„Jednání s londýnskou agenturou zastupující interpretku vůbec nebyla jednoduchá, ale podařilo se je dovést ke zdárnému výsledku.“

„Rozhodnutí hrát ‚modernu‘ někdo mohl nejprve nést s nelibostí, nicméně domnívám se, že po koncertu byli spokojeni všichni.“

„To, co předvedla Sharon Kam, bylo snad už za hranicí proveditelnosti.“

Pardubice v tomto týdnu přivítaly Sharon Kam. Klarinetistka s hvězdnou kariérou zahrála po boku Komorní filharmonie Pardubice pod taktovkou francouzského dirigenta Martina Lebela, a to hned dvakrát: v pondělí 8. a ve středu 10. listopadu. Zvolila přitom soudobý repertoár včetně skladby českého autora Ondřeje Kukala.

Komorní filharmonie Pardubice získala pro své listopadové koncerty (nenazývají se nyní abonentní, neboť vedení orchestru nechce v covidovém období riskovat a dává vstupenky do prodeje až dva týdny před termínem akce) sólistku skutečně světového renomé. Klarinetistka Sharon Kam, pocházející z Izraele a trvale usazená v německém Hannoveru, spolupracuje už více než dvě desítky let s předními tělesy, jakými jsou Berlínští filharmonikové, Gewandhausorchester Leipzig či Londýnský symfonický orchestr, nezapomenutelné je její pražské vystoupení v roce 2006 při příležitosti velkého jubilea Wolfganga Amadea Mozarta. Jednání s londýnskou agenturou zastupující interpretku vůbec nebyla jednoduchá, ale podařilo se je dovést ke zdárnému výsledku. Sharon Kam se představila v Sukově síni pardubického Domu hudby.

Ještě předtím, když byl počátkem sezony zveřejněn program koncertu, neskrývali někteří tradičně založení posluchači své překvapení. Proč umělkyně zvolila pro své vystoupení v Pardubicích moderní skladby a nezahraje něco z repertoáru, který by více vyhovoval i orchestru, zaměřenému na mozartovsko-haydnovské období? Nabízel se samozřejmě klarinetový koncert Mozartův, dramaturgie mohla sáhnout i po katalogu Carla Marii von Webera. Rozhodnutí hrát „modernu“ někdo zkrátka mohl nést s nelibostí, nicméně domnívám se, že po koncertu byli nakonec spokojeni všichni.

Sharon Kam má totiž v sobě jiskru, která okamžitě zapůsobí na každého a odzbrojí i případné pochybovače. Její projev je spontánní a zároveň velmi ukázněný, pozitivní kontakt s publikem dokáže navodit už při příchodu do sálu. Jak jednoduché – stačí zavtipkovat při doladění… A pak se s vervou pustit do nelehké skladby, kterou Téma s variacemi pro klarinet a orchestr Jeana Françaixe bezesporu představují. Autor je původně napsal v roce 1974 pro klarinet s klavírním doprovodem, instrumentace pro orchestr vznikla o čtyři roky později. Určitě počítal s tím, že její interpretace se ujmou jen ti nejlepší z nejlepších. Absolutně dokonalé ovládání nástroje je totiž podmínkou. Jen tak lze během desetiminutové hry předvést vše, co klarinet umožňuje po stránce techniky, výrazu i zvukové barvy. Psát o exhibici vůbec není přeháněním. Sharon Kam disponuje zkušenostmi i graciézní emocionalitou, takže hra je pro ni radostí a posluchač zůstává v úžasu. Krátká kadence v závěru skladby je pak vyvrcholením dialogu s publikem, ve kterém už v té chvíli nikdo není na pochybách, že není třeba se pouštět jen do onoho, byť zajisté krásného, Mozarta…

Ale to nebylo všechno. Sharon Kam se vrátila na pardubické pódium i po přestávce. O tom o pár řádků níže. Zmiňme však mezitím výtečného francouzského dirigenta Martina Lebela, který rovněž vtiskl oběma večerům pečeť šarmu a mezinárodní úrovně. S Komorní filharmonií důsledně propracoval hned úvodní Pavanu za mrtvou infantku Maurice Ravela a přesně kontroloval orchestrální doprovod sólistky při provedení skladby Jeana Françaixe. Velmi záležet si pak dal na strhujícím vyznění Sinfonietty pro orchestr zkomponované v roce 1947 Francisem Poulencem. To vůbec není lehce interpretovatelné dílo, jak by se mohlo zdát, obsahuje totiž řadu kontrastů, nálad a odkazů, které působí jako celek klidným, přesto ohromujícím dojmem, v němž je otázka vzájemného propojení klíčová. Martin Lebel vyzařuje klid, vládne ale orchestru pevnou rukou. Myslím, že si s pardubickými filharmoniky vřele porozuměl.

Nu a druhý vstup Sharon Kam? Na ten se bude na východě Čech jistě dlouho vzpomínat. Jestliže večer předtím patřil autorům francouzským, pro závěr byla zvolena skladba soudobého českého skladatele. Clarinettino, op. 11, Ondřeje Kukala z roku 1994 patří k vyhledávaným a oblíbeným mezi interprety i posluchači. Virtuozita je opět nutným předpokladem, ale to, co předvedla Sharon Kam, bylo snad už za hranicí proveditelnosti. Umělkyně dokáže natolik procítit lyrické plošky a vzápětí bezprostředně přejít do strhující klarinetové ekvilibristiky, že dech se tají toliko posluchačům, zatímco ten její jako by byl bezbřehý… Prvotřídní výkon sólistky ukázal, jak skvělou skladbu Ondřej Kukal zkomponoval a jak ji lze uchopit.

Dlouhotrvající ovace zvedly ze sedadel i zatvrzelé pardubické odpírače potlesku vestoje. Tentokrát zcela oprávněně. Sharon Kam se publiku ještě odměnila malým přídavkem nacvičeným s dvěma místními muzikanty – s kontrabasistou a hráčem na bicí. Summertime George Gershwina nemůže zklamat nikdy. 

Foto: František Renza