„Útulně a dobře se měli v duchovně zaměřeném programu Severáčku cítit i posluchači koncertu.“

„Projevu Severáčku je vlastní něžnost, ovšem kromě pracovitosti mu zbývá ještě prokázat vášeň pro prováděné kusy, která napomůže hlubšímu budování výrazu.“

„Děti, jakmile věděly, o čem zpívají, náhle zpívaly s větší radostí a intenzivněji.“

Sobotní večer festivalu Lípa Musica představil svým divákům novou festivalovou destinaci, a sice kostel svatého Kryštofa v Kryštofově Údolí nedaleko Liberce. Ve velmi slušně zaplněném kostele vystoupil s programem Sanctissima sbor Severáček, který tvoří žáci liberecké ZUŠ. Soubor, který v programu podpořil sólista Šaldova divadla basista Josef Kovačič, vedla sbormistryně Silvie Langrová.

Nejprve pár slov k vlastnímu festivalovému místu: kostel svatého Kryštofa vypínající se nad údolím a okolními malebnými roubenkami je skutečně překrásným místem. Zvonice stojí vedle kostela, který je obklopen starými zachovalými hroby, které odkazují na původní německé obyvatelstvo. Při cestě stoupající ke kostelu je barokní socha svatého Václava. Interiér kostela nabízí nečekaný a útulný dojem, který vytváří především dřevěné obložení stěn a stropu. Hlavnímu oltáři dominuje dřevěná socha (nikoliv oltářní obraz) svatého Kryštofa a kromě něj jsou v prostoru kněžiště i sochy českých patronů svatého Václava a svatého Jana Nepomuckého. Je to skutečně překrásné místo lidové zbožnosti, ve kterém muselo být věřícím i víře útulno a dobře.

Podobně útulně a dobře se měli v duchovně zaměřeném programu Severáčku cítit i posluchači koncertu. Program načala skladba Offertorium de B. M. Virgine od Petra Koronthályho, která vznikla přímo pro Severáček. Síla mladého sboru byla v počátku koncertu nejprve tušená a napůl dětsky hravá a napůl duchovně závažná skladba byla teprve rozezpíváním, i když velmi poslouchatelné úrovně. Dalším číslem večera byla Saint-Saënsova Ave Maria, kterou zazpíval Josef Kovačič a kterou doprovázely komorně hrající elektrofonické varhany, které byly tím pádem slabé jako čaj.

Následující Tota Pulchra es Maria nabídla širší a hlubší výraz dětského sboru, ač nepatřila ke kusům jednoduchým, ale dětem celkem sedla. V programovém sledu nastal čas na Gounodovu Ave Marii, kterou provedl za klavírního doprovodu Josef Kovačič. Jeho projev byl intonačně bezchybný, leč emočně ne naprosto vytěžený. Na maximální počet sboristů se Severáček rozrostl ve skladbě O sanctissima Antonína Dvořáka. Zde byl pro celkový projev důležitý chlapecký element sboru. Na závažné momenty přišlo s uvedením Fac ut ardeat cor meum z Dvořákovy kantáty Stabat Mater. Pro sólistu Josefa Kovačiče se jednalo asi o nejsilnější výkon večera. Sbor, který se k němu záhy přidal, ukázal, jak se mohou oba elementy, basista a dětský sbor, vzájemně doplňovat. Severáček prokázal solidní disciplínu a ochotu popasovat se s náročným repertoárem. Jeho projevu je vlastní něžnost, ovšem kromě pracovitosti mu zbývá ještě prokázat vášeň pro prováděné kusy, která napomůže hlubšímu budování výrazu. Podpůrná funkce sboru v následujícím Franckově Panis Angelicus zpívaném Josefem Kovačičem byla velmi přínosná a příjemná. To byly momenty, kdy měl večer barvy.

Následovala Truvérská mše Petra Ebena, ve kterém s doprovodem přispěchalo i violoncello, kytara a zobcová flétna. Nyní byl sbor jakoby polit živou vodou. To byla část, která zpívajícím sedla, bylo to vidět v dětských výrazech, a hlavně to bylo slyšet. Ve velmi hezkém Mezizpěvu Josef Kovačič vedl dětské hlasy a docházelo ke krásným momentům. Děti, jakmile věděly, o čem zpívají, náhle zpívaly s větší radostí a intenzivněji.

Po Ebenovi se program nachýlil k závěrečnému bloku spirituálů. Ten načal písní Swing Low, Sweet Chariot Josef Kovačič. Následující Let Us Break Bread Together předzpíval Josef Kovačič bez klavírního doprovodu, záhy se k němu přidal Severáček, kterému nešlo vyčítat neamerické frázování. Se spirituálem v krvi se musíte narodit, nebo se jimi od dětství proposlouchat, proto byl efekt přeci jenom trochu upracovaný, ale přesto radostný.

V samotném závěru se ale sbor opět nadechl a zmobilizoval a ještě zesílil a přidal na výrazu, což publikum jednoznačně kvitovalo. Vůbec byl tento spirituálový blok tím, který vysloužil sboru největší odezvu. Velmi hezky se poslouchaly i Kovačičovy sólově provedené spirituály nebo i píseň Ol´ Man River. Spirituály byly tím, co evidentně dělalo dětem větší radost než klasický latinsky zpívaný repertoár. V obojím bylo duchovno, ale ve spirituálech byla větší rytmika, empatie pro materiál a radost.

*******

Foto: Lukáš Marhoul Photography