„František Musil působil jako dómský varhaník v katedrále sv. Petra a Pavla v době, kdy žil a působil v Brně Leoš Janáček. Jeho rozsáhlé dílo upadlo v zapomenutí, neprůbojný a introvertní skladatel se nedokázal prosadit.“

„Obrovský provozovací aparát se stěží vešel do prostoru před oltářem katedrály. Pět spojených amatérských sborů čítalo celkem 120 zpěváků a před nimi seděl kompletní symfonický orchestr Filharmonie Brno.“

„Společné části kvarteta jsou polyfonní a hlasy se prolínají spolu se sborem v náročných, efektních a neobvyklých postupech, které ozvláštňují dílo a dávají znát, že skladatelem byl hudebník velmi erudovaný.“

Pod heslem Přetváření se letos koná 30. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby v Brně. Zahájení se konalo v neděli 2. dubna v katedrále sv. Petra a Pavla a přineslo překvapení. Oratorium místního dómského varhaníka Františka Musila Stabat Mater, které interpretoval orchestr Filharmonie Brno s dirigentem Tomášem Kejčím, spolu s brněnskými amatérskými sbory Ars brunensis, Ensemble Versus, Gaudeamus Brno, Vox Iuvenalis a Pěveckým sborem Masarykovy univerzity, to vše pod vedením Jana Oceteka. Sólové pěvecké kvarteto tvořili sopranistka Lucie Kašpárková, altistka Jarmila Balážová, tenorista Martin Javorský a basista František Zahradníček.

František Musil působil jako dómský varhaník v katedrále sv. Petra a Pavla v době, kdy žil a působil v Brně Leoš Janáček. Dokonce za Janáčka v jeho nepřítomnosti suploval na učitelském ústavu a působil na jeho varhanické škole. Jeho rozsáhlé dílo upadlo v zapomenutí, přestože právě Stabat Mater byla ve své době přijímána s velkým úspěchem. Neprůbojný a introvertní skladatel se ale nedokázal prosadit a byl zapomenut.

V neděli 2. dubna zazněla na zahajovacím koncertě Stabat Mater Františka Musila jako slavnostní obnovená premiéra po 130 létech. Obrovský provozovací aparát se stěží vešel do prostoru před oltářem katedrály. Pět spojených amatérských sborů čítalo celkem 120 zpěváků a před nimi seděl kompletní symfonický orchestr Filharmonie Brno. Toto propojení amatérských brněnských sborů bylo realizováno na podnět dramaturga festivalu Vladimíra Maňase. Sezpívat sbory, to byla sisyfovská práce pro sbormistra Jana Oceteka, který jako sbormistr zúčastněné sbory personálně propojuje. Ars Brunensis, Ensemble Versus, Gaudeamus Brno, Vox Iuvenalis a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity mají všechny společného jmenovatele. Začínaly jako sbory studentské, přičemž pokračují i nadále v činnosti. Brněnské pěvecké sbory byly vždy v dobré kondici a koncert prokázal, že jejich kvality jsou stálé. Je pravdou, že o špičkový profesionální výkon nešlo, neboť nebylo možné ho dosáhnout už pro akustiku chrámu. Obdiv nicméně patří dirigentovi Tomáši Krejčímu, že vše udržel pohromadě a dařilo se mu vytvářet plastické a barevné plochy. Soprány sice postrádaly zářivou špičku, basy neměly potřebný volumen v hloubkách, ale to nic neměnilo na energii, soustředění a nadšení, se kterým sbory podávaly výkon v náročných plochách, zejména závěrečné polyfonní struktuře. Za to si zaslouží obdiv, neboť skladatel napsal dílo velmi náročné a komplikované.

Orchestrální provedení bylo pod vedením dirigenta Tomáše Krejčího velmi profesionální, bezpečné a orchestr si vyhrál s barvami, které skladatel mistrně do provedení přinesl. Jednotlivé skupiny nástrojů si odpovídaly a podkreslovaly náladu částí oratoria. Dařilo se skupinám violoncell a kontrabasů, které přinášely dramatičnost a napětí, dřevěné nástroje, zejména sóla klarinetu, a jemné vstupy harfy, přinášely do melodických částí sladkost, lesní rohy podtrhovaly odhodlanost a spolu s trombóny a tubou bouřily při vyvrcholení celého oratoria. Hudební složka byla překvapivě intervalově nápaditá, dokonce i po stránce melodické což přineslo mnohé obtížné výzvy pro sólové pěvce.

