„Zahajovací koncert proběhl v duchovním prostoru nejstaršího kostela cisterciáckého opatství Porta Coeli čili Brána nebes.“

„Soubor s názvem Graindelavoix, což bychom mohli přeložit asi jako ‚zrno hlasu‘ přenesl posluchače do 13. a 14. století.“

„Tóny, které zpěváci vyluzovali, byly vše, jen ne krásné. Vskutku zrnité, syrové zvuky, poněkud ploché a už vůbec ne barevné.“

Concentus Moraviae je unikátní hudební festival, který do České republiky přiváží zajímavé umělecké soubory, které bychom běžně neměli možnost slyšet. A koncerty v nápadité dramaturgii již třicet let pořádá na exkluzivních místech převážně Moravy; tato se mnohdy jen právě kvůli festivalu otevírají návštěvníkům. A k Moravě už se přidala i místa v kraji Vysočina či Moravskoslezském. Zahajovací koncert festivalu se konal 31. května, kdy ve svém osobitém stylu vystoupil soubor Graindelavoix.

Každý ročník festivalu má své motto, v jehož inspiraci jsou vystupující soubory vybírány. Letos je to Rondo festivo, slovní hříčka, odkazující na příjmení letošního rezidenčního umělce Jeana Rondeaua, francouzského klávesového mága, a současně se tu otevírá možnost ohlédnutí se za minulými ročníky festivalu. To ohlédnutí míří zejména k roku 2005, kdy festival nabídl přehlídku vlámské hudby pod názvem Vlámská bouře. Vlámská polyfonie tehdy nastartovala česko-vlámské vztahy, které letos vrcholí Vlámskou bouří 2.0. Třicátý ročník festivalu uvede třicet koncertů vlámských umělců, a vlámské umění tak zaplaví Českou republiku.

Zahajovací koncert proběhl v sobotu 31. května v duchovním prostoru nejstaršího kostela cisterciáckého opatství Porta Coeli tedy Brána nebes. Kostel založila v roce 1233 královna Constancie, matka Anežky České. Je to nepřetržitě existující duchovní místo a stále tu žije komunita sester cisterciaček, které se modlí k Bohu „za celý svět“.  Duchovní rozměr a atmosféra krásného, vkusně dekorovaného kostela umocnila zážitek z koncertu, který se vymykal standardním hudebním parametrům.

Byl pozván vlámský soubor z Antverp, založený v roce 1999 Björnem Schmelzerem, který ho vedl a dirigoval i na tomto koncertě. Jde o uskupení sedmi zpěváků a jednoho dirigenta, který je současně i dramaturgem, spisovatelem, filmařem i antropologem. Jeho pojetí staré hudby je velmi svérázné. Bourá zažité estetické postuláty a ověřuje nové, z nichž vycházejí mnohdy kontroverzní interpretace. Takové si vyslechli posluchači na prvním, zahajovacím koncertě festivalu.

Než však koncert započal, uskutečnily se jako vždy zavedené ceremonie. Nezbytná úvodní řeč, se kterou předstoupil před publikum David Mareček, jenž se rychle přeměnil z ředitele České filharmonie na zdatného a kultivovaného moderátora, vítala oficiální a vzácné hosty a pak už dostaly prostor zástavy všech zúčastněných měst, které ukotvené zůstaly zdobit boční část pódia vedle oltáře. Nepřekvapili zástupci měst, které se akce účastní již historicky, jako například hostitelský Tišnov, a následně například Boskovice, Lysice, Ivančice, Kyjov, Slavkov, Valtice, Velké Meziříčí, Mikulov či Moravský Krumlov a další města jižní Moravy, ale překvapili  hosté ze sousedních krajů, jako například Přerov či Kroměříž. Jejich zástavy ozdobily chrám a po vystoupení hostitele, hejtmana Jihomoravského kraje Jana Grolicha, koncert mohl konečně začít.

Soubor s názvem Graindelavoix, což bychom mohli přeložit asi jako “zrno hlasu” přenesl posluchače do 13. a 14. století, do období Ars nova, spíše však do jeho jemnější obdoby, později nazvané jako Ars subtilior, tedy umění jemnější. Zpěv a cappella, jen sedm zpěváků, dva soprány, alt, dva tenoři, baryton a bas se postupně proměňovali v postavení před oltářem podle konstelace partů. Jejich dirigent byl ve výrazu poněkud expresivní a snažil se ze souboru dostat emoce. Což nebylo snadné. Už první tóny explicitně daly najevo, že se dostáváme do docela jiné dimenze hodnocení krásného umění. Tóny, které zpěváci vyluzovali, byly vše, jen ne krásné. Vskutku zrnité, syrové zvuky, poněkud ploché a už vůbec ne barevné, o nějakých alikvotních tónech či o hlasovém volumenu nemůže být řeč. Přesto se tento způsob zpěvu nesl chrámem bez většího omezení a polyfonní postupy se proplétaly a vytvářely zajímavý homogenní zvuk. Byla to negace všech zvukových hodnot, které vyznáváme, a přitom se jedná o velmi vytříbený, precizně vycizelovaný a intelektuální přístup ke středověké hudbě. Tento styl trval historicky jen krátce a navázala na něho vlámská polyfonie v 15. století, která ovládla hudební vkus evropských dvorů.

Skladby pod názvem Honosná polyfonie ANNO 1400 jsou připisovány autorům u nás neznámým. Jediné jméno, které se zde objevuje, je známé díky působení zpěváka a hudebníka Guillauma de Machaut na dvoře krále Jana Lucemburského, se kterým pobýval i v Praze. Zazněla část jeho Messe de Nostre Dame a poté Sanctus, v další vstupu ještě i Agnus Dei. Dalším jménem, jež se krátce objevuje v dějinách hudby je v témže stylu komponující Ital Matteo da Perugia, zde zazněla skladba Hélas Avril. Další jména jsou našim uším neznámá, o to víc jsou zajímavé jejich skladby, které jsou velmi intelektuální a imaginativní, jak dokumentuje skladba Fumeux fume (Kuřák kouří) od skladatele označeného jako Solage, ve které se jednotlivé hlasy proplétají v ilustrativních, až impresivních podobách neuchopitelného kouřového dýmu. Další skladatel Mattheus de Sancto Johanne z pozdního 14. století byl představen skladbou Science na nul annemi, komponista Jacob de Senleches se skladbou Je me merveil. Vrcholem v závěru byla skladba Jeana Hanelleho z první poloviny 15. století s názvem Hodie puer nascitur / Homo mortalis. Východiskem je Kyperský rukopis z Turína, složený pro významné mecenáše. Dva texty se prolínají, využívají glissy, střídavé akcenty, průtahy i další ozdoby, aby se ke konci potkaly v klidném proudu s obdivuhodně vyrovnanou dynamikou.

Přes neobvyklou práci s tónem i s neobvyklými barvami hlasů publikum dokázalo ocenit mistrovskou polyfonní práci a obdivuhodný soulad hlasů a odměnilo soubor nadšeným potleskem, přestože někteří v kuloárech přiznávali, že tento styl není jejich šálek kávy. A ocenění těchto posluchačů má jistě o to větší váhu.

Concentus Moraviae pokračuje a každý den se v některém z účastnících se měst koná koncert, který je vrcholnou kulturní událostí roku. A pro neotřelou dramaturgii i pro krásná místa v regionu má jistě návštěva koncertů své osobité kouzlo a svůj půvab.       

foto: facebook Concentus Moraviae

Facebook X E-mail WhatsApp