„Je zkrátka radost pohledět na mladé perspektivní duo zpěvák–korepetitor.“

„Všichni odvedli velký kus práce, jsem na každého moc pyšná, ale nejen proto, co předvedli na koncertě, ale proto, jak pracovali po celou dobu. Ukázali, že jsou pěvecky inteligentní, což je pro toto povolání nejdůležitější.“

„Na těchto kurzech bylo výjimečné to, že Katka umí člověka opravdu nadchnout pro danou věc. A to nejen z pohledu aktivního, ale také pasivního účastníka, což je teda co říct.“

Letošní pátý ročník Mezinárodní Letní hudební akademie Kroměříž se pomalu chýlí ke konci a studenti ze tříd špičkových lektorů tak konečně mohou všem ukázat, co svedou na jevišti po boku svých nástrojů. Je čtvrtek 18. srpna a koná se koncert s názvem Operní gala. Zajišťují ho mladí talentovaní pěvci z Česka a Slovenska pod vedením Kateřiny Kněžíkové a za doprovodu odvážných klavíristů, které připravoval Zdeněk Klauda. „Jsem na ně pyšná. Letos to byl opravdu silný ročník,“ říká Kněžíková.

„Nevěděla jsem, koho vybrat, protože jsem chtěla všechny! Letos nám přišlo přes dvacet přihlášek, ze kterých jsem nakonec vybrala deset,“ dodala Kněžíková po inspirujícím koncertu, během kterého se návštěvníci mohli zaposlouchat do nejrůznějších odstínů barev téměř všech ženských i mužských hlasových oborů. Přestože nejpočetnější skupinu účinkujících tvořily, jako vždy, pohledné sopranistky, nechyběla programu árie pro mezzosoprán nebo baryton.

Večer uvedl slovenský barytonista Andrej Prachár árií Papagena z Mozartovy Kouzelné flétny, který spíše než jako ptáčník působil šarmantně díky jemné gestikulaci rukou a kterému rozhodně nechyběla snaha o přiblížení se co nejvěrohodnější německé výslovnosti. Citlivě jej na klavír doprovodil Filip Gargulák, který se nebál v mezihrách vyniknout a hned poté se opět přizpůsobit svému kolegovi. Není pochyb o tom, že klasicistní hudba sama o sobě působí jakousi kouzelnou čistotou, ale jistě se na tom podílela také klavíristova decentní a jemná hra.

Operní gala se stalo vlastně spíše přehlídkou Mozartovy tvorby, neboť následovaly čtyři árie ze tří různých skladatelových oper. Figarovou snoubenkou Zuzankou se stala Eliška Mervartová s recitativem a árií „Giunse alfin il momento… Deh vieni, non tardar“. Mozart lstivě zakomponoval do této árie malé a, což může tvořit mnohdy samotnou hranici hlasového rozsahu sopranistek, obzvláště s méně znělou střední polohou, nicméně Elišce Mervartové tento tón zjevně nečinil obtíže, neboť se znatelně ozval i v rozlehlejším prostoru, jakým sál Kina Nadsklepí rozhodně je. Některé zdvojené konsonanty, které se typicky v italské výslovnosti objevují, zpěvačka tu a tam opomněla spolu s jasným vokálem „a“, který na nejvyšší notě skladby v auditoriu, nebo alespoň v mých uších, zněl spíše jako vokál „o“. To může být však ovlivněno zčásti naší rodnou řečí. Vzpomínám si, jak to sama kdysi uvedla na jednom svém masterclassu v Olomouci Markéta Cukrová.

Árii Sexta „Parto, ma tu ben mio“ z Mozartovy předposlední opery La Clemenza di Tito v dobách jejího vzniku zpívali kastráti. Dnes ji však do repertoáru zahrnují mezzosoprány. Během čtvrtečního večera díky ní Anna Moriová mohla předvést, avšak na úkor klidnosti těla, rychlé koloratury, na které, jak bylo vidět, se bedlivě soustředila, což se jí také vyplatilo – posluchači byli nadšení. Pěvkyni tentokrát doprovodil Tomáš Kalousek. „Tomáš byl po celou dobu velmi pohotový. A to i přes to, že měl málo času na přípravu a já mu připravila náročné kusy. Byla to ale skvělá spolupráce,“ sdělila mezzosopranistka. Je zkrátka radost pohledět na mladé perspektivní duo zpěvák–korepetitor.

