PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Na svůj věk podal mimořádně propracovaný a zvládnutý výkon.“

„Uvedení Eliáše jako jedinečného díla – i samo o sobě, bez ohledu na to, kdo ho zpívá a hraje – je v pražském koncertním životě prvořadou událostí.“

„Nad koncertem visí jen dva otazníky…“

Oratorium Eliáš od Felixe Mendelssohna-Bartholdyho z velké části stojí na sborových číslech. Český filharmonický sbor Brno se jich na koncertě Pražských symfoniků zhostil ve středu v Obecním domě výborně. Skutečným protagonistou večera byl však mladý pěvec Lukáš Bařák. Titulní úlohu přijal totiž v podstatě jako záskok. Zazpíval ji skvěle. Vzniklou mimořádnou příležitost využil, jak nejlépe mohl. Výrazně a jednoznačně na sebe upozornil.

„Brittenova opera opět po létech slavila úspěch a potvrdila, že i soudobá opera může být zábavná a publiku přístupná.“

„V českém prostředí si vydobyla celkem sedm nastudování, je tedy nejúspěšnější Brittenovou operou u nás.“

„Janě Tajovské Krajčovičové se podařilo vytvořit velmi povedené a veselé představení, plné přirozených situací a veselých gagů, při zachování základního charakteru opery, tedy karikatury.“

V pátek 26. listopadu se derniérou uzavřela série operních představení Komorní opery Janáčkovy akademie múzických umění s inscenací Albert Herring. Studenti obou fakult a hosté operní dílo Benjamina Brittena provedli na své domovské scéně, v Divadle na Orlí, celkem šestkrát, a to počínaje minulou sobotou.

„Noční serenádu napsal Mozart pro salcburský karneval, a tak si v ní až neskutečně zahýřil.“

„Marek Pavlica měl letos úspěšný rok. Zvítězil nejen v Luhačovicích, ale získal i první cenu a titul absolutního vítěze na mezinárodní soutěži Concorso Musicale Internazionale Città di Palmanova.“

„Přestože Holst během svého života složil přes dvě stě děl, slávu mu přinesla pouze orchestrální suita Planety.“

Při každých Svátcích hudby, které organizuje Václav Hudeček, se můžeme těšit na koncert, na kterém vystupují mladí umělci. Je to benefit pro špičkové absolventy Hudečkovy Akademie v Luhačovicích, která letos oslavila pětadvacet let a vychovala za tu dobu přes čtyři stovky vynikajících houslistů, kteří jsou dnes uznávanými sólisty nebo koncertními mistry v celé řadě filharmonií. Tradičně se koná v koncertním sále Pražské konzervatoře. Loni koncert zrušila covidová opatření, letos se jej podařilo uskutečnit 23. listopadu pod názvem Můj vzor.

„Je to náš národní poklad. Ale stejně tak se snažím vstřebávat německý repertoár i italské belcanto a francouzské lyrické opery…“

„Pan Kusnjer mi s árii Voka pomáhal. Nikdo lepší už mi poradit nemohl…!“

„Přirozenost zvuková i přirozenost emocí, přirozenost frází, muzikalita… přirozená barva hlasu… Jde mu o krásné vedení volného hlasu.“

Pražské Národní divadlo pořádá v neděli večer koncert k letošním sedmdesátinám svého dlouholetého sólisty Ivana Kusnjera. Vedle jubilanta zazpívají Dana Burešová, Alžběta Poláčková, Eva Urbanová, Martin Šrejma, Luděk Vele, František Zahradníček a další pěvci. S nimi vystoupí i dva mladí barytonisté – Lukáš Bařák a Daniel Kfelíř, kteří se počítají mezi Kusnjerovy pěvecké žáky na Hudební a taneční fakultě AMU. Druhý z nich tam ukončil na konci léta magisterské studium a před týdnem získal jako vítěz v kategorii Junior laureátský titul na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz shrnuje svůj pohled na soutěžení a na český repertoár a zamýšlí se nad tím, co všechno mu dalo studium u Ivana Kusnjera.

