PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Počátkem devadesátých let začal export našich absolventů do Finska, které bylo tehdy ovládáno carským Ruskem. König získal místo druhého koncertního mistra v Helsinském filharmonickém orchestru.“

„König se po bolševické revoluci dostal až do Harbinu v Mandžusku a v roce 1925 se stal prvním hudebníkem z Harbinu, který navštívil Japonsko.“

„V dubnu 1927 se stal jedním ze dvou stálých dirigentů Nového symfonického orchestru v Tokiu a byl prvním, kdo v Japonsku s profesionálním orchestrem dirigoval Beethovenovu Devátou.“

V Roce české hudby 2024 připomínáme pozapomenutého českého kosmopolitního hudebníka – houslistu a dirigenta Josefa Königa (1874–1932). Proslavil se zejména ve dvacátých letech 20. století v Japonsku. Dnes uplynulo od jeho narození 150 let.

„Kateřině Kněžíkové se daří přesně a působivě vyjádřit usmířenou, zklidněnou náladu textů.“

„Jakub Hrůša se skvěle jemně hrajícím orchestrem ve skladatelově pozdní ´labutí písni´ sólistku podporuje, doplňuje a doprovází mimořádně pozorně.“

„Komorní písně objemem hlasu nezastírají, že jde o operní pěvkyni, ale zároveň jasně prokazují, že tato pěvkyně patří k těm, které jsou schopny je adekvátně uchopit.“

Kateřina Kněžíková přidává do svého portfolia hudbu Richarda Strausse. Na festivalu Dvořákova Praha v roce 2021 uvedla a živě natočila jeho Čtyři poslední písně. Na jaře roku 2024 se ve studiu věnovala písním komorním. Součtem vzniklo CD nazvané v duchu autorova pozdního romantismu Tag und Nacht, Den a noc. Svorníkem obou nahrávek je Jakub Hrůša. V případě orchestrálního titulu za dirigentským pultem Bamberských symfoniků, v případě třinácti drobnějších písní bezprecedentně u klavíru.

„Na pódiu sedí u pultů Čech vedle Němce, dva orchestry pro jediný večer prorostly do jednoho.“

„Hudba halasná i komorně ztišená, rozháraná i zklidněná a ztišená.“

„Interpretační pojetí v podobných projektech není a ani nemůže být na prvním místě. Koncert musí být zvučen.“

Je půl hodiny před koncertem, na pražském Výstavišti se postupně scházejí více než dvě tisícovky posluchačů. Na velkoplošnou obrazovku se začíná promítat dokument o Mahlerově Sedmé symfonii. Čtvrt hodiny po osmé se dílo rozezní živě. Na open air scéně, interpretováno společně Čechy a Němci, stejně jako při premiéře v roce 1908. Poprchává a nikdo neví, jak se počasí vyvine.

„Dramatický talent a kompoziční jistota mladého Smetany dokážou strhnout.“

„Švédské symfonické básně by se mohly hrát častěji.“

„Osudová má znít trochu slavnostně, ale tady se pořád běželo dopředu…“

Jeden z dramaturgicky nejzajímavějších koncertů letošní Dvořákovy Prahy se odehrál v pondělí 9. září. Bamberské symfoniky znovu řídil Jakub Hrůša a nabídl „švédské“ symfonické básně Bedřicha Smetany a Beethovenovu Osudovou symfonii. Mladý Smetana měl velkolepý účinek, dobře známého Beethovena naopak oslabilo zvolené rychlé tempo.

„Julia Fischer Hrála krásně plným, oblým a sametovým tónem, a možná i díky svým slovenským kořenům vystihla zvláštní zádumčivost díla.“

„Orchestrálně to bylo v nejlepším slova smyslu vznosné, syrové, přesto dostatečně kantilénové, přednesené v jednom mocném tahu.“

„Hrůša diriguje velmi zřetelně a intenzivně, nikdy však povrchně exaltovaně, je vidět, že ví, co chce, a zjevně to hudebníkům dokáže předat.“

První dny letošní Dvořákovy Prahy jsou ve znamení rezidence Jakuba Hrůši. Ten v jejím rámci diriguje jak Bamberské symfoniky, tak Českou filharmonii. Koncert 7. září v Rudolfinu patřil českému tělesu a představili se rovněž houslistka Julia Fischer, Pražský filharmonický sbor a čtveřice pěvců-sólistů.

