KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Dona nobis pacem – festival Plzeňský podzim skončil english

„Hobojového partu se ujal s velkým porozuměním pro velké fráze a zpěvný nosný tón člen orchestru České filharmonie Vojtěch Jouza.“

„Díky sbormistru Vojtěchu Jouzovi byl zvuk tělesa maximálně vyvážený.“

„Mozartovo Ave verum corpus vyznělo jako pohlazení pro duši všem přítomným návštěvníkům koncertu.“

Závěrečný koncert třetího ročníku festivalu Plzeňský podzim byl věnován společné modlitbě za mír v dnešní těžké době. Letošní festival byl věnován památce paní Hany Fialové, aktivní členky pořádajícího souboru Česká píseň Plzeň, dlouholeté produkční Domu hudby Plzeň a zakladatelce festivalu, která v létě náhle zemřela. Aktérem závěrečného koncertu byl vedle smíšeného pěveckého sboru Česká píseň s jeho dirigentem Vojtěchem Jouzou soubor Camerata 2018.

V úvodu koncertu, který se konal v Kostele svatého Jana Nepomuckého v Plzni na Chodském náměstí, zazněla Meditace na staročeský chorál Svatý Václave, op. 35a Josefa Suka pro smyčcové kvarteto. Dílo vzniklo na počátku první světové války a lze ho slyšet i v Pickově verzi pro sólové varhany nebo ve verzi Romana Veselého pro sólový klavír. V originální verzi pro smyčcové kvarteto v Plzni zaznělo v rámci jednoho z proběhlých ročníků festivalu Smetanovské dny ve špičkovém podání Bennewitzova kvarteta. V podání souboru Camerata 2018 hrajícího ve složení Anna Sommerová první housle, Anna Masojídková druhé housle, Eva Krestová viola a Petr Malíšek violoncello bylo znát, že mu mnohem více vyhovují plochy s gradacemi a vrcholy než ty plné klidu, slabých dynamik a meditace. Souhra a komunikace mezi členy souboru i zvuková vyváženost byly bezproblémové.

Druhým uvedeným autorem, od jehož výročí narození letos v říjnu uplynulo sto let, byl Otmar Mácha. Nezaznělo ale žádné z jeho oratorií, což by se možná očekávalo, ale jeho poetická Fantazie pro hoboj a smyčce Eiréné z roku 1986. Hobojového partu se ujal s velkým porozuměním pro velké fráze a zpěvný nosný tón člen orchestru České filharmonie Vojtěch Jouza. Smyčcové party interpretovali opět členové Cameraty 2018. Dílo má zajímavou koncepci od meditativního úvodu přes jakési appassionato ke kadenci hoboje. Pokračuje částí ve velmi rychlém pohybu, další kadencí hoboje tentokrát naplněnou už technickými prvky, a končí reminiscencí. Jakýmsi bodem zlomu ve skladbě je moment, kdy zazní čistý D dur akord. Spolupráce všech interpretů dávala tušit, že dílo nehrají poprvé, ale že soubor má na svou interpretaci už svůj jasný názor.

Jako vrchol večera vyznělo Requiem, op. 252 pro smíšený sbor Zdeňka Lukáše, od jehož smrti letos uplynulo už patnáct let a který byl prvním sbormistrem pěveckého sboru Česká píseň. Příkladné bylo, že v poměrně obsažném programu koncertu, pod který se sice nikdo nepodepsal, byl kromě všech částí Requiem uveden i jejich obsah a překlad do českého jazyka. Dílo je psáno pro smíšený pěvecký sbor a cappella. I když sboristů v mužské části bylo početně méně, díky sbormistru Vojtěchu Jouzovi byl zvuk tělesa maximálně vyvážený. Už v první části Requiem aeternam sbor přesvědčil o svých kvalitách obrovskou dynamickou škálou. Osobně mne velmi zaujaly rytmicky nápadité části Dies irae, OffertoriumSanctus. Přes asi jediný mírně nejistý nástup sopránové sekce v části Lacrymosa bylo velmi dojemné pojetí dlouhého durového akordu v pianissimu na konci stejné části. Sopránová skupina se naopak velmi směle uplatnila jako vedoucí v části Hostias. Přes naprostou intonační jistotu pěveckého sboru bylo v části Agnus Dei slyšet v průběhu intonační pokles asi o půl tónu oproti začátku části.

Lukášovo dílo končí částí Ave verum corpus, tak se dramaturgicky (dramaturgem festivalu je Vojtěch Jouza) nabízelo zařadit na závěr programu poetické dílo stejného názvu Wolfganga Amadea Mozarta. Ten si ale do partitury připsal i přítomnost smyčců (opět interpreti Cameraty 2018). Dílo vyznělo jako pohlazení pro duši všem přítomným návštěvníkům koncertu, kteří zcela zaplnili loď kostela svatého Jana Nepomuckého. Už nyní se můžeme těšit na další zajímavé programové nápady, které budou jistě náplní dalšího ročníku festivalu Plzeňský podzim, který, pokud se zachová tradice pořádání obrok, se bude konat na podzim roku 2024.

Foto: Česká píseň Plzeň

Petr Novák

Petr Novák

Pedagog klavírní hry, sólista, komorní hráč a korepetitor

Studoval na Konzervatoři Plzeň, na Hudební fakultě AMU v Praze a na Hochschule für Musik und Theater Felix Mendelssohn-Bartholdy v Lipsku. Jako sólista spolupracoval s tuzemskými orchestry a se Symfonickým orchestrem v běloruském Brestu, recitály měl nejen doma v Plzni, v Praze a na festivalu Janáčkův máj, ale i v Německu. Těžištěm jeho činnosti je ale spolupráce s mladými studenty – instrumentalisty, a to jak na půdě Konzervatoře Plzeň, tak při korepetici například na Letních hudebních kurzech v Domažlicích, Letních hudebních kurzech Plzeňského kraje, Třeboňském letním setkávání a jinde. Per Novák spolupracuje nebo spolupracoval s renomovanými sólisty, nahrává pro Český rozhlas, jeho spolupráci s houslistkou Viktorií Kaunzner zachytil Bavorský rozhlas. Účinkoval ve významných sálech, zvláště v Británii - ve Wigmore Hall v Londýně, Bridgewater Hall v Manchesteru nebo v St. David´s Hall v Cardiffu. Po studiích působí už osmnáctým rokem v Plzni. Zapojuje se i do hudebně – publikační činnosti, mimo jiné pro Plzeňský deník.

www.novakpetr.com



Příspěvky od Petr Novák



Více z této rubriky