„Fantazie je natolik košatá, že mně osobně přijde vhodné uvádět ji jako variace a provést tak, jak byla autorem napsaná.“

„Všechny skladby opěvují základní vnitřní svobodu. Domnívám se, že téma svobody je obzvlášť v současných dnech potřeba zmiňovat…“

„Co se týká samotné kompozice, imponuje mi Beethovenovo typické překračování do neznáma a také odvaha, kterou ve své době jako skladatel projevoval.“

Loňské oslavy kulatého výročí narození Ludwiga van Beethovena narušila pandemie nemoci Covid-19. Některé hudební akce chystané k této příležitosti byly zrušeny, jiné přesunuty s očekáváním, že se je podaří uspořádat v lepších časech. Do druhé skupiny patří také koncert s názvem Beethovenova Fantasie – autorský projekt studentů Pražské konzervatoře uskutečněný ve spolupráci se studenty německých hudebních škol. Má za cíl představit méně známá díla bonnského rodáka. Nad programem koncertu i nad dalšími tématy se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz zamýšlí dirigent a organizátor akce František Loder.

„Extrovertní mladík si užíval jak znělost a pohyblivost hlasu a otevřené nejvyšší tóny, tak postavu Figara.“

„Její soprán má ve spodní poloze velmi zajímavý témbr, však si také z Karlových Varů odvezla mimo jiné i Cenu za barvu hlasu.“

„Šel do zpěvu naplno, evidentně ví, jak na to.“

Karlovarská pěvecká soutěž Antonína Dvořáka vyvrcholila v pátek koncertem laureátů. Zúčastnil se jí v 55. ročníku obvyklý počet téměř stovky mladých pěvců, letos z patnácti zemí. Závěrečné vystoupení dvanácti nejlepších z nich potvrdilo, že se stále rodí a z uměleckých škol nadále vycházejí talenty. A to i v tuzemsku. Operní a koncertní provoz může pořád počítat s neoposlouchanými hlasy a zajímavými uměleckými podněty.

„Nejúspěšnějšími Čechy jsou Dominika Škrabalová, David Malát, Magdaléna Heboussová, Daniel Kfelíř, Karolína Levková, Magdalena Rovenská, Pavla Hubáčková a Patrik Hradecký.“

„Operní scény České a Slovenské republiky udělují na soutěži své ceny definované jako hostování nebo nastudování operní role v následujících dvou sezónách.“

„Předsedou poroty byl letos už posedmnácté slovenský tenorista Peter Dvorský.“

Absolutním vítězem Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka se stal v Karlových Varech čínský barytonista Hongyu Chen, nositel první ceny v operním oboru. Mezi ženami je nejlepší v kategorii opera ruská sopranistka Diana Orlanova. Spolu s dalšími oceněnými vystoupí dnes večer v Městském divadle za doprovodu Karlovarského symfonického orchestru a Jiřího Štrunce na koncertě laureátů. Do letošního 55. ročníku soutěže přišla stovka přihlášek.

„Sál, naživo, potlesk… Ano, to jsou věci, které pro všechny byly před dvěma lety naprosto běžné… teď si uvědomujeme, jak moc důležité a hezké jsou.“

„Věkové rozpětí soutěžících od 6 do 16 let na jedno pódium zavedlo jak houslové benjamínky, tak poměrně vyspělé muzikanty na prahu jejich profesionální kariéry.“

 „Jako by se covidová situace těchto dětí ani nedotkla, nikoho by nenapadlo, že rok a půl nemohly veřejně hrát a soutěžit.“

Mezinárodní houslová soutěž PhDr. J. Micky pod záštitou Václava Hudečka má čerstvě za sebou už devátý ročník. Ten loňský, z jara dvakrát odložený a přesunutý na říjen, se musel nakonec stejně konat pouze na základě zaslaných videonahrávek tak jako mnoho dalších soutěží. Vloni jsem psala o svém pocitu bez soutěžní atmosféry, bez koncertu vítězů a plného sálu. Tak jsem nesmírně ráda, že letos mohli mladí houslisté přijet a svůj soutěžní výkon předvést na podiu koncertního sálu Gymnázia a Hudební školy hlavního města Prahy.

