středa, 19 únor 2020 14:45

Mario De Rose: Mám rád výzvy

Autor:

„Nikdy jsem se nedostal k dirigování některého z děl Leoše Janáčka. Přitom mám Janáčka rád, patří ke světovým skladatelům.“

„Reakce na dobrou nebo špatnou hudbu je na celém světě stejná.“

„Napsat dobrou komorní skladbu je daleko těžší než skladbu pro velký symfonický orchestr.“

 

1

 

Mario De Rose (62) je argentinský dirigent italské národnosti žijící v Rakousku a pracující v Českých Budějovicích. Vystudoval kompozici a dirigování na Pontifikální katolické univerzitě v Buenos Aires a řídil celou řadu symfonických nebo operních orchestrů v Argentině. Od roku 2003 žije ve Vídni, od 2004 je hlavním hostujícím dirigentem na italském festivalu Metapontum Lyrica. Od roku 2011 je generálním hudebním ředitelem Jihočeského divadla.

Co zapříčiní, že celkem známý argentinský dirigent přijme nabídku z oblastního divadla v České republice?

Mám rád výzvy. A tohle výzva byla. Navíc mne přitahovalo, že budu mít značnou volnost a budu moci prosadit své představy.

Českému obecenstvu jste známý především jako dvorní dirigent Josého Cury. Jak jste se seznámili? A dirigoval jste jeho koncerty i mimo Českou republiku?

Seznámili jsme se v roce 2005 ve Vídni, kde již několik let žiji. Od té doby jsme společně pracovali na mnoha operách i koncertech v celé Evropě. Nesouhlasím ale s vaším termínem „dvorní dirigent“. Pracuji s José Curou rád, ale je to umělec, který má mnoho pracovních závazků a spolupracuje s mnoha dirigenty po celém světě.

 

5

 

Vystudoval jste kompozici a dirigování na katedře hudební vědy Pontifikální katolické univerzity Argentiny v Buenos Aires. Seznámil jste se tam i s českými skladateli?

Jedním z našich profesorů byl Němec, dalším Rakušan... a oba nás, samozřejmě, seznamovali s díly všech velkých skladatelů střední Evropy. Detailně jsme ale probrali pouze Antonína Dvořáka.

Dirigoval jste na koncertech mimo Českou republiku i díla českých skladatelů?

Moc jich nebylo. V Argentině jsem uvedl Dvořákovu Stabat Mater a dvě díla Gustava Mahlera Pátou symfonii a Písně o mrtvých dětech. V Evropě jsem dirigoval Dvořákovu Devátou a Osmou symfonii i jeho Requiem. Na jednom koncertě jsem uvedl i úryvky z Prodané nevěsty. Nikdy jsem se nedostal k dirigování některého z děl Leoše Janáčka. Přitom mám Janáčka rád, patří ke světovým skladatelům.

Jste specialista na italské opery. Někde jste kdysi řekl, že nemůžete dirigovat operu, jejíž řeči nerozumíte. Dívám-li se na Váš repertoár, tak tam najednou vidím Rusalku, Její pastorkyni, Lišku Bystroušku, Prodanou nevěstu, naposledy v Boudě Dalibor... Co se stalo? Změnil jste názor, nebo jste se naučil česky?

S češtinou jsem na tom stále špatně. Z toho plyne, že jsem změnil názor. Musím říci, že mě nakonec přesvědčil nový ředitel divadla Lukáš Průdek. Vytvořil tým, který mně velmi pomáhal: jak s pochopením díla, tak s překladem, frázováním a tak podobně. Bez tohoto týmu bych se do toho nepustil.

Dirigoval jste v řadě zemí. Můžete porovnat úroveň našich a zahraničních hudebníků?

Čeští hráči mají velmi dobrou úroveň, srovnatelnou se zahraničím. Navíc jsou velmi muzikální, mají hudbu v krvi a pracuje se s nimi velmi dobře. Jsou pozorní a mají snahu se zlepšovat.

 

3

 

A porovnání českého publika se zahraničním obecenstvem?

Pro mne je publikum všude stejné.

Neříkejte, že v Itálii, kde už léta pracujete, je stejné publikum jako v Česku.

No, Italové jsou samozřejmě spontánnější, vašemu publiku delší dobu trvá, než se rozehřeje, ale reakce na dobrou nebo špatnou hudbu je stejná.

