Sjaella v duchovní pokoře i lidové rozpustilosti
„Duše, které se v souboru setkaly, dohromady vytvářely dojem naprostého uměleckého i lidského splynutí.“
„Středověkým skladbám bylo ušito progresivnější a modernější aranžmá.“
„Sjaella potvrdila vynikající a nápaditou německou vokální školu.“
Vokální hudba zněla nedělním podvečerem na festivalu Lípa Musica v kostele svatých Petra a Pavla v Horním Prysku. Jeho protagonistou byl křehký i silný ženský sextet SJAELLA z Lipska.
V minulých letech pořadatelé festivalu pravidelně zvali zajímavé mužské i ženské vokální ansámbly z Německa. Ať už to byly soubory Stimmwerk, VocaMe, nebo rovněž z Lipska pocházející Amarcord, vždy se jednalo o špičkový a unikátní zážitek. Večer tedy sliboval mnohé a nutno říci, že se toto očekávání naplnilo. Z Německa na sever Čech opět zavítala ta nejlepší vokální škola, opřená o výbornou erudici i muzikalitu. Soubor Sjaella si nedělním koncertem zároveň odbyl svou koncertní premiéru v České republice. Název Sjaella odkazuje na dánské slovo označující duši. A je naprosto vystihující. Duše, které se v souboru setkaly, dohromady vytvářely dojem naprostého uměleckého i lidského splynutí.
Akustika v kostele byla vynikající a šla naproti brilantnímu a velmi citlivému pěveckému projevu zpěvaček. S křehkou sílou a jaksi samozřejmou pěveckou dokonalostí byl zcela zaplněný kostel v Horním Prysku konfrontován hned v první skladbě, kterou byl středověký hymnus O Christe, flos convallium. Hlubokou středověkou religiozitou nemohlo nebýt prodchnuto i následující Ave Generosa z dílny německé světice Hildegardy von Bingen. Uvedeným středověkým skladbám však bylo ušito progresivnější a modernější aranžmá. Tyto úpravy svým způsobem předznamenaly repertoárový posun k duchovním skladbám 20. a 21. století.
Peace is a natural feeling, zpívalo se v jedné z těchto skladeb. Toto jasné sdělení, nebo přání, se dralo nejen ze slov písně, ale také ze sugestivního projevu. Velmi pocitová a intenzivní hudba plná smyslu skutečně vytrhovala obecenstvo z každodennosti, jež číhala hned za dveřmi. Sjaella byla velmi dobře sezpívaná i v následujícím De pacem Domine, které opět bez jakéhokoliv násilí a jaksi přirozeně spojovalo svět duchovní s tím moderním. Velice relaxačním kusem bylo Alleluia od Randalla Thomsona, ve kterém soubor čarovně rytmizoval, dílo pojal celistvě a skvěle i silně ho zakončil. Jednou z nejzajímavějších a nejnáročnějších skladeb byla zádušní protestantská píseň Nun ruhen alle Wälder ze 17. století, ale opět s moderním aranžmá z pera lipského vokálního mentora Ekkeharda Meistera.
Pokud někdo z posluchačů postrádal v precizních aranžmá duchovních skladeb špetku temperamentu, dostalo se mu ho vrchovatě v druhé části koncertu, která byla věnována lidovým písním většinou severoevropské provenience. Zpěvačky jednotlivé písně navíc uváděly a seznamovaly tak diváky s osami jejich příběhů. Hned v první lidové písni, norské Huldře, Sjaella nasadila docela jiný výraz. Projev souboru byl rázem méně pokorný a více extrovertní než v první části.
Další exkurz folklorem zavedl posluchače na Britské ostrovy, do Skotska a do Anglie. Ze Skotska pocházela pijácká píseň Scotsman, která byla asi nejtemperamentnější skladbou večera. Zpěvačky v ní skočný rytmus podpořily tamburínami a poklepáváním po stehnech a po hrudnících a píseň podaly výborně rovněž po dramatické stránce. Anglická píseň The Trees They Grow So High byla naopak velmi jímavá. Existuje v mnoha verzích a soubor si pro své provedení vybral dvě, které zkombinoval. Vytvořil tak emotivní atmosféru, která maximálně kontrastovala s předchozí skotskou skočnou. Vyznění smutné skladby podpořilo i kouzlo nechtěného, když zněly její poslední takty, rozezvučel se na zvonici vedle kostela zvon a dojem se tak stal dokonalým. Další uvedené písně pocházely ze Švédska, Islandu a Finska, přičemž finské finále, kde se zpívalo o větru, který umožňuje, aby se vzdálení milenci navzájem slyšeli, bylo obzvláště melodické a skutečně plné šťastné lásky.
Závěrečné ovace byly velmi bouřlivé a proběhly ve stoje. Vokální sextet Sjaella si ve své české premiéře získal naprosto vřelé přijetí publika a opět potvrdil vynikající a nápaditou německou vokální školu.
Foto: Lukáš Marhoul
Příspěvky od Tomáš Cidlina
- Na skok do Jeruzaléma. Světová dramaturgie na Lípě Musice
- Joel Frederiksen a jeho návrat do Děčína s písněmi Leonarda Cohena
- Jitka Čechová uvedla v České Lípě hromadu přátel
- David Orlowsky, David Bergmüller a zážitek roku
- Anima Şirvani na létajícím koberci v Prysku
Více z této rubriky
- Renaud Capuçon s houslemi a bez houslí
- Symfonie vína měla jiskru, chuť i vůni Moravy a Čech
- Pinocchio aneb Opera 21. století na scéně Jihočeského divadla
- Václav Petr tradičně i moderně
- Pokus o zvěcnění opery. Evžen Oněgin v Liberci
- Sólistické zmnožení na závěr Dnů Bohuslava Martinů
- Hradecká Symfonie radosti aneb Jak jsem chtěl sedět čelem k dirigentovi
- Za dunění newyorského metra aneb S Pražským filharmonickým sborem v podzemí Carnegie Hall
- Trochu punkové, zcela uhrančivé. Orchestr Berg uzavřel sezónu s básněmi Egona Bondyho
- Premiéra Petra Wajsara v obležení klasiků