„V nedávném rozhovoru Hrůša naznačil, že provedení obou Dvořákových děl nebude rutinní. Slib splnil na sto procent.“

„Nebojí se jít místy až do krajností, ať už v kontrastech temp či dynamiky, nebo v nově promyšlených a prožitých nápadech, ale nikdy nepřesáhne hranice rozumné uvážlivosti a vkusu.“

„Vše bylo zajímavé a vzrušující, nic neběželo samospádem a ´zadarmo´, nic nebylo laciné nebo naopak zběžné.“

Bamberští symfonikové s Jakubem Hrůšou a Julianem Steckelem se první zářijový pátek postarali v Rudolfinu o zahájení festivalu Dvořákova Praha, které bylo důstojné, ale nejen to. Bylo nové, svěží, umělecky živé a mimořádně vzrušující. Přesto, že zněly dvě bezkonkurenčně nejhranější skladby Antonína Dvořáka, Violoncellový koncert a Novosvětská symfonie.

„Zažít, že Janáčka poslouchá nadšeně na šest tisíc lidí pohromadě, je naprosto jedinečné.“ 

„V budoucnu se asi jednou dostanu i k Věci Makropulos, ale myslím, že to je ještě cesta na více let.“

„Když jsem začala zpívat české role, nikdy nepadlo rozhodnutí, že budu chtít být specialistkou na český repertoár.“

Američanka Corinne Winters se v poslední době výrazně profiluje v českém repertoáru. Zpívá Rusalku, ale hlavně Jenůfu a Káťu Kabanovou. V sobotu s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem, s dalšími sólisty a s dirigentem Jakubem Hrůšou na festivalu Dvořákova Praha vystoupí v Janáčkově Glagolské mši. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vzpomíná na letošní srpnové koncerty na festivalu BBC Proms i na Káťu na Salcburském festivalu před dvěma roky, uvažuje o hudbě Leoše Janáčka i o češtině, kterou se intenzivně učí, a vypočítává výhody, které jí přináší její nevelká postava.

„Soutěže mohou pomoci, mohou toho ale také mnohem více zničit.“

„Často se špatně chápou Dvořákova tempová označení.“

„Je důležité, abychom se jako interpreti nestavěli příliš do popředí. Já jsem třeba hodně temperamentní. Jako malý jsem byl extrémně divoký a později jako teenager jsem měl tendence se tím temperamentem nechat unést.“

Julian Steckel letos spolu s Bamberskými symfoniky a Jakubem Hrůšou zahájí Dvořákovu Prahu. Violoncellový koncert Antonína Dvořáka, který je již tradičně součástí zahajovacího koncertu, má na svém repertoáru už více než čtvrtstoletí a vyhrál s ním také například slavnou mnichovskou soutěž ARD. Jak přistupuje k jeho interpretaci, co všechno s ním už zažil, jak přemýšlí o hudbě a jak vypadala jeho dosavadní hudební dráha, to jsou jen některá z témat, která Julian Steckel odkryl v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„S manželkou stihl zdolat i jednu z nejvyšších velšských hor. Její nadmořská výška není podle jeho slov až tak zajímavá, ale převýšení dá docela zabrat.“

„Po dlouhých letech jsem měl tento rok konečně skutečnou dvoutýdenní dovolenou v jižních krajích.“

„Nejdůležitější je být konečně doma a neslyšet od dětí: Kam zase jdeš?“

Tuzemští dirigenti vesměs o prázdninách dokáží, alespoň po omezenou dobu, odpočívat, ale partitury, někteří spolu s knihami na čtení, s sebou na dovolenou většinou stejně vozí. Tucet oslovených se v anketě portálu KlasikaPlus.cz shoduje, že doba dovolených bývá kombinací rodinného programu a práce. I v létě je třeba se na něco připravovat, nebo je to vhodná doba k rozšiřování rozhledu. Začátek blížící se nové sezóny bývá podle jejich vyjádření dost hutný. A připravit si novou skladbu, neřku-li operu, není nic snadného. A tak toho odpočinku rozhodně nebývají celé dva prázdninové měsíce, ale jen nějaký ten týden, v ojedinělých případech si pro relax možná uhájí až jeden měsíc.

