Hudební fakulta Janáčkovy akademie spolu s Moravskou filharmonií Olomouc nabízí olomouckému publiku jako prvnímu možnost se seznámit s čerstvými či nastávajícími absolventy hudebních oborů. Ve čtvrtek 19. března se v sále Reduty spolu s orchestrem představili dirigenti Eduard Kostelník a Daniel Kadlec, kytarista Davyd Bahdasarian a zpěvačka Karolína Alena Bartoňková. Zazněla i světová premiéra skladby Emmy Parisi s názvem Krůpěje.

Program byl velmi pestrý a zahájila ho skladba Krůpěje Emmy Parisi, která byla provedena Moravskou filharmonií Olomouc ve světové premiéře. Skladatelka z Ostravy, která je v současnosti na stáži v nizozemském Haagu, předložila publiku křehkou skladbu, evokovanou atmosférou kapající a následně plynoucí vody. Krůpěje se postupně vynořovaly, odrážely a postupně propojovaly, aby na krátkou dobu vytvořily náznak melodie, postupně ale zase zanikly do nicoty. Proznívající tón trianglu a v pianissimu lehounké pizzicato jednotlivých nástrojů, postupně v pomalém tempu doplňovaly dyšné zvuky foukáním do houslí a atmosféra lehkého deště postupně narůstala v půltónových disonancích ve všech nástrojích v pianissimu a v pomalu se zvyšujícím napětí, které se brzy zase lomilo do prázdnoty. Zůstala jen atmosféra deště, bez očekávané pointy. U dirigentského pultu vedl orchestr absolvující Eduard Kostelník, který dal do provedení lehkost a něhu.

Kytarista Davyd Bahdasarian přednesl skladbu italského skladatele Maria Castelnuova-Tedesca s názvem Capriccio diabolico pro kytaru a orchestr, op. 85a, s podtitulem „Pocta Paganinimu“. Aby vynikl zvuk kytary oproti zvuku orchestru, byl před sólistou mikrofon, který dal zvuku kytary větší ostrost, ale publikum ocenilo nosnost a jasnost tónu. Skladba je tempově členěná a střídají se části v poloze melancholické s kontrastními energickými a tanečními. Kytarista komunikoval se sólovými vstupy orchestrálních hráčů a dostal prostor i k předvedení své virtuozity, což vedlo k efektnímu závěru. Provedení bylo velmi profesionální a ukrajinský kytarista přesvědčil o svých technických i hudebních kvalitách. Orchestr řídil začínající dirigent Daniel Kadlec, studující teprve ve druhém ročníku u docenta Jakuba Kleckera, ale již nyní bylo znát, že v něm dřímá dravé muzikantství.

Poslední dvě skladby v první polovině koncertu byly určeny zpěvu. Představila se Karolína Alena Bartoňková, studentka čtvrtého ročníku u odborné asistentky Marty Reichelové, a zazpívala nejprve skladbu brněnské skladatelky Vítězslavy Kaprálové na text Vítězslava Nezvala Sbohem a šáteček. Skladbu autorka věnovala městu Praha, těsně před svým odchodem do Paříže. Dojemná a niterná píseň dává důraz na text, který zpěvačka precizně zpívala přirozeným a příjemným hlasem, a zužitkovala dílo k předvedení pevných výšek v závěru. Poté přednesla árii Mařenky z opery Jeníček a Mařenka od Engelberta Humperdincka. Využila půvabu melodické árie bloudící dívky a přednesla ji nepříliš velkým volumenem, ale s příjemným témbrem. Přestože jí závěr árie s koloraturami a výškami příliš nevyšel, celkový dojem byl velmi pozitivní a spolupráce s orchestrem vedeným Danielem Kadlecem byla suverénní a bezpečná.

Po přestávce patřil prostor už jen Moravské filharmonii Olomouc, která přednesla opět pod vedením dirigenta Eduarda Kostelníka (rozhovor zejména o jeho účinkování v Baden-Baden s Českým filharmonickým sborem Brno čtěte ZDE) Symfonii č. 3 a moll, op. 56 „Skotskou“, kterou napsal Felix Mendelssohn-Bartholdy jako svoji poslední symfonii, pod vlivem své cesty po Skotsku. 1. větu Andante con moto. Allegro un poco agitato zahájil dirigent poněkud v pomalejším tempu, závažně a s rytmickou precizností a barevnou plasticitou, kterou uvedl koncertní mistr Vít Mužík a potvrzovalo flétnové sólo Petra Hladíka, přičemž postupně dostávaly sólové příležitosti jednotlivé dechové nástroje, spojující se do dramatického závěru. 2. věta Vivace non troppo se rozeběhla v rychlém tempu, klarinetové sólo Aleše Janečka znělo bezpečně a melodicky a z celé věty dýchala svěží energie skotské lidové hudby. 3. věta Adagio je v pomalém, funerálním tempu, které postupně celou větu zatížilo, a k jejímu konci už orchestr poněkud ztrácel tah. Napravila vše závěrečná 4. věta, Allegro vivacissimo, která vpadla attacca a rozzářila atmosféru v sále. Široký proud hudby střídal kombinace nástrojových skupin, aby se v závěru vzepjal do mohutné vznešené melodie, která ukončila monumentálním závěrem celou skladbu. Slovenský dirigent Eduard Kostelník tak šťastně a úspěšně ukončil svůj absolventský výkon na Hudební fakultě JAMU a snad i šťastně vykročí do svého profesního života. Alespoň nadšený potlesk publika, který ho doprovázel, tomu nasvědčoval.

Foto: Filip Jančo

Facebook X E-mail WhatsApp