úterý, 30 srpen 2022 11:27

Marek Vrabec: Praha bude v pátek večer centrem Evropy

Autor:

„Přijde mi skvělé, že dostaneme při této slavnostní příležitosti do světa Leoše Janáčka.“

„Óda na radost jako evropská hymna. Její společný zpěv jako sjednocující element, patos v parametrech přiměřených události.“

„Koncerty na Vltavě mají obrovský potenciál.“

 

00001

 

Na Vltavě u Národního divadla vyrůstá plovoucí scéna pro 1200 sedících diváků a pro 170 účinkujících. V pátek 2. září se na ní uskuteční Koncert pro Evropu jako kulturní program k českému předsednictví v Radě Evropské unie. V přímém mezinárodním televizním a internetovém přenosu zazní v působivé kulise historické Prahy Dvořákův Karneval, Smetanova Vltava a Janáčkova Glagolská mše. S Pražským filharmonickým sborem a sólisty účinkuje pod taktovkou Semjona Byčkova Česká filharmonie. Jde o její historicky první plenérové vystoupení u hladiny řeky. Marek Vrabec, zakladatel a šéf festivalu Prague Sounds, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz říká, že jde vzhledem k počasí o riskantní záležitost. Oslava společného evropského domova – médii zprostředkovaná jako unikátní hudební pohlednice z české metropole – mu za takové riskování ale evidentně stojí.

Jaké bude počasí?

To se musíte ptát samozřejmě jinde…! Doufám, že nám bude přát. Zvláště po tom, co se dělo minulý týden – v momentě, kdy se zvedala hladina Vltavy, jsme prožívali dost krušné chvíle, protože jsme řešili, jaký průtok je ještě přijatelný, abychom mohli začít stavět… Nakonec se všechno vyvinulo tak, že jsme stavět plovoucí scénu začít mohli. A stihneme ji postavit tak, aby v pátek večer tento unikátní koncert mohl proběhnout!

Jaké všechny hlubší smysly v této unikátnosti vnímáte?

Na Vltavě už jsme zorganizovali koncerty, jejichž hlavními postavami byli houslista Daniel Hope a violoncellista Yo-Yo Ma. Od chvíle, kdy mě Úřad vlády na základě úspěchů minulých ročníků oslovil, že by bylo krásné pokusit se – při slavnostní příležitosti českého předsednictví – udělat něco podobného, šlo o velké zadání. A během příprav se stal ze záměru mnohovrstevnatý projekt, který má řadu aspektů a přesahů. Svou roli hraje úžasná kvalita, kterou budeme mít na jevišti: tedy Česká filharmonie, Pražský filharmonický sbor… Sto sedmdesát účinkujících se Semjonem Byčkovem. Ve skvělé formě, ve které se vracejí z evropského turné. Úžasný repertoár – tedy Smetana, Dvořák, Janáček. Vltava, Karneval a monumentální Glagolská mše. To je jeden rozměr. A přijde mi v něm skvělé, že dostaneme při této slavnostní příležitosti do světa Leoše Janáčka! Pak je tu aspekt lokality. Místo je dechberoucí. Umístění na zrcadlo vltavské hladiny, s Národním divadlem po pravé ruce, Žofínem po levé, s Karlovým mostem, který je krásně vidět pod mostem Legií... Fantastická pohlednice, poslaná prostřednictvím televize a internetu z Prahy, která – jak věřím – v páteční večer bude centrem Evropy. V této době je zvláště důležité vytvořit něco krásného…!

Počítáte s publikem na nábřeží a na mostě?

Přijede regata bílých plachetnic, na hladině budou pramice a šlapadla, ano, a mosty a nábřeží budou, jak věříme, obsypány lidmi, kteří se přijdou podívat. Diváků se zakoupenou vstupenkou, pohodlně usazených u hladiny, bude dvanáct set. Scénu jsme rozšířili do měřítka, jaké jsme ještě nikdy neměli. Největší akce, co jsme na vodě dosud pořádali. Ale má samozřejmě i rovinu záznamu a přímého přenosu. Podařilo se nám koncert nabídnout nejen zahraničním televizím, ale také ČT1. To je velký úspěch. Janáček posouvá Všechnopárty...!

 

00002

 

A rozměr evropský?

Koncert má i prvek slavnostnosti, monumentálnosti. Zahájí ho ceremoniální slavnostní zvonění Zvonu #9801, který je na pontonu u Smetanova nábřeží. Připlul do Prahy z Německa a jako symbol připomíná osud zvonů odvezených nacisty z Protektorátu do Německa. Pan dirigent přijede na scénu lodí právě za zvuku zvonu. Ale slavnostním prvkem bude i Óda na radost, která jako evropská hymna zazní na začátku. Zazní v podání profesionálů a pak pan dirigent vyzve všechny, aby z plna hrdla zpívali s sebou… Zpěv jako sjednocující element, patos v parametrech přiměřených události.

Tedy signály ven, do Evropy, i dovnitř, k nám domů?

Ano. Dědictví symbolizované jmény Smetana, Dvořák, Janáček, Beethoven... A společná Óda na radost jako oslava našeho evropského domova, který si, zbavení falešného studu, uvědomujeme. Možná jsme se k tomu neuměli tak úplně přihlásit, ale teď je přece víc než jasné, že Evropa je úžasná.

Plánujete podobné koncerty, tedy na pontonu, pod širým nebem, pořádat každý rok? I když třeba nebude podnětem oslava evropského společenství?

Němci říkají „Einmal ist keinmal“ – jen jednou je jako nikdy… Tak tohle jsme překonali, koncert je na Vltavě už potřetí. My Češi ale zase říkáme „Třikrát – a dost...!“ Tak uvidíme… Já si myslím, že Praha něco podobného potřebovala, něco, čím by mohla celá žít a čím by se ukázala jako kulturní metropole. Koncerty na Vltavě mají obrovský potenciál. Kolegové, v zátěži před realizací, teď spíše říkají „třikrát a dost“, ale já zastávám názor, že si to povíme, až akce proběhne. Ano, je nákladná a také riskantní, protože záleží na tom, jaké budeme mít štěstí. Ale jsem přesvědčen, že jde o nosný nápad. Takže já budu ten, kdo k pokračování tlačit bude…

 

00003

 

---------------

Plovoucí scéna vznikla jako reakce festivalu Struny podzimu na pandemii koronaviru v roce 2020. Koncert nazvaný Hope for Prague s houslistou Danielem Hopem přitáhl pozornost světových médií a ukázal, že hudební umění a společně sdílená kulturní zkušenost mohou zářit i v těch nejtemnějších časech. O rok později na stejném místě oslavily Struny podzimu, od letoška proměněné na Prague Sounds, svůj 25. ročník týdenním festivalem, jehož hlavní hvězdou byl fenomenální violoncellista Yo-Yo Ma se svým tříhodinovým koncertem se sólovými suitami J. S. Bacha.

 

Foto: Prague Sounds, Tomáš Nosil

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.