PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Ukrajinský operní svět rozhodně má jako celek své místo v Evropě – a právě tak ho chceme prezentovat.“

„Jsem představitel ukrajinského národa žijící v Čechách. Vnímám, jak je Praha ohromnou podporou ukrajinským obyvatelům. Je to akt milosrdenství a podpory, kterého si velice vážím.“

„Už jsem dirigoval Dvořáka, ale zatím žádnou jeho operu. Jedna je mi obzvlášť blízká a s tou bych chtěl někdy debutovat. Mám na mysli Rusalku.“

Symbolickou solidární podporou těm, kteří trpí ve válečném konfliktu na Ukrajině vyvolaném Ruskem, je 21. října operní koncert organizovaný pražským Národním divadlem. Má podtitul Ora spei vyjadřující naději na opětovný mír. Ve Státní opeře budou na programu árie a ukázky z českých, italských, francouzských a ukrajinských hudebních děl v podání osmi předních ukrajinských sólistů…

„Matouškova technika je obecně dobře podchycená. Posluchač si až říká: ‚Vždyť na tom zpěvu nic není!‘ To je přesně známka zvládnutého řemesla.“

„V kombinaci s faktem, že otevřený prostor zahrady je příliš rozlehlý na to, aby ho naplnil pouze základní, nezesílený zvuk tělesa, člověk může získat dojem, že v místech bez smyčců poslouchá nahrávku, na kterou pan řídící tancuje.“

„Kučera neměl velké pochopení pro rozsáhlou kodu, kterou prostřednictvím svěžího tempa časově zestručnil.“

Po obnovení tradice založené hobojistou a bývalým šéfdirigentem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK Václavem Smetáčkem se open-air souboru konal už podeváté. Hlavní slovo měl ve Valdštejnské zahradě dirigent Jan Kučera, který spolehlivý výkon vedoucího tělesa střídal s podobně jistou, uměřenou a vkusnou moderací. Orchestr během podvečera poslední srpnovou středu vyhověl všem třem písmenům ve svém názvu (F – film, O – opera, K – koncert) a byť tomu jeho čas na pódiu neodpovídal, nejvýraznější stopu v celkovém zážitku zanechal mladý tenorista Daniel Matoušek.

„Amplifikace orchestru nebyla příliš zdařilá, homogenitu orchestru málo podpořila, svrchní alikvoty poněkud potlačila, barva nástrojů nebyla dosti diferencována.“

„Eliška Weissová se představila jako výrazná interpretka Libuše, jichž dnes máme jako onoho pověstného šafránu.“

„Barytonista Daniel Čapkovič zaujal, krom přirozené krásy svého hlasového fondu, dokonalou plynulostí italské kantilény ve Verdiho Donu Carlosovi, v árii Rodriga.“

Dvacátý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Třeboňská nocturna zakončil 15. července operní koncert na nádvoří Městského úřadu Třeboň, tradičně pod názvem Pocta Emě Destinnové. Protagonisty finále festivalu byli sopranistka Eliška Weissová a barytonista Daniel Čapkovič, Filharmonii Hradec Králové dirigoval Jan Chalupecký. Hudební festival sestával celkem ze sedmi koncertů s výbornou, kontrastní dramaturgií. Závěrečný koncert byl skvělou tečkou za jubilejním ročníkem skvělého festivalu na jihu Čech.

„Letní jízdárnu použil letos Festival Krumlov pro uspořádání open-air koncertu po dlouhých letech.“

„Violeta provází Zuzanu Markovou po celou její dosavadní kariéru. Účinkovala už ve čtrnácti různých inscenacích.“

„V rámci estetiky ozvučení těžko posuzovat. Jemné nuance takováto reprodukce nepodchytí.“

Sobotní večer uprostřed července. Zřejmě nejteplejší den letošního roku se pomalu zklidňuje, ale horko přetrvává. Cesta do Letní jízdárny českokrumlovského zámku, která vede ze starého města poměrně strmě nahoru, je v tom nejpříkřejším místě z ošlapaného dřeva. Utkví vám v paměti…

„Opera Ernani se moc často neuvádí – nejspíš proto, že hudba je velmi konvenční a příběh poměrně naivní.“

„Sbor toho má v Ernanim strašně moc.“

„Nárokům dirigenta Enriqueho Mazzoly někdy není snadné dostát, ale když se to pak povede, má to úžasný švih.“

Pražský filharmonický sbor i letos účinkuje v Bregenzu na tamním letním festivalu. A i letos ho umělecky vede Lukáš Vasilek, už přes patnáct let hlavní sbormistr pražského tělesa. Festival začíná 19. července premiérou díla, do níž je český sbor obsazen, a to Verdiho operou Ernani. A i tomto případě se historie opakuje. Už poněkolikáté sbor zpívá pod vedením italského dirigenta Enriqueho Mazzoly a podruhé ho režíruje nizozemská umělkyně Lotte de Beer. Vedle scénického provedení opery Ernani sbor účinkuje také v hlavní festivalové produkci prováděné na jezerní scéně už druhým rokem, v Madame Butterfly Giacoma Pucciniho.

