čtvrtek, 18 srpen 2022 13:03

Housle za pět dní

Autorka:

„Po Přemyslu Špidlenovi ‚zdědil‘ Václav Pikrt jeho pracovní místo i nástroje. ‚To bylo největší požehnání v mém životě,‘ říká.“

„Na nástroje Václav Pikrta hrají houslisté v Japonsku, Macau, má objednávku do Kalifornie a enklávu zájemců na jižní Moravě.“

„Když člověk sáhne vedle, je to pro nástroj fatální, ta součást je k nepoužití a vy můžete začít znovu…“

 

00002

 

Překvapení lektorům i studentům Ševčíkovy akademie připravil houslař Václav Pikrt. Do Horažďovic přijel nejen seřizovat nástroje, ale postavit i zbrusu nové housle. A to během pěti dnů.

Pracoval dvanáct hodin denně – postavit nenalakované housle tedy trvalo šedesát hodin. Možná šlo o rekord, v každém případě ale Václav Pikrt podotýká, že to byl i velký stres. „Když člověk sáhne vedle, je to pro nástroj fatální, ta součást je k nepoužití a vy můžete začít znovu… Ruka vám prostě ujet nesmí.

Od hraní k řemeslu

Václav hrál od sedmi let na housle. Protože byl zvídavý, začalo ho zajímat, jak by se daly vyrobit. Bavila ho i práce se dřevem, a tak bylo rozhodnuto. Vyučil se v Lubech a v Chebu, poté si založil vlastní dílnu. Asi po roce mu zavolal Jan Špidlen, v jehož dílně strávil deset let. A ne u ledajakého ponku – bylo to krátce po smrti proslulého houslaře Přemysla Špidlena a Václav Pikrt „zdědil“ jeho pracovní místo i nástroje. „To bylo největší požehnání v mém životě,“ říká šestatřicetiletý urostlý muž, který se výrobě houslí i jejich restaurování věnuje patnáct let.

 

00001

 

Z jakého dřeva se staví kvalitní nástroje? „Od zkušených mistrů houslařů slyšíte, že dřevo musí být vyzrálé nejméně padesát let. Ale já jsem udělal i jinou zkušenost – použil jsem javor starý asi pět šest let a rozhodně jsem se neměl za co stydět.“ Naštěstí stále existují rodinné firmy – a Václav spolupracuje zejména s dodavateli dřeva v italských Alpách –, které se desítky let zabývají zpracováním dřeva pro výrobu hudebních nástrojů. Krk, zadní deska a luby jsou z javoru, přední deska je smrková.

Začíná se opracováním přířezu – klín se rozřízne napůl, zrcadlově se přiklíží k sobě a vznikne základ pro zadní desku. Nejdůležitější část houslí z hlediska ovládání nástroje je podle Václava Pikrta krk. „Tvar krku je naprosto fatální. Tam jde o desetiny milimetru, a pokud zkušený houslista začne hrát na jiné housle, může mu to způsobit jisté nepohodlí. Ruka je zvyklá na jistý tvar a při velmi rychlých pohybech po hmatníku vyvede houslistu každá odchylka z míry. Protože on se musí soustředit na výraz, a ne na něco, co mu tak úplně nesedí. A to se pohybujeme skutečně v řádech desetin milimetrů,“ líčí houslař. Klenba nástroje se tvaruje pomocí dláta, hoblík pak slouží k dočištění. Na přířez krku se obkreslí tvar šneku a hmatové části a nahrubo se vyřežou na pásové pile. Na vyříznutý šnek se připevňuje pomocí klihu hmatník, vyrobený z dřeva afrického ebenu. Celý kus se pak zasadí do těla korpusu houslí. Po zapasování krku se budoucí nástroj lakuje. Po zaschnutí poslední vrstvy laku se přidělávají kolíčky, kobylka a struny. Nakonec přijde takzvaná duše. Je to malý kousek smrkového špalíčku, který se vkládá do těla houslí, bez něhož by housle nezněly tak, jak znějí.

 

00003

 

Nástroj pro studenta

Modelem houslí vyrobených v Horažďovicích byly vzácné housle Guarneri del Gesù, na které hraje Josef Špaček. Václav Pikrt je zná dokonale, protože během covidu, kdy nebylo možné cestovat a český houslista je nemohl nechávat pravidelně ošetřit v Londýně, souhlasil jejich majitel, že Josef Špaček smí nechat housle servisovat u Václava Pikrta.

Houslař pospíchal, aby nenalakované housle stačil dokončit do soboty 13. srpna, kdy se konal open air koncert Orchestru Ševčíkovy akademie. Stihl to a na Mírovém náměstí slavnostně předal housle do rukou Josefa Špačka, který je poprvé rozezněl tóny Bachovy Sonáty č. 1. K rychlému výsledku významně přispěl dar společnosti České hudební nástroje, která věnovala struny a celou nástrojovou garnituru.

 

00004

 

Co se bude s houslemi dít dál? „Vybereme s Tomášem Jamníkem, Josefem Špačkem a Janem Fišerem účastníka, který třeba nemá tak dobrý nástroj a potřeboval by lepší, a na rok mu ten nástroj zapůjčíme.

Na nástroje Václav Pikrta hrají houslisté v Japonsku, Macau, má objednávku do Kalifornie a enklávu zájemců na jižní Moravě.

 

00005

 

Foto: Ševčík Academy / Marek Novotný

Alena Sojková

Zástupkyně šéfredaktora Týdeníku Rozhlas, publicistka

Hudební publicistikou se zabývá dvacet let. Po studiu psychologie a bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracovala v Ústavu pro jazyk český v oddělení historické lexikografie. Tvrdí, že základní profesionální dovednosti si osvojila právě při práci na Staročeském slovníku. Poté několik let působila v časopise Naše rodina, kde se přiučila základům novinařiny. Pedagogickou epizodu prožila na Univerzitě Jana Amose Komenského, kde učila stylistiku, sociální psychologii a psychologii komunikace. Od roku 2010 je redaktorkou Týdeníku Rozhlas, časopisu s širokým kulturním záběrem. Publikuje v Týdeníku Rozhlas, Harmonii, Hudebních rozhledech, Medicíně a umění a na KlasicePlus.  Specializuje se na rozhovory s muzikanty, v poslední době zejména s mladou generací. Myslí si totiž, že je třeba mladé, šikovné a zapálené hudebníky soustavně uvádět do povědomí publika. Klasická hudba je její vášní a potřebuje ji k životu. Zrovna tak ale i rockovou a jazzovou muziku.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.