České Budějovice mají jednu specialitu – utajené koncerty. Návštěvníci znají program koncertu, ale nevědí, kde bude. Přitom výběr míst je víc než zajímavý – hráli jste na stanovišti Letecké záchranné služby, ve slévárně Škody, depu Dopravního podniku, na letišti Hosín nebo na ranči. Čí to byl nápad a jak se to líbí Vám osobně?

S nápadem přišel ředitel divadla Lukáš Průdek a mně se to líbí. Je to něco jiného a má to fenomenální úspěch.

Jak se vám ale hraje třeba ve slévárně?

Není to jednoduché. Je tam jiná akustika. Já si to vždycky předem obhlédnu a pak si to ještě před koncertem několikrát vyzkoušíme. Každý koncert je tematicky zaměřený, tak vybíráme díla, která se do toho prostředí hodí.

 

2

 

Další specialitou Českých Budějovic jsou produkce na otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Jak se Vám tam pracuje?

Já mám Český Krumlov rád, myslím, že je to jedno z nejhezčích přírodních jevišť. Jako dirigent mám ale problém. Já potřebuji mít kontakt se zpěváky a ten tam nemám. Diriguje se mi tedy hůře než v normálním divadle.

Jak vlastně zpěváci vidí dirigenta?

Máme tam obrazovky, jedna je přímo na otáčivém hledišti.

Obrazovky nemáte všude. Co když sbor zpívá někde úplně vzadu na trávníku nebo sólista se pohybuje v bočních uličkách?

Pak nezbývá nic jiného než zpívat podle sluchu.

Orchestr hraje v Belárii, která se ovšem bude nejméně dva roky opravovat. Už víte, jak to vyřešíte?

Bohužel nevíme. Hledáme stále řešení, ale zatím jsme žádné nenašli.

V květnu bude mít v Českých Budějovicích premiéru Vaše opera Wintonův vlak, ke které jste si napsal i libreto. Co bylo impulzem k této práci?

Navrhl mi to bývalý ředitel divadla Jiří Šesták. Mně se ten námět líbil, ovšem v mém pojetí tam nejsou jenom Wintonovy děti, ale napsal jsem tam i postavu mladého vojáka a jeho matky. Vezměte si, že to byli osmnáctiletí, devatenáctiletí kluci, kteří šli bojovat, a mnozí padli. Odlišuji to i hudebně, v opeře se bude prolínat několik stylů.

Napsal jste více než šedesát skladeb. My jsme měli možnost slyšet pouze světovou premiéru Vaší scénické kantáty …et nunc et semper. Můžeme se těšit na nějaký další opus?

Přemýšlím už dlouho nad nějakou komorní skladbou, ale stále se k tomu nemohu dostat.

 

8

 

A co nějaká symfonie?

To spíše ta komorní skladba. Víte, napsat dobrou komorní skladbu je daleko těžší než skladbu pro velký symfonický orchestr. Tam když máte dobrého aranžéra, tak se tam nějaká ta nedotaženost schová. To u komorní skladby nejde, tam se každá nepřesnost odhalí.

Žijete ve Vídni. Máte tam ještě nějaké hudební angažmá? Jak dělíte čas mezi Vídeň a České Budějovice?

Teď už ve Vídni žádné angažmá nemám, plně se věnuji své práci v Budějovicích. Z toho také plyne, že jsem teď v Českých Budějovicích častěji než ve Vídni, zvláště v posledních dvou měsících.

Máte čas, abyste se podíval i někam jinam v České republice? Zvykl jste si na českou kuchyni?

Na poznávání České republiky mi chybí čas, jsem dost zaneprázdněný. A česká kuchyně? Ta se od té vídeňské tak moc neliší. Jenže já si stejně vařím nejraději sám. V Argentině je silná italská komunita, mí rodiče přišli do Argentiny před druhou světovou válkou. Já jsem argentinský Ital a vařím si italskou kuchyni.

Co na to říká Vaše žena?

Má žena je Španělka, ale i ta uznává, že italská kuchyně je ta nejlepší na světě.

 

7

 

Foto: Michal Siroň, Petr Lundák, archiv JD

Aleš Bluma

Novinář, muzikolog, historik. 

Rodák z Brna, studoval historii, češtinu, hudební vědu a další obory. Více než tři desetiletí strávil v zahraničí, kde převážně působil v oblasti řízení mimo humanitní sféru. Po roce 1990 byl i zpět ve vlasti nejprve manažerem a pak později mimo jiné redaktorem časopisu Ekonom a Literárních novin, kde psal o vědě a kultuře. 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.