„Režisér a scénograf Herbert Fritsch promítl své bohaté umělecké zkušenosti skvěle do symbolicky hravé moderní abstrakce.“

„Děj intenzivně gradoval a s četnými komickými situacemi a vtipnými zápletkami byl pro diváka poutavý.“

„Michele Mariotti ve Vídni přiznal, že i když se Gioacchino Rossini výrazně zasloužil o pozvednutí žánru opery buffa, vnímá skladatelovo mistrovské dílo na pomezí žánrů opery buffa a opery seria.“

Ředitel Vídeňské státní opery Bogdan Roščić a generální hudební ředitel Philippe Jordan zařadili v loňské sezóně na repertoár světoznámého rakouského divadla nejslavnější Rossiniho komickou operu Lazebník sevillský. K nové produkci byli přizváni významný německý režisér a scénograf Herbert Fritsch a renomovaný italský dirigent Michele Mariotti, oba umělci ve Vídeňské státní opeře debutovali. Současný hudební ředitel Teatro dell´Opera di Roma Michele Mariotti řídil 15. ledna 2023 ve Vídni své 19. představení s velkým úspěchem.

S odstupem pětapadesáti let od předchozí premiéry Lazebníka sevillského Gioacchina Rossiniho ve Vídeňské státní opeře – kde se dílo hrálo v letech 1966 až 1990 v režii Günthera Rennerta, jehož legendární inscenaci obnovil v roce 1981 Richard Bletschacher a o pět let později Grischa Asagaroff – sklízí současná produkce Herberta Fritsche po roce a půl od premiéry opery v 28. září 2021 u mezinárodního publika stále úspěch.

Temperamentní dirigent Michele Mariotti přistoupil ke slavné Rossiniho opeře s bohatými zkušenostmi, protože Lazebníka sevillského nastudoval už dvanáctkrát ve své kariéře. V letech 2008 až 2014 byl šéfdirigentem Teatro Comunale di Bologna, kde posléze povýšil na post hudebního ředitele, který zastával do roku 2018. V průběhu své umělecké dráhy hostoval na Salcburském festivalu i na Rossiniho operním festivalu v Pesaru. Dirigoval ve světových operních domech, např. v Metropolitní opeře v New Yorku, Lyrické opeře v Chicagu, Losangelské opeře, Bavorské státní opeře v Mnichově, Královské opeře Covent Garden v Londýně či Teatro alla Scala v Miláně.

Ve Vídni Michele Mariotti rád vzpomínal, že v době příprav nového nastudování Rossiniho Lazebníka sevillského s Orchestrem Vídeňské státní opery navštěvoval ve své rodné zemi i knihovnu Konzervatoře G. B. Martiniho v Bologni, kde se nachází manuskript díla i se skladatelovými úpravami. Partiturou byl dirigent fascinován. Na Rossiniho opeře, kterou považuje za mistrovské dílo, jehož každá scéna má svou jedinečnou atmosféru a specifický styl, obdivuje dirigent preciznost spojení libreta a hudby.

Předlohou se Gioacchinovi Rossinimu stala komedie Le Barbier de Séville ou La Précaution inutile (1775) Pierra-Augustina Carona de Beaumarchais. Skladatel operu složil v letech 1815 až 1816, libreto napsal Cesare Sterbini. Premiéra opery pod původním názvem Almaviva, ossia L’inutile precauzione se uskutečnila 20. února 1816 v Teatro Argentina v Římě. První provedení ve vídeňské Dvorní opeře (současné Vídeňské státní opeře) se konalo 3. dubna 1876 již s později vžitým názvem opery Il barbiere di Siviglia v žánru commedia. Děj opery o dvou dějstvích se v italském originále odehrává v 17. století ve Španělsku.

