„Sólový part měl zpívat Pavel Breslik, ale došlo ke změně a na podiu místo něj exceloval Petr Nekoranec. Bezvadné pódiové vystupování, pozoruhodný témbr hlasu, skvělá výslovnost a empatie s dílem britského komponisty přinesly vzrušující účinek.“

„Filigránské vedení Jindrovo v průběhu skladby a energická gesta ve finále, to vše svědčilo o bezpečné známosti a propojení ansámblu s dirigentem.“

„Poměrně dlouhá symfonie s opakovaným jednotvárným tématem smrti byla obohacena výrazem, dynamikou, tempem a rozhodně vkusně realizovanou účastí bicích nástrojů.“

Rozhlasoví symfonikové připravili pro sezónu 2023/24 řadu koncertů v pěti kategoriích. Tři z nich jsou označeny písmeny, které stojí na začátku názvu koncertní síně. Jsou to řada B – Betlémská kaple, řada R – tedy Rudolfinum a řada S – to je Studio 1 v budově Českého rozhlasu na Vinohradské třídě. Tam se budou konat komorní koncerty. Další řada nese označení P – a to znamená sled tří koncertů v kategorii Premium. Koncerty se uskuteční na různých místech – v Betlémské kapli, Smetanově síni Obecního domu a v Riegrových sadech. Tam proběhne koncert rockových hitů na open-air scéně. Pátá řada koncertů, která je situována do galerie DOX, s výjimkou prvního, na který mohou posluchači přijít do Rudolfina, je označena písmenem N. Znamená to Nové horizonty, zde nabízí program koncerty s netradičními zážitky.

Ve čtvrtek 7. září zahájil Symfonický orchestr Českého rozhlasu cyklus koncertů v Betlémské kapli s hlavním hostujícím dirigentem Robertem Jindrou. Program večera uvedla skladba s titulem Iluminace, cyklus písní na texty Arthura Rimbauda, op 18 Benjamina Brittena, původně v roce 1940 zkomponovaná pro soprán a orchestr. Sólový part měl zpívat Pavol Breslik, ale došlo ke změně a na podiu místo něj exceloval Petr Nekoranec. Bezvadné pódiové vystupování, pozoruhodný témbr hlasu, skvělá výslovnost a empatie s dílem britského komponisty přinesly vzrušující účinek.

Orchestrální ztvárnění mělo rovněž výtečnou kvalitu, třebaže se první nápor smyčců jevil v nečekaně zostřeném zvuku. Bylo to ovšem způsobeno akustikou Betlémské kaple a ucho se brzy tomuto jevu přizpůsobilo. Kupodivu. Skvělé instrumentální efekty s nápodobou akordického trsání folkové kytary skupinou viol, posléze za podpory violoncell, zdobily poutavé provedení. Skvělé emotivně vypjaté sólo primária a báječné kontrabasy, které dominovaly jak v pizzicatu, tak ve hře smyčci, daly skladbě specifické kouzlo. Filigránské vedení Jindrovo v průběhu skladby a energická gesta ve finále, to vše svědčilo o bezpečné známosti a propojení ansámblu s dirigentem. Koncert probíhal bez přestávky a tak brzy vystřídala bohatě aplaudovaného Nekorance pěvecká dvojice první kategorie – sopranistka Maida Hundelingová a basista Peter Mikuláš. Jako druhá skladba koncertu byla na programu Symfonie č. 14 g moll, op. 135 Dmitrije Šostakoviče. Předposlední, čtrnáctá symfonie ruského komponisty vznikla v roce 1969 pod dojmem Válečného rekviem britského kolegy Benjamina Brittena, s nímž ho seznámil legendární ruský violoncellista Mstislav Rostropovič. Šostakovič vytvořil cyklus jedenácti částí pro soprán, bas, komorní orchestr a charakteristické bicí nástroje na texty čtyř básníků s tematikou smrti. Věnoval jej Benjaminu Brittenovi, který dílo uvedl roku 1970 v anglické premiéře na svém festivalu v Aldeburghu. Skladba, pro kterou autor zvolil název symfonie, je sled či suita různě závažných částí s převahou komorních výstupů v celkově jímavě funerální poloze, kterou nasadila už úvodní část s titulem De profundis. Temná nálada ve smyčcovém unisonu byla dotvořena spodními smyčci a přidaným basem Mikulášovým. A tento jakýsi wagnerovský příznačný motiv kontrabasů se sólovým basem se v průběhu symfonie vracel a potvrzoval motiv smrti, který se v textové předloze čtyř básníků stále opakoval. Slova v De profundis napsal Federico García Lorca, jakož i text druhé části Malagueña. Dalším autorem hudby vybraným literátem je Guillaume Apollinaire a Šostakovič zvolil šest jeho básní – jdou všechny za sebou, šestá přináší básníkem zpracovaný známý sarkastický text Odpovědi záporožských kozáků cařihradskému sultánovi. A následuje ojedinělá báseň Ach Dělvigu, Dělvigu od Wilhelma Küchelbeckera, který textem vzpomíná na souputníka z lycea, ruského básníka Antona Antonoviče Dělviga, o kterém píše i Puškin. V době, kdy o něm děkabrista Küchelbecker píše ve vyhnanství na Sibiři, byl už Dělvig, kterého zklamala žena, smutný člověk prodchnutý mystikou při vědomí toho, že se blíží jeho smrt. To je ovšem v textu použité básně nezjeveno a věděl to vlastně jenom Šostakovič. Programový leták koncertu byl vybaven textem zmíněních básníků a posluchač se tedy mohl v téměř padesátiminutové skladbě dobře orientovat. Orchestrální instrumentář vybavil Šostakovič osmi bicími nástroji, které v jednotlivých částech mistrně charakterizují partituru a jsou také náležitě a výstižně interpretovány. Melodika byla podpořena vibrafonem, xylofonem a celestou, ve významové důležitých okamžicích zazněly kastaněty a dřevěný blok – wood block. Výrazně slyšitelným bicím nástrojem byl bič, který se nejprve uvedl mezi druhou a třetí částí. V partituře byly dále použity tam-tamy a často samozřejmě zvony. Poměrně dlouhá symfonie s opakovaným jednotvárným tématem smrti byla obohacena výrazem, dynamikou, tempem a rozhodně vkusně realizovanou účastí bicích nástrojů. A to vše bylo korunováno sólovými hlasy, které naplnily rozhodnou dějovou linii. Skvělý nosný soprán Maidy Hundelingové nabitý energií, silou a poetikou v pianu, nastoupil ve druhé písni Malagueña a ztvárnil v symfonii přibližně stejný podíl textu jak bas. V duetu se naposledy setkali ve finální písni Závěr Rainera Marii Rilkeho. Neomylně spolehlivý a sytý bas Petera Mikuláše byl dobře artikulovaný a náladově přesný v celém dynamickém rozsahu díla. Symfonie č. 14 Dmitrije Šostakoviče zazněla pod vedením Roberta Jindry ve výtečném, ba strhujícím podání, v podivuhodně zvýrazněné sdělnosti. Zahajovací koncert řady večerů Symfonického orchestru Českého rozhlasu v Betlémské kapli, s díly Brittena a Šostakoviče, byl skutečně úspěšný.

********

Foto: Facebook / Symfonický orchestr Českého rozhlasu