„Kyzlinkovo vedení symfonické roviny programu akcentovalo výrazně, opravdu vědomě a záměrně nízké dynamiky a neokázalý citlivý výraz.“

„Kristine Opolais přece jen nemá k dispozici výrazové rozpětí tak široké, aby byla skutečně nenapodobitelnou a nezapomenutelnou.“

„V případě Ramóna Vargase už trochu opatrnější zpívání, vedené nikoli do krajnosti a na doraz. Na délku kariéry však vlastně stav hlasu i výkon hodný obdivu.“

Dvouhodinový program s jediným přídavkem, jmény hvězdný, ve výsledku uspokojivý, takový byl operní koncert na Smetanově Litomyšli. V pátek byli jeho protagonisty ve Festivalové hale sopranistka Kristine Opolais a tenorista Ramón Vargas, ozdobou však byl po celý večer orchestr PKF — Prague Philharmonia s dirigentem Jaroslavem Kyzlinkem.

„Spieva bez akéhokoľvek prejavu námahy, akoby sa s každým tónom hrala a publiku ho bezprostredne posúvala.“

„V parte Mimì naplno ukázala, ako dokáže modelovať melodické frázy, viesť ich plynule, nápadito, bez zaváhania, nehľadiac na to, aké technické úskalia obsahujú.“

„Rastislav Štúr viedol orchester k živému, aktívnemu výkonu, s dôrazom na romantické, v prípade Bohémy možno až sentimentálne roviny.“

Ďalší zo série operných galavečerov pod hlavičkou Nachtigall Artist patril víťazke minuloročnej Operalie, arménskej sopranistke Juliane Grigoryan. 26. júna sa v Rudolfinu predstavila ako Mimì, Violetta, ale aj ako Rusalka – a všetkých prítomných presvedčila o tom, že stále vzrastajúcu pozornosť hudobného sveta si zaslúži absolútne oprávnene. Spoločnosť na pódiu jej robili dva výrazné talenty agentúry Nachtigall Artist: Petr Nekoranec a Boris Prýgl. Partnerom bol sólistom už tradične orchester PKF – Prague Philharmonia, tentokrát pod taktovkou Rastislava Štúra.

„Janáčkovo divadlo má dobrou atmosféru. Je tu specifická energie.“

„Salome změnila způsob vnímání hudebního dramatu. Je o překračování všech limitů i tabu, šokující dílo o nelidskosti, amorálnosti; o tom, kam až je člověk schopen zajít.“

„Je zajímavé, že Strauss pracoval podobně jako Janáček a ve stejné době. Strauss si napsal sám libreto podle hry Oscara Wilda; není to zpěv na poezii, ale na prózu.“

David Radok vyrostl a vystudoval díky emigraci spolu s rodiči ve Švédsku, kde se věnoval operní režii. Po revoluci se vrátil a začal působit rovněž v České republice. Vedle Národního divadla v Praze pracuje pravidelně i v Janáčkově opeře Národního divadla v Brně. Společně s dirigentem a skladatelem Marko Ivanovićem uvedli už opery Věc Makropulos, Modrovousův hrad, Monument, Tři fragmenty z Juliette a Lidský hlas nebo Petera Grimese. V současnosti společně připravují inscenaci opery Salome od Richarda Strausse, premiéru má 17. června. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se David Radok zamýšlí nad námětem Salome, vrací se k inscenaci Brittenova Petera Grimese, naznačuje, jaké opery nemá rád, a distancuje se od povrchních režijních aktualizací.

„Rozptyl stylů byl na koncertě pozoruhodný. Zahrnoval belcantové árie z děl Belliniho i Donizettiho, díla Mozarta a Beethovena, dál přes Pucciniho až po tvorbu Richarda Strausse a klavírní připomínku Bohuslava Martinů. Z české tvorby byl zastoupen dvěma pěveckými ukázkami Antonín Dvořák, jednou árií Bedřich Smetana.“

„První polovina koncertu se nesla v duchu Ludwiga van Beethovena. Zazněl písňový cyklus ‚Vzdálené milé‘ v podání barytonisty Radka Martince. Klavírista Tomáš Pindór večer uvedl Beethovenovou Sonátou D dur, což vytvořilo stylově sourodou plochu.“

„Písňové koncerty jsou dnes vzácností, jakousi lahůdkou pro minoritní publikum. Oba mladí pěvci – Radek Martinec a Marie Schmidtová – projevili vzácný cit pro interpretaci písňové tvorby. Na Vysoké bych ale očekával trochu větší míru koncentrace právě na rozsáhlou vokální tvorbu Antonína Dvořáka.“

Letošní ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka Příbram spěje k závěru své jarní části. Již tradičně jsou zváni také laureáti Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech, kteří vystupují přímo na Vysoké u Příbramě, v novorenesanční budově zámečku, který nechal postavit v roce 1878 Dvořákův švagr, hrabě Václav Kounic. 28. května 2023 dostali šanci mladí pěvci, sopranistka Marie Schmidtová a barytonista Radek Martinec za klavírního doprovodu Tomáše Pindóra. O atraktivitě koncertu talentovaných zpěváků svědčí zajímavá skutečnost, že byl vyprodán dlouho dopředu. Byl věnován památce Antonína Dvořáka III., který se velmi zajímal právě o koncerty mladých adeptů operního umění; na tyto koncerty se nejvíce těšil.