Kdyby všechny hraběnky oplývaly takovým půvabem jako Slovenka Adriana Banásová, jistě by hrabě Almaviva nesváděl jiné ženy kolem svého dvora – to jsem si pomyslela v momentě, kdy Banásová vešla na jeviště a když se ohlédla do publika. Kromě toho se jí spolu s korepetitorkou Andreou Bálešovou podařilo během árie „Dove sono“ vytvořit mimořádně působivou atmosféru. Pauzy mezi jednotlivými frázemi skladby se zdály být přesnější než výsledek jakékoli matematické rovnice a technická zralost jí umožňovala si s tónem pohrávat i v slabé dynamice.

S obtížnou árií Blondy „Durch Zärtlichkeit und Schmeicheln“ z Únosu ze Serailu pohybující se v poměrně nepohodlné tesituře se s grácií vyrovnala Linda Kunclová, absolventka JAMU v Brně. Bez viditelné námahy zvládla pokořit s čistou intonací opakované e³.

Přesouváme se do první poloviny 19. století, kdy v Itálii působí osobnosti jako Gioacchino Rossini, Vincenzo Bellini nebo právě Gaetano Donizetti, jehož árii Adiny „Prendi, per me sei libero“ z opery Nápoj lásky zazpívala taktéž okouzlující Magdaléna Hebousse, kterou mohou diváci dokonce už zahlédnout na jevišti Národního divadla v Praze.

Jedna z nejoblíbenějších Gounodových sopránových árií „Ah! Je veux vivre“ z opery Romeo a Julie zazněla ihned poté v podání Nikoly Novotné, které snad chyběl pouze větší úsměv na tváři a odvážnější interpretace.

Naopak interpretačně velmi výrazně se projevila Nela Skarková s árií Marie z Donizettiho opery Dcera pluku „Chacun le sait, chacun le dit“. Zcela zjevně zpěvačka každým coulem a nadšenec do zpívání, což oceňuje i u lektorky Kateřiny Kněžíkové. „Na těchto kurzech bylo výjimečné to, že Katka umí člověka opravdu nadchnout pro danou věc. A to nejen z pohledu aktivního, ale také pasivního účastníka, což je teda co říct,“ sdělila s nadšením sopranistka.

Také dva závěrečné pěvecké počiny bezpochyby okouzlily diváky přesvědčivým a citlivým hudebním výrazem. Jednalo se o árii Vladislava „Krásný to cíl“ z opery Dalibor v podání talentovaného Radka Martince, který se pyšní neobyčejně krásnou barvou hlasu, a výkon neméně nadané slovenské sopranistky Niny Krížové, která se předvedla v roli Mařenky s árií „Ach, jaký žal… Ten lásky sen“ z tvorby Bedřicha Smetany. Oběma dvěma bylo znamenitě rozumět a hudební výstavba skladeb působila velmi vyspěle. „Tak jako každý správný lektor přistupuje i Katka ke každému individuálně podle potřeb a problémů, zabývá se jak technikou, tak interpretací,“ uvedl Radek Martinec.

Po skončení koncertu jsem se lektorky Kateřiny Kněžíkové ještě krátce zeptala, jak si koncert svých studentů užila. „Já jsem strašně přísná během hodin a s panem Klaudou se dobře doplňujeme. Neodpustíme jim nic! Ale během toho koncertu vždy slavím, protože vím, jakou roli hraje nervozita. Vždycky jim říkám, že si mají z toho množství informací vybrat jednu věc, kterou chtějí na koncertě udělat. A to proto, že si myslím, že je dobré se posouvat po dílčích věcech, nesnažit se dělat toho tolik najednou,“ uvedla.

Všech deset mladých pěvců jistě dokázalo přesvědčit o tom, že byli vybráni právem, nejen nadšené publikum, ale také samotnou lektorku, která opakovaně vyjádřila své nadšení z celého průběhu kurzů. „Všichni odvedli velký kus práce, jsem na každého moc pyšná, ale nejen proto, co předvedli na koncertě, ale proto, jak pracovali po celou dobu. Ukázali, že jsou pěvecky inteligentní, což je pro toto povolání nejdůležitější,“ vysvětluje. A nemalá pochvala směřuje i k panu Zdeňku Klaudovi, který se ujal mladých a nadějných korepetitorů, kterých není nikdy dost a které k sobě nejen zpěváci potřebují.

*******

Foto: archiv LHAK