„Před orchestr si stoupl mladý, teprve jedenatřicetiletý dirigent Robert Kružík.“

„Dirigent pracoval s výraznou dynamikou, od až téměř naprosté neslyšitelnosti pianissim k mohutným tónům žesťů a gradujícímu závěru.“

„Třebaže celý cyklus psal Smetana postupně, považoval ho za jednotný celek.“

Jsou hudební díla, která jsou nejen nesmrtelná, ale zná je i ten, kdo v životě prakticky nevkročil do koncertní síně a klasická hudba mu nic neříká. Jedním z těchto děl je i Smetanova Má vlast. Léta byly úvodní tóny Vyšehradu znělkou Československého rozhlasu, úvodní tóny Vltavy vítají cestující linkami ČSA při přistávání na Letišti Václava Havla, téma Tábora zní při slavnostních aktech. Není českého symfonického orchestru, který by Mou vlast někdy nehrál. A nejen symfonické orchestry. Má vlast tradičně zahajuje nejprestižnější festival klasické hudby u nás – Pražské jaro. Letos v provedení orchestru, od něhož by to nikdo nečekal – Collegia 1704. Má vlast je symfonickým protějškem jiného Smetanova díla, opery Libuše. Obojí patří k tomu nejdůstojnějšímu a nejoslavnějšímu. I proto si Mou vlast Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK vybral ke slavnostnímu Koncertu pro republiku v den státního svátku 28. října. Pozornost se ten podvečer ovšem upřela i na dirigenta – Roberta Kružíka. 

„Určitě se publikum brzy dozví, kam se vyvíjím. Nebude to rozhodně pořád jenom Rossini.“

„Když přišla nabídka z Národního divadla, tak jsem ani moc nepřemýšlel a řekl jsem samozřejmě ano. A rozjíždí se spolupráce, na kterou se nesmírně těším.“

„Národní divadlo je pocit domova, jaký v žádném jiném divadle není.“

Novým členem souboru pražského Národního divadla je Petr Nekoranec. Spolu s Adamem Plachetkou v hlavní roli Figara, s islandskou mezzopranistkou Arnheiður Eiríksdóttir jako Rosinou a s basistou Jiřím Sulženkem jako doktorem Bartolem se mladý tenorista chystá na čtvrteční premiéru Rossiniho Lazebníka sevillského, díky svěží hudbě i díky Beaumarchaisově předloze jedné z nejúspěšnějších operních komedií všech dob. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Petr Nekoranc zmiňuje nejen rossiniovské role, ale také skutečnost, že angažmá v Národním divadle cítí jako něco mimořádného.

„Ukázalo se, že multimediální kompozice je umělecky, intelektuálně, i osobnostně nesmírně náročný obor.“

„Nepál, to je moje láska!“

„Už i u nás existuje řada akcí, která je na undergroundovou tvorbu zaměřená.“

Hana Mlnaříková alias Hana Foss je mladá umělkyně, zástupkyně poněkud specifického oboru multimediální kompozice. Pochází z krásného kraje Valašska a absolvovala studium na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se svěřuje, jak se ke své profesi dostala, jaké jsou její další zájmy a jak se snoubí s tvůrčím uměleckým vyjádřením.

„Mozartova Královna je jedna z psychicky nejnáročnějších operních rolí.“

„Povzbuzení a chvála od kolegů, jako je on, vám dodá tolik chuti na sobě pracovat, jako nic jiného!“

„Ráda bych uvedla na koncertním pódiu skladbu mého dědečka Jindřicha Felda. Inspiroval se významným literárním dílem – Kosmovou kronikou.“

Jméno sopranistky Lucie Kaňkové v poslední době rezonuje českou, ale i zahraniční hudební scénou. Mladá umělkyně má na svém kontě řadu významných úspěchů. Kromě rolí, které ztvárňuje po celé naší vlasti a k nimž se nedávno připojil i debut v Národním divadle, se objevuje často i na koncertních pódiích…