„Ševčík vytvořil něco, co bylo v jeho době naprosto inovativní.“

„Nejkrásnější je ta šíře možností – Ševčíkova metoda je určena úplným začátečníkům, ale i špičkovým profesionálům.“

„Jde nám o to, aby dětské publikum pocítilo tu vlnu pozitivní energie.“

V západočeských Horažďovicích se mezi 5. a 15. srpnem uskuteční další ročník mezinárodních kurzů a přidruženého festivalu Ševčík Academy. Neúnavný umělecký vedoucí akce, violoncellista Tomáš Jamník v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz povídal nejen o projektu samotném, ale také o odkazu Otakara Ševčíka. Přiblížil také plány do budoucna i další své aktivity.

„Kateřina Kněžíková představila Libuši možná méně jako kněžnu, o to více však jako ženu.“

„Jakub Hrůša se prezentuje jako člověk nesmírně skromný, hluboce přemýšlivý a naprosto precizní detailista.“

„Koncertní provedení opeře nikterak neubralo na atraktivitě, ba naopak.“

Letošní ročník národního festivalu Smetanova Litomyšl dospěl sotva do poloviny, a přesto lze bez nadsázky říci, že má za sebou svůj vrchol. Dlouhý – více než čtyřhodinový – nedělní večer patřil Smetanově Libuši v podání České filharmonie pod vedením Jakuba Hrůši, našich předních operních sólistů a Pražského filharmonického sboru. A výsledek jejich společného snažení nelze popsat jinak než jako oslnivý.

„Ředitel David Mareček představil základní pilíře nastávající 90. sezony.“

„Zcela výjimečný bude koncert v Londýně na festivalu BBC Proms, kde Pražský filharmonický sbor vystoupí ve své 90leté historii vůbec poprvé.“

„Vrchol sezony bude New York a jeho prestižní Carnegie Hall.“

Tisková konference uspořádaná ve čtvrtek 13. června k jubilejní sezoně 2024/25 našeho nejlepšího pěveckého sboru v salonku Rudolfina byla zahájena ředitelem Pražského filharmonického sboru Davidem Marečkem, který jako ředitel České filharmonie propojuje obě tělesa a pečuje o jejich vysokou úroveň doma i v zahraničí. Představil základní pilíře nastávající 90. sezony sboru i osobnosti z vedení tělesa, z Ministerstva kultury a z řad významných sponzorů.

„Shromáždění lidé jsou přítomni jednomu z klíčových okamžiků Roku české hudby a projektu Smetana200.“

„Ani během večerního slavnostního zahajovacího koncertu nezní jen smetanovské hity. Naopak.“

„Jakub Hrůša zdůrazňuje, že se sice teď často říká ´Sesaďme Smetanu z odtažité pozice na piedestalu´, že on si však myslí, že na takový piedestal naopak Smetana patří.“

Bedřich Smetana patří nejen Litomyšli a všem nám ostatním v Čechách, ale i světu. Shodují se na tom prezident a premiér této země, její ministr kultury, hejtman kraje i starosta města. A také dirigent Jakub Hrůša. Všichni ti, kteří se sešli druhou červnovou sobotu při zahájení 66. ročníku festivalu Smetanova Litomyšl.

„Jsem ambasadorem české hudby pořád. Nic mi nedělá větší potěšení, než zasvěcovat lidi kolem sebe do tajů našeho hudebního bohatství.“

„Hudba se hraje a zpívá víceméně stejně už staletí. A emoce, jež sděluje a vzbuzuje, jsou přímo esencí toho, co je člověk.“

„Libuše je jakousi skicou k Mé vlasti „naruby“. Naruby, protože je dvakrát větší než Vlast.“

Jakub Hrůša je jedním z oficiálních ambasadorů Roku české hudby. Právě kolem ní se především točí rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz. Nejsledovanější český dirigent současnosti má za sebou koncertní uvedení opery Libuše na Pražském jaru, které se opakuje i na Smetanově Litomyšli. Festival ve