Sopránového partu se zhostila brněnská sopranistka Lucie Kašpárková. Absolventka JAMU si už za několik let v praxi na mnoha divadlech vysloužila profesionální ostruhy, ale na hlase je znát únava. Silový výkon v neobvykle náročném partu postrádal sladkost a piana nosnost, přestože do provedení dávala pěvkyně niterný emocionální výraz. Alt slovenské pěvkyně Jarmily Balážové zněl hutně a barevně, s bolestným témbrem a dobře ladil s ostatními hlasy. Tenor Martina Javorského nejprve zaujal kulatým témbrem a příjemnou barvou, občas se ale pěvci zatoulal do poloh nepříliš znělých. Basista František Zahradníček přinesl příjemný a objemný hlas, jehož rozsah obsáhl i extrémně hluboké basové polohy, ale profundi bas nikoliv, přestože dal svému partu maximum. Společné části kvarteta jsou polyfonní a hlasy se prolínají spolu se sborem v náročných, efektních a neobvyklých postupech, které ozvláštňují dílo a dávají znát, že skladatelem byl hudebník velmi erudovaný.

Oratorium má deset částí a trvalo více než 90 minut. Vše zahájilo Preludium jen pro orchestr temným vstupem a pokračovalo měkce do melodického vzepětí a osudových žesťových fanfár. Teprve poté nastoupil sbor první částí Stabat Mater Dolorosa (Andante quasi moderato). Druhou část Cujus animam gementem (Lento cantabile) zahájil duet altu a basu klidnou, procítěnou melodií, kterou převzal sbor s orchestrem a dovedl do klidu. Třetí část Qui es homo (Molto moderato) uvedly jásavé horny a následovala rytmizovaná část orchestrální, kterou do piana dovedla violoncella. Čtvrtá část Pro pecatis, suae gentis (Aria, Andante con moto) patřila sopránovému sólu, kterému se z počátku nedařilo odpoutat od silového projevu, přičemž konfrontace s klarinetem nepřinesla očekávaný lahodný souzvuk. Pátá část Eja mater (Moderato) je pro sólistické kvarteto spolu s klarinetem a následnými dechy, je to část polyfonní a efektní. Šestou část Sancta Mater (Moderato religioso con sentimento) přinesl sbor s orchestrem z pianissima, pizzicata smyčců spolu s harfou zněla nadýchaně a sbor tajuplně. Sedmá část Fac me tecum (Andante poco piú mosso) patřila sólovému basu, pěvec ho podal spolu s lesními rohy úderně a zvládl i mezní hluboké tóny. Osmou část Virgo virginum (Aria. Andante maestoso), zahájila sopranistka v tajuplném pianu, poté navázal tenorista a spolu s orchestrem si předávali měkké téma, které vyústilo do dramatického vrcholu, aby se vytratilo do pianissima. Devátá část Fac me plagis vulnerari (Moderato) patřila altovému sólu, které bylo barevné a procítěné a následný kvartet v polyfonní faktuře vrcholil spolu s orchestrem do fortissima. Sbory vytvářely dynamické vlny s orchestrem, které utichly v diminuendu. Poslední části, Christe, cum sit hinc exire (Andante sostenuto) se zhostil tenorista spolu s lesními rohy a violoncelly, orchestr akceleroval v rytmizované ploše spolu se sborem, který poněkud bojoval s udržením tempa ve fugatu, nicméně se dirigentovi podařilo vše zvládnout a dovést obrovskou zvukovou plochu do mohutného dramatického Amen.

Obrovské dílo překypovalo barevností a mnohostí výrazových prostředků, stejně jako množstvím melodických a tematických ploch. Jejich zpracování bylo překvapivě nápadité a náročnost pěveckých partů kladla na sólisty maximální nároky. Překypující hudební invence mnohdy zahlcovala vnímavost posluchače. Brněnská hudební obec ve Františku Musilovi objevila skladatele, který je neprávem opomíjený a žil až dosud ve stínu svého velkého souputníka Leoše Janáčka. František Musil svou hudbou prokázal, že si své místo v hudebním nebi právem zaslouží, že právě jeho hudba by měla být i nadále provozována.

*******

Foto: Jan Prokopius