pátek, 20 srpen 2021 10:24

Mladistvý elán a dirigentova činorodost. Závěr kroměřížské Letní akademie patřil orchestru

Autor:

„Aniž by ilustroval a aniž by doslovně citoval, vytvořil Lukáš Sommer svěží moderní ohlas na hudbu českého klasika.“

„Z Tomáše Netopila na pódiu vždy vyzařuje pozitivní energie.“

„Publikum mladí motivovali dvojnásobně: fandit kroměřížské akademii je snadné; ale navíc hráli opravdu dobře.“

 

107

 

Letní hudební akademii Kroměříž zakončil čtvrteční koncert smyčcového orchestru, výsledek týdenní výuky orchestrální hry přidané letos poprvé k individuálním hodinám u lektorů nástrojů. Tomáš Netopil, který za celou akademií stojí, připravil program, za který by nemuselo stydět žádné stálé těleso. A studenti ho zahráli strhujícím způsobem.

Hned první skladba musela být dost tvrdým oříškem, ale orchestr se jí zhostil suverénně. Vznikla na objednávku a měla ten večer ve Skleníku kroměřížské Květné zahrady premiéru. Lukáš Sommer ji nazval Dvořák Airlines a pojal ji jako lyrickou i virtuózní hudební fantazii inspirovanou skladatelovou cestou do Ameriky. Dvouvětá zručně a nápaditě napsaná čtvrthodinová kompozice má v první větě jako moto vepsáno jméno lodě S. S. Saale, kterou se v roce 1892 plavil z Brém do New Yorku, a ve druhé větě značku Boeing 738 – letadlo, jakým by tam letěl dnes, jakým tam případně létáme my. Aniž by ilustroval a aniž by doslovně citoval, vytvořil autor vtipný a dostatečně přehledný hudební obraz, svěží moderní ohlas na hudbu českého klasika.

 

110

 

Vstoupil do tématu ve volném tempu, s exponováním orchestrálních sól, ale brzy dospěl k razantnějšímu a rapsodičtějšímu projevu, který se po klidnějších epizodách opakovaně vracel. Zazněl ovšem i pěkný zpěv v unisonu houslí a nenápadně se jako reminiscence ozvaly akordy vyhmátnuté z Novosvětské symfonie. V druhé kontrastní části přišlo ke slovu živé tempo. Skladba letěla kupředu ve staccatech, synkopách a výrazných rytmech, v nichž se mihl motiv z Dvořákovy Humoresky i názvuky na americkou taneční hudbu. S několika idyličtějšími zvraty nezadržitelně spěla dynamicky i tempově k čím dál většímu zahuštění, až k efektnímu vrcholu. Dvakrát použil Sommer jako skvělý předěl hudebního proudu dupnutí celého orchestru, kterým pak – do třetice – bravurní skladbu uzavřel.

Haydnův Violoncellový koncert C dur vyzněl robustně, ale mimořádně svěže a pozitivně. Nejen díky orchestru, který pěkně artikuloval, šikovně doprovázel a zvládl i hodně rychlé tempo třetí věty, ale především díky sólistovi: byl jím laureát loňské Letní hudební akademie Kroměříž Adam Klánský, nejmladší z několika synů-hudebníků pianisty Ivana Klánského. Hrál přesně, s mnoha usazenými detaily v artikulaci, hrál výrazně znělým a čistým způsobem, hrál zpaměti a s přehledem. Sympatický, soustředěný a muzikální výkon.

 

101

 

Čajkovského Serenáda C dur nabízí víc než lyriku – velké emoce, místy až patos. Také masivní, šťavnatý a plný zvuk, jaký může patřit jen smyčcovému orchestru. Má v sobě velkou a emotivní naléhavost, ale stejně tak působí potěšení její sazba a ryze hudební průběh. S tím vším se popasovali muzikanti z Letní hudební akademie víc než dobře. Výrazově i v přesnosti, v přiblížení se romantickému duchu i v co možno nejhomogennějším společném ansámblovém tahu. Ale hlavně mladistvým entusiasmem, nábojem, kterého profesionálové nemohou dosáhnout tak bezděky… Je jasné, že jistá omezení se musí projevit, zejména v houslovém unisonu nebo na dvou rozhodujících místech, kde orchestr pokračuje po výrazném odsazení a kde musí souzvuk protnout ticho úplně přesně. Ale celkovým výsledkem Smyčcová serenáda korunovala sympatický dojem. Početné publikum mladí motivovali dvojnásobně: fandit kroměřížské akademii je snadné, protože je to jednoznačně podařený a prospěšný projekt; ale navíc hráli opravdu dobře.

 

109

 

Z Tomáše Netopila na pódiu vždy vyzařuje pozitivní energie, touha inspirovat a neutuchající činorodost. Bylo tomu tak i při tomto večeru. Orchestr očividně reagoval. Předchozí práci, která za tím byla skryta, lze jen vytušit. Ostatně, kdyby z výkonu upracovanost při koncertě ještě nějak vyčnívala, nebylo by to dobré.

Stejný program uvede kroměřížské těleso s Tomášem Netopilem jako orchestr nazvaný Mladí filharmonici Dvořákovy Prahy na festivalu Dvořákova Praha v Rudolfinu 14. září. Jen sólista bude jiný, má jím být arménský violoncellista Narek Hakhnazaryan.

 

103

 

 

106

 

113

 

111

 

112

 

114

 

Foto: archiv Letní hudební akademie Kroměříž 

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.