Režisér a scénograf Herbert Fritsch promítl své bohaté umělecké zkušenosti skvěle do symbolicky hravé moderní abstrakce. Vizuální řešení inscenace pojal nadčasově s centrálním užitím abstraktních projekcí barevných ploch, které se v průběhu děje opery v pozadí a po stranách jeviště průběžně proměňovaly a různě až mozaikovitě překrývaly. Mimochodem Herbert Fritsch je ve své kariéře i hercem a byl členem Berliner Volksbühne. Zabývá se nejen inscenováním oper, ale i činoherních děl. Natáčí rád filmy a navrhuje instalace. Jeho týmová kolegyně Victoria Behr navrhla k opeře Lazebník sevillský kostýmy inspirované 17. i 18. stoletím, přičemž akcentovala charakter, honosnost, výpravnost i barevnou pestrost. V kontrastu s poměrně prázdnou scénou vynikly výkony pěvců, jejich charakterizace postav a krása kostýmů.

Režisér každou situaci pointoval a pěvcům poskytl hodně prostoru k vyjádření a improvizaci. Děj intenzivně gradoval a s četnými komickými situacemi a vtipnými zápletkami byl pro diváka poutavý. Představení bylo zpestřeno nápady inspirovanými Commedií dell’arte.

První dějství disponovalo na scéně vtipným vnitřním napětím. K pěkným klíčovým situacím patřil výstup hraběte Almavivy, kdy britsko-australský tenorista Alasdair Kent zpíval líbezně serenádu Ecco ridente in cielo pod oknem Rosiny, do které se zamiloval. Mladý pěvec oslňoval belcantem i radostí ze hry, postavu ostatně ztvárnil už nejen v Evropě, ale i USA.

Když posléze hrabě Almaviva dal na radu svého bývalého sluhy Figara, kterého s veselým důvtipem a příjemným témbrem ztvárnil velmi talentovaný mladý německý barytonista Stefan Astakhov, který se v letošní sezoně stal novým členem souboru Vídeňské státní opery, a na začátku Rossiniho opery zazářil už ve vstupní proslulé árii Largo al factotum, převlékl se hrabě Almaviva za důstojníka a ubytoval se v domu doktora Bartola, jenž se chystal s dívkou oženit. Rakouská mezzosopranistka Patricia Nolz se sametově znělým hlasem, jenž měla ve výškách úzký a občas zastřený, ztělesnila roli Rosinu s koketérií a v krajkovém černém kostýmu, gestikulací však připomínala loutku.

Italský basbarytonista Paolo Bordogna s vysokou parukou ve tvaru úlu s vizáží inspirovanou módním typem makaróna, zpíval lékaře Bartola skvěle, ale v humorných situacích působil afektovaně. Ve druhém dějství už komedie převleků a láskyplných intrik získala živelný spád, jehož vyvrcholením byla domluva Almavivy s Rosinou o společném tajném sňatku s následným smluvním potvrzením jejich svatby. Výborný byl slovenský basista Peter Kellner v roli intrikána Dona Basilia. Mladý pěvec, který vloni debutoval v Metropolitní opeře v New Yorku, rozkryl složitou postavu do hloubky a propůjčil postavě flexibilitu s pestrostí výrazu a pěknými odstíny barev. Ambrogia ztvárnila rakouská činoherní herečka Ruth Brauer-Kvam, která je i zpěvačka a režisérka. V Rossiniho opeře vybrané situace pohybově komentovala. Velmi dobré výkony podali finská sopranistka Aurora Marthens (Marzellina / Berta) a ukrajinský barytonista Nikita Ivasechko (Fiorello). V závěru oslnil publikum Alasdair Kent árií Cessa di più resistere. Rossiniho árie s typickou výstavbou, charakterizovanou mnohdy s lyrickým cantabilním úvodem, se strhující cabalettou a brilantním závěrem zpívali sólisté technicky flexibilně a s výrazovou karikaturou. Pod vedením sbormistra Martina Schebesty zpívali i sboristé flexibilně, s živější mimikou a v pestré škále dynamiky a barev.

Michele Mariotti ve Vídni přiznal, že i když se Gioacchino Rossini výrazně zasloužil o pozvednutí žánru opery buffa, vnímá skladatelovo mistrovské dílo na pomezí žánrů opery buffa a opery seria. Temperamentní dirigent s Orchestrem Vídeňské státní opery prodchnul interpretaci děje leskem nádherných barev, přičemž perfektně gradoval tempa a úžasně odstínil melodramatické proměny.

Foto: Wiener Staatsoper / Michael Pöhn, Fb VSO