„Dopracoval jsem se do bodu, kdy uvolnění přichází snadněji.“

„Že jsme nakonec měli i podporu diváků v sále, pokládám za fantastické!“

„Na celkovou audiovizuální kvalitu přenosu jsem obdržel spoustu pochvalných komentářů.“

František Macek má za sebou debut na festivalu Pražské jaro. Dvaatřicetiletý umělec působí především v zahraničí. Vítězství v mezinárodní dirigentské soutěži v Katovicích mu vyneslo místo asistenta dirigenta u tamního Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu. Často vystupuje ve Skandinávii, ale i jinde po Evropě, a to jako dirigent operní i symfonický. Otec je významným hudebníkem olomoucké arcidiecéze katolické církve, a tak i on sám absolvoval v Kroměříži hru na varhany. Dirigování pak studoval na AMU v Praze a na Královské hudební akademii ve Stockholmu. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se vrací ke středečnímu vystoupení v Obecním domě, které se odehrálo za částečné přítomnosti publika i v online přímém přenosu.

Máte za sebou festivalový debut. Užil jste si ho?

Náramně. Koncert na festivalu Pražské jaro před domácím publikem byl po všech stránkách naprosto výjimečný.

Máte v sobě už dostatek puzení vystupovat, abyste se na koncerty opravdu těšil a rozdával se na nich?

Atmosféra koncertu s sebou přináší koncentraci i uvolnění a obojího je k úspěchu potřeba. Dopracoval jsem se do bodu, kdy toto uvolnění přichází snadněji a má doufám pozitivní vliv na barvu a celkový projev orchestru.

Musí být dirigent extrovert?

Dirigent potřebuje být obojím, introvertem i extrovertem. Je to otázkou okolností. Při zkouškách a na koncertě musí být dirigentovy emoce pro orchestr dobře čitelné, protože jsou součástí vašeho výkonu. Na druhou stranu bohatý vnitřní svět je cestou k interpretaci, která nezůstane plochou, ale jde pod povrch.

Cítil jste tento večer předem jako přelomovou příležitost?

Určitě je to přelomová událost pro mé působení v České republice.

A bylo to tak?

To ještě nemohu posoudit. Doufám, že ano.

Může Vás posunout, ať už z hlediska zkušeností a praxe, nebo spíše renomé a kontaktů?

Pražské jaro má naprosto ojedinělou pozici a představuje českou kulturu i směrem do zahraničí. Věděl jsem dopředu, že koncert bude sledován širokou uměleckou veřejností nejen v České republice.

Jak vnímáte skutečnost, že byl koncert streamován?

Díky streamu měl koncert ještě větší dosah, než by tomu bylo za normálních okolností. Zejména pro mé blízké, kteří se původně chystali přicestovat z různých koutů Evropy a Severní Ameriky, to bylo vzhledem k dnešní situaci velkým ulehčením a o koncert tak nepřišli.

A podílel jste se nějak na tom, jak bude přenos vypadat?

S panem režisérem jsme se sešli den před koncertem a probrali důležitá místa v partituře i úhly kamer. Na celkovou audiovizuální kvalitu přenosu jsem poté obdržel spoustu pochvalných komentářů. Myslím si, že celý tým odvedl výbornou práci.

Máte díky působení na Severu a v Polsku nějak blíž k Sibeliovi a Lutosławskému? Vybral jste je do programu sám?

Program jsme vytvořili společně s dramaturgem Pražského jara Josefem Třeštíkem, který přišel s návrhem, abychom se pomocí repertoáru pokusili geograficky popsat mou dosavadní dirigentskou cestu. V samostatném výběru skladeb mi ponechal poměrně volnou ruku, za což jsem mu velice vděčný. Lutosławski i Sibelius patří mezi absolutní kompoziční špičku a to, že tyto jejich skladby nejsou u nás tak známé, přidalo dramaturgii i na jisté objevnosti.

Něco už za sebou máte... srovnávat můžete... je to velký rozdíl hrát zase před publikem, jako teď, a bez publika, jak tomu bylo uplynulý rok, pokud se vůbec hrálo...?

Před Pražským jarem jsem naposledy dirigoval v lednu, a to operní orchestr ve francouzském Montpellier. O to víc jsem se tedy těšil na koncert v Praze, zvlášť, když jsem byl ujištěn, že koncert proběhne, pokud to bude jen trochu možné. Že jsme nakonec měli i podporu diváků v sále, pokládám za fantastické!

Kam teď směřujete, o co v této době usilujete?

Už se moc těším na všechna hostování, která mě teď čekají. V příštích několika měsících vystoupím s orchestry v České republice, na Slovensku, v Polsku, Rakousku a ve Francii. Hudba má jedinečnou vlastnost lidi povznést a propojit. Usiluji o to, aby posluchači odcházeli z koncertu s nevšedním zážitkem a vědomím, že jsme ze sebe vydali naprosté maximum.

------------------

Reflexi koncertu Františka Macka na festivalu Pražské jaro čtěte pod titulkem Debut jako víno.

Foto: Petra Hajská, Daniel Havel, Michal Vencl