„Pařížská Bohéma bere za srdce od samého začátku až do konce. Taková vždy nebývá.“

„Dostávám teď stále těžší role, které jsou ale pro moji kariéru velmi důležité.“

„Ve Vídni je strašně důležité, jak se člověk zapíše. A já jsem měla štěstí, že na ty důležité tituly jsem byla v dobré kondici.“

Dva měsíce v Paříži, v roli Musetty v Pucciniho opěře La Bohème, právě teď prožívá sopranistka slovenského původu Slávka Zámečníková. Zatím má za sebou úspěšnou premiéru a první reprízu z celkových dvanácti uvedení, které ji v Opéra national de Paris mezi 2. květnem a 4. červnem čekají. Inscenaci režíroval Claus Guth a hudebně nastudoval Michele Mariotti. Nejen o ní, ale také třeba o vídeňském angažmá si se Slávkou povídáme v RozhovoruPlus.

„Do posledního místa zaplněná Dvořákova síň Rudolfina přesvědčivě ukázala, s jakým dychtivým očekáváním a vypjatě nadšenou odezvou publika bývají spojeny koncertní pěvecké exhibice.“

„Grigòlo si publikum podmanil hned prvním číslem, Verdiho proslulou árií La donna e mobile, s až nadsazeným temperamentem a expresivitou.“

„Možno konstatovat, že Vittorio Grigòlo v Praze potvrdil pověst „stoprocentního italského tenora“, která ho předcházela.“

K atraktivním hudebním zážitkům třetí dubnové neděle v Praze (16. dubna) nesporně patřil samostatný recitál italského tenoristy Vittoria Grigòla z árií operního verismu a italského a francouzského romantismu 19. století pořádaný agenturou Nachtigall Artists. Do posledního místa zaplněná Dvořákova síň Rudolfina přesvědčivě ukázala, s jakým dychtivým očekáváním a vypjatě nadšenou odezvou publika bývají spojeny koncertní pěvecké exhibice. První polovina večera – orámovaná áriemi Giuseppe Verdiho – navíc potvrdila, že nepomíjející lesk a popularita ve své době převratného operního směru v neztenčené míře přetrvává již druhé století.

„Obě inscenace se hrály před vyprodaným hledištěm za velkého zájmu berlínského operního publika.“

„V Berlíně se rozhodli pro tradiční zakončení Turandot Francem Alfanem s Toscaniniho škrty.“

„Romeo Castelucci se soustředil svou scénou (vlastní návrh) a vedením postav spíš na duševní pocit opuštěnosti Daphne, což nevlídná zimní krajina jen podtrhuje.“

V německé metropoli Berlíně mají milovníci opery k dispozici tři operní divadla. Nedávno zcela zrekonstruovanou Stání operu Pod lipami, Německou operu (v bývalém Západním Berlíně) a na rekonstrukci čekající Komickou operu, proslavenou působením Waltera Felsensteina nebo Barrie Koskyho. Přestože se repertoár operních scén, zejména v nejhranějších titulech protíná, každé divadlo je vyprofilované a přináší také opery (v případě Komické opery i operety a muzikály), které se jinde nevidí. Dne 17. a 18. března 2023 se v berlínské Státní opeře Pod lipami hrály opery Turandot Giacoma Pucciniho a Daphne Richarda Strausse. Jedná se o poměrně nové inscenace. Turandot měla premiéru 18. června 2022 a Daphne 19. února letošního roku. Obě inscenace se hrály před vyprodaným hledištěm za velkého zájmu berlínského operního publika.

„Slouží ke cti režisérce Kateřině Duškové, že vypráví právě toto a nic dalšího.“

„Paolo Gatto učinil z orchestrálního partu samostatný symfonický plán inscenace, který věci zintenzivňoval a doříkával.“

„Lívia Obručník Vénosová dostatečně vystihla psychologii postavy, i když se nedostala až k úplným krajnostem srdceryvné pravdivosti, a ani v jednom okamžiku nezklamala pěvecky.“

Pucciniho Madama Butterfly je ve světovém repertoáru sedmou nejhranější operou a v časovém rozsahu hlavní role dokonce zřejmě drží primát. Liberecké Divadlo F. X. Šaldy oblíbený a působivý titul nastudovalo právem. Soudě podle páteční premiéry, ztvárnila sopranistka Lívia Obručník Vénosová gejšu Čo-Čo-San jako svou dosud snad nejlepší roli, režisérka Kateřina Dušková našla dobrý klíč k prezentaci dojemného příběhu jako uvěřitelného komorního dramatu a dirigent Paolo Gatto, zásadní aktér projektu, dokázal učinit ze známého díla opravdový hudební zážitek.