„Houslistka Viktoria Mullova má za sebou hvězdnou kariéru. Její styl hry tomu nasvědčuje, je věcná a rázná, se smyslem pro efekt.“

„Zazněla světová premiéra suity z opery Leoše Janáčka Věc Makropulos, kterou pro letošní festival vytvořil skladatel Tomáš Ille podle návrhu Tomáše Netopila.“

„Orchestr pod vedením Tomáše Netopila podal Obrázky z výstavy s impresionisticky laděnými barvami, se strašidelně napjatými pianissimy i velebnou mohutnou klenbou Velké brány kyjevské v závěru.“

Smyslem festivalu Janáček Brno 2022 je nejen ukázat, jak se v Brně hraje hudba Leoše Janáčka, ale také mít možnost slyšet, jak díla našeho skladatele interpretují zahraniční umělci. Poté, co Velké divadlo ze Ženevy předvedlo operu Káťa Kabanová, dostal v úterý 15. listopadu v Janáčkově divadle prostor její Orchestre de la Suisse Romande se samostatným programem, který dirigoval Tomáš Netopil. Vedle světové premiéry suity z Janáčkovy opery Věc Makropulos zazněl i Koncert č. 1 a moll pro housle a orchestr, op. 77 Dmitrije Dmitrijeviče Šostakoviče a Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského.

Orchestr švýcarsko-francouzský ze Ženevy má za sebou slavnou historii, která se započala jeho založením v roce 1918. Díky legendárním dirigentům, kteří s ním hráli, a díky mimořádné kvalitě se těší popularitě a má řadu ocenění. Je operním, stejně jako i symfonickým tělesem a v obou rolích měl možnost na festivalu Janáček Brno vystoupit. Skutečnost, že ho řídil český dirigent Tomáš Netopil, zvyšovala atraktivnost večera a zaručovala uměleckou kvalitu.

Provedení opery Leoše Janáčka Káťa Kabanová v neděli 13. listopadu bylo pod taktovkou Tomáše Netopila natolik kvalitní, že koncert, který se konal v úterý 15. listopadu, byl téměř vyprodaný, s očekáváním výjimečného zážitku. Přitažlivý byl také repertoár, který orchestr představil. Nejprve to byl Koncert č. 1 a moll pro housle a orchestr, op. 77 Dmitrije Dmitrijeviče Šostakoviče, který přednesla houslistka Viktoria Mullova. Původem Ruska, které se povedlo emigrovat v roce 1983 a nyní žije v Londýně, má za sebou hvězdnou kariéru. Její styl hry tomu nasvědčuje, je věcná a rázná, se smyslem pro efekt a koncert hrála na houslích, které měly pevný, průrazný a poněkud drsný zvuk, který se k Šostakovičově hudbě skvěle hodil. Koncert pro housle má melancholický a dramatický ráz, první větu Nocturno: Moderato zahajují kontrabasy a violoncella v nejnižší poloze a avizují, že nepůjde o nic optimistického. Housle začínají melancholickou kantilénou a pokračují v crescendu, ostře a jasným laděním v accelerandu, syrovou energií. Druhá věta Scherzo: Allegro je hravá a dravá, virtuózní část je rytmizovaná a podaná ostrým a řezavým tónem a spěje do euforie. Třetí část Passacaglia: Andante – Cadenza (attacca) se vrací k temným tónům orchestru, smuteční pochod se tesknou melodií podala sólistka s melodickou, zpěvnou kantilénou, za doprovodu dvou fagotů. Poslední věta Burleska: Allegro con brio vede sólové housle do zářivých výšek s brilantní kadencí, technicky nesmírně náročnou. Vpádu tympánů a xylofonu spolu se smyčci kontrují housle sprintujícími běhy a spějí do euforického finále. Umělkyně svojí suverénní hrou s klidným nadhledem, se kterým zvládala ty nejtěžší technické nástrahy, uhranula publikum, které ji odměnilo nadšeným potleskem.

Další skladbou, kterou orchestr přednesl publiku, byla světová premiéra suity z opery Leoše Janáčka Věc Makropulos, kterou pro letošní festival Janáček Brno vytvořil pro velký symfonický orchestr současný skladatel Tomáš Ille podle návrhu Tomáše Netopila. Suitu zahájily zářivé smyčce a měkké dechy, postupně rozsvítily hudební plochu trubky a úsečné, janáčkovsky ježaté plochy se střídaly s měkkými, melodickými částmi v dynamických vlnách. Kontrastní dynamika spolu s echy dávala skladbě napětí, plný zvuk orchestru hladil i pohlcoval, široké plochy rozsvítilo krásné houslové sólo hrané primáriem orchestru. Na závěr pohladila publikum krásná kantiléna, plná a široká, která se rozšiřovala v crescendu spolu s tympány v závěru. Skladba byla provedena s interpretačním mistrovstvím, umocněným pečlivým a inspirativním vedením českého dirigenta.

Po přestávce zazněla skladba notoricky známá, která ovšem posluchačsky nikdy nemůže zklamat. Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského v instrumentaci Maurice Ravela. Popis a příběh deseti obrazů ruského architekta a malíře Viktora Alexandroviče Gartmana, přítele Musorgského, zkomponoval skladatel do impozantního celku propojeného Promenádou. Orchestr pod vedením Tomáše Netopila podal skladbu s impresionisticky laděnými barvami, se strašidelně napjatými pianissimy i velebnou mohutnou klenbou Velké brány kyjevské v závěru. Byl to dramaturgicky dobře zvolený závěr a pro orchestr to byla skvělá příležitost, jak prezentovat své hudební mistrovství, k němuž podstatnou měrou přispěl i inspirační a interpretační cit dirigenta Tomáše Netopila. Byl to koncert, který se stal skvělou dramaturgickou spojnicí s dalším programem festivalu.

*******

Foto:  M. Olbrzymek