti si osvojila právě při práci na Staročeském slovníku. Poté několik let působila v časopise Naše rodina, kde se přiučila základům novinařiny. Pedagogickou epizodu prožila na Univerzitě Jana Amose Komenského, kde učila stylistiku, sociální psychologii a psychologii komunikace. Od roku 2010 je redaktorkou Týdeníku Rozhlas, časopisu s širokým kulturním záběrem. Publikuje v Týdeníku Rozhlas, Harmonii, Hudebních rozhledech, Medicíně a umění a na KlasicePlus.  Specializuje se na rozhovory s muzikanty, v poslední době zejména s mladou generací. Myslí si totiž, že je třeba mladé, šikovné a zapálené hudebníky soustavně uvádět do povědomí publika. Klasická hudba je její vášní a potřebuje ji k životu. Zrovna tak ale i rockovou a jazzovou muziku.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.