„V areálu je vybudován amfiteátr, který není zastřešený a obecenstvo sedí na dřevěných lavicích pod žhavým sluncem nebo náhlým deštěm.“

„Režisérka Linda Hejlová Keprtová podtrhla charakter příběhu jako bajky a akcentovala živočišnost a dramatičnost scén. Vznikaly tak mimoděk komické situace, které měly nadhled a moudrý humor.“

„Orchestr měl podle programu dirigovat Martin Doubravský, který inscenaci nastudoval, ale pro náhlé onemocnění za něho pohotově zaskočil Ondrej Olos.“

Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka se ke konci svého trvání přestěhoval na Hukvaldy, kde se Leoš Janáček narodil. Nádherné prostředí hukvaldské obory hostilo v sobotu 25. června představení Příhody lišky Bystroušky v podání operního souboru Divadla F. X. Šaldy v Liberci.

V areálu je vybudován amfiteátr, který není zastřešený a obecenstvo sedí na dřevěných lavicích pod žhavým sluncem nebo náhlým deštěm. Účinkující jsou na tom o poznání lépe, jeviště i orchestřiště jsou kryty plachtou, která je ale proti dešti nedostatečná. Jeviště není příliš velké, ale docela stačilo i ansámblovým akcím a i v orchestřišti si hudebníci našli své místo. Obě lokality byly pokryty mikrofony a snaha o amplifikaci byla docela úspěšná, i když samozřejmě vykazovala nedokonalosti, které jsou rázu technického, ale v dané situaci je to to nejlepší, co je k dispozici.

Na venkovním jevišti se dobře vyjímala i scéna Michala Syrového. Rozdělil ji do dvou segmentů, kde na jedné straně byla lavice pod stromem, kde byla situována hospoda, a ve druhé části jeviště otočná kulatá konstrukce šikmy pro zvířátka. Uprostřed nad tím na horizontu byl vyříznutý velký kruhový otvor, ve kterém se prolínaly sny, ztvárněné baletem či zvířátky. Pohyb účinkujících byl ale možný po celé ploše jeviště, což umožňovalo variabilitu akcí. Nápadité byly kostýmy Tomáše Kypty, který se vyřádil na kostýmech zvířátek, zejména slepic a kohouta, které pojal jako cirkusové účinkující, nebo na liškách. Režisérka Linda Hejlová Keprtová podtrhla charakter příběhu jako bajky a akcentovala živočišnost a dramatičnost scén. Vznikaly tak mimoděk komické situace, které měly nadhled a moudrý humor. Lidské postavy revírníka, rektora a faráře byly karikovány s pochopením pro lidské slabosti. Vynikaly namátkou situace, ve kterých farář i rechtor bojují s bicyklem, kdy liška dáví slepice tak, že jim sundává čepičky i s parukami, kdy liška i lišák provádějí striptýz a chovají se jako manželé po dvaceti létech v županech, kdy jezevec se stěhuje z nory s bustou Zdeňka Nejedlého a liška se do nory stěhuje s bustou Leoše Janáčka. Diskutabilní je použití české vlajky, kterou mává Harašta k replice „ty moja republiko…“, kdy ho pak do vlajky balí lišák a kdy zastřelenou Bystroušku zakryl na jevišti Zlatohřbítek toutéž vlajkou. Přece jen je stále vlajka státním symbolem, a ne historizující relikvií a její využití pro inscenaci je přinejmenším citlivou záležitostí. Nicméně inscenace vyznívá hravě a je naplněná živočišnou energií, což jí dodává na zajímavosti.

V roli Bystroušky excelovala Lívia Obručník Vénosová, která si ji užívala s rozpustilostí a dala jí plný a nosný soprán. Lišákem Zlatohřbítkem byla Alžběta Vomáčková, která vyvolávala úsměv neobratností lišáka při námluvách i dojímala ve scéně zabití Bystroušky. Výborným Revírníkem byl Pavel Vančura, zejména mu vyšla závěrečná scéna „…je to pohádka, či pravda…“, kterou zpíval pevným barytonem bez patosu, a přesto s emočním nábojem. Rechtora Dušan Růžička poněkud přeháněl s opilostí, zato farář Josefa Kovačiče překvapoval hutnými hloubkami. Pásek Pavel Kobrle neměl velkou příležitost se uplatnit, o to víc se tu objevovala jeho žena Pásková. Škoda, že se k divákům nedostala informace, že v programu uvedená Lenka Šmídová zemřela a že za ni zaskakovala brněnská mezzosopranistka Jitka Zerhauová. Výborný byl Harašta, kterého zvučným barytonem zpíval Jiří Brückler a vedle zručného nakládání s vlajkou překvapil revolverem, kterým trefil Bystroušku. Jako Lapák se představila Petra Vondrová, kohoutem byla Věra Poláchová, Chocholkou a Sojkou Radka Černíková. Výborně byly zahrány i zazpívány dětské role, které zajišťovaly děti z Dětského pěveckého sboru Severáček, který vede sbormistryně Silvie Langrová, a působivá a milá byla choreografie Ladislavy Košíkové. Lištiček bylo asi dvacet a byly skvěle sezpívané a divadelně ukázněné.

Orchestr Divadla F. X. Šaldy měl podle programu dirigovat Martin Doubravský, který inscenaci nastudoval, ale pro náhlé onemocnění za něho pohotově zaskočil brněnský dirigent Janáčkovy opery Ondrej Olos. Ten neměl lehkou práci, protože liberecká inscenace je ve sledech i délce scén viditelně jiná než inscenace brněnská, některé scény jsou přidané a některé chybí, jako například scéna svatby Bystroušky a Zlatohřbítka. Ale protože Ondrej Olos je dirigentem erudovaným a zkušený, zhostil se úkolu bezchybně a s nadhledem a představení v oboře proběhlo bez kazu a s viditelnou chutí od všech účinkujících. A líbilo se i divákům, a dokonce i počasí, neboť s posledními tóny inscenace začaly padat i první kapky, a proto na místo velké děkovačky nastal velký úprk, zejména hudebníků, hrajících na dřevěné hudební nástroje. Představení se na Hukvaldech povedlo a liška Bystrouška se tu cítila jako doma.

*******

Foto: Petr Tkáč