„Věřím tomu, že základní umělecké školy i nadále budou pokračovat ve svém poslání – vychovávat nejen budoucí profesionály, ale hlavně nadšené amatéry.“

„Můj názor na soutěže a přehlídky je takový, že pro většinu žáků je účast na těchto akcích přínosná.“

„Je třeba být neustále pružný a ochotný to, co roky fungovalo a nyní již tolik nefunguje, změnit.“

Prakticky celý rok 2020 a polovinu roku 2021 byla z důvodu celosvětové pandemie koronaviru veškerá výuka na základních uměleckých školách velmi omezena. Učitelé se museli přizpůsobit situaci a hledat jinou, „neosobní“ cestu ke společné práci i k získávání alespoň některých nových poznatků o možnostech online výuky. Jak se s tímto problémem vypořádali nejen kantoři, ale i žáci? O tom hovoří Jan Kotrč, ředitel Základní umělecké školy Bedřicha Smetany v Plzni, která slaví sto let od založení.

„Výběr skladby byl vysoce nastavenou laťkou nejen pro další účastníky, ale zejména pro Trio Vyšehrad. Je až neuvěřitelné, s jakou profesionální samozřejmostí a chutí se tito tři mladí lidé ponořili do vrcholně obtížného úkolu.“

„Trio INNsolitus svůj program koncipovalo od romantismu přes jazz, ragtime k ranému 20. století. Uznání zaslouží zdařilé aranže Lindy Bubreg-Dobay.“

„Duo Mráček–Pěruška sáhlo po vrcholném repertoáru světových pódií a dokonalým způsobem předvedlo dechberoucí výkon, násobený pochopením hloubky hraného díla.“

V pátek 17. září jsme byli svědky výjimečných výkonů pětapadesátého ročníku Dvořákovy rozhlasové mezinárodní soutěže mladých hudebníků Concertino Praga v kategorii komorní hra. Téměř zaplněný sál v pražském Klášteře Anežky České se rozezněl hudbou finalistů soutěže, založené v roce 1966. Úspěšně jí prošla celá řada význačných osobností, nejen českých. Za účasti mezinárodní poroty, v níž letos zasedli Dmitry Sitkovetsky, Václav Hudeček, Jakub Hrůša, Ivo Kahánek, Christine Anderson, Ewa Kupiec, Milan Langer, Sergej Nakarjakov, Andrew Marriner a Alexei Ogrintchouk, probíhalo finále ve dvou kategoriích: komorní hra a sólová hra, a to formou veřejného koncertu.

„Ildikó Rozsonits je zvyklá na první místa.“

„Ryan byl skoro na všech soutěžích, jichž se zúčastnil nejmladším účastníkem. A skoro ve všech zvítězil.“

„Jan Schulmeister si svým provedením získal publikum, které mu udělilo svou cenu.“

Soutěž Concertino Praga ukončila v sobotu 18. září svůj pětapadesátý ročník. Od loňského roku je tato soutěž, založená Československým rozhlasem, spojena s Akademií klasické hudby, která zároveň pořádá mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha. To umožnilo i novou podobu finálového kola. Od roku 2020 se o vítězi rozhoduje v rámci veřejného vystoupení na Dvořákově Praze nejen před porotou, ale i před diváky, navíc v Dvořákově síni Rudolfina.

„Seriózně jsem začal komponovat, když mi bylo asi jedenáct.“

„Housle mi moc neseděly. Nebylo to pohodlné.“

„Teď se koncentruju na violoncello. Ale také mě baví dirigování. A mým největším snem je napsat operu.“

Jmenuje se Thomas Prechal, je z Nizozemska a upozornil na sebe letos v srpnu na Letní hudební akademii Kroměříž jako violoncellista a zároveň i jako autor skladby, kterou zahrál. Byl nakonec jedním z jejích čtyř oceněných laureátů, výjimečných absolventů vybraných z více než sedmi desítek účastníků. Při závěrečném symfonickém koncertě seděl mezi violoncellisty v orchestru, ale věděl už tehdy, že s nimi 14. září nebude v pražském Rudolfinu, kam pojedou jako Mladí filharmonici Dvořákovy Prahy program s dirigentem Tomášem Netopilem zopakovat na mezinárodní festival. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz šestnáctiletý interpret a komponista, slyšící i na jméno Tomáš Prchal, říká, proč ne. Ale hlavně přibližuje svůj hudební vývoj a další plány a také vysvětluje, jak je to s jeho vztahem k české hudbě.

„Mentor zprostředkovává pohled zvenčí na proces výuky či tvorby.“

„Důležité je nesoutěžní prostředí a atmosféra bezpečného sdílení a respektu ke stadiu technické a jiné zralosti každého z účastníků.“

„Moc nás těší, že zájem neustále narůstá.“

Stipendijní Akademie mentoringu uměleckého vzdělávání MenART je určena pro tandemy žák–pedagog. Výhradně. Zavazují se pak celý roční program absolvovat společně. O tomto víkendu, stejně jako už před týdnem, je v Kroměříži stipendistům vybraným do čtvrtého ročníku určeno setkání s jejich mentory, první ze šesti pro nadcházející školní rok. Talentovaným žákům a jejich učitelům se věnují přední umělecké osobnosti: Kateřina Kněžíková, Ivo Kahánek, Jan Fišer, Karel Košárek, Jan Ostrý, Radka Fišarová, Marcel Bárta, Martin Velíšek, Lela Geislerová a Jan Kodet. Dana Syrová, zakladatelka Akademie MenART a spoluzakladatelka projektu ZUŠ Open, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vysvětluje, jak si mentoři vybírají své třídy a jak pracují, přibližuje, co se dělo před týdnem, a shrnuje, které obory jsou na řadě ode dneška do neděle.

„Tuším, že nikdo v sále po první skladbě neměl důvod pochybovat o tom, že jsme byli svědky výkonu z levelu nejlepších světových interpretů.“

„Ryan Martin Bradshaw mi vlastně pomohl zbavit se předsudků, které hudební publicista obvykle vůči hře mladších generací má.“

„Recitál Ryana Martina Bradshawa mohu vřele doporučit nejen běžnému publiku, ale také těm, kterým se zdá, že v interpretaci už vědí vše a nemají se čemu naučit.“

V rámci mistrovských Klavírních kurzů Mikulov vystoupil v neděli 22. srpna slovenský pianista Ryan Martin Bradshaw. Klavírní recitál mladého talentovaného umělce se konal v Zámeckém sále mikulovského zámku. Ryan Martin Bradshaw přednesl pouze dvě díla, která však patří k pilířům klavírní literatury a jsou považována za jedny z nejobtížnějších kompozic. Sonáta č. 3 h moll Fryderyka Chopina a klavírní triptych Kašpar noci Maurice Ravela si v podání slovenského interpreta vyslechl posluchači zcela zaplněný sál.

„Cílem bylo ukázat, že když nad mladými lidmi nikdo nebude ‚držet bič‘, jsou schopni to zvládnout sami, zábavnou formou a na dobré úrovni.“

„Operu Dove è amore è gelosia jsme si zvolili také jako téma našich bakalářských prací. V rámci výzkumu se dostaneme k takovým podrobnostem, jako byla cena kostýmů nebo výše honoráře violoncellisty v orchestru.“

„Místo, kde se festival odehrává, je malebné a plné přírody, takže se určitě vyplatí přijet s celou rodinou.“

V nadcházejícím týdnu se uskuteční druhý ročník festivalu s názvem ClassFest. Sedlčanský region ožije zvuky barokního orchestru a hlasy zpěváků z řad studentů. Návštěvníky také čeká swingový večer s kapelou Prague BuskMen a nebude chybět ani doprovodný program v podobě výstavy fotografií Michaely Pondělíčkové. Promyšlenou dramaturgií chce festival podnítit zájem o klasickou hudbu u generace mladších posluchačů. O připravovaném letošním ročníku jsme hovořili se zakladateli a organizátory – Vincencem Ignácem Novotným a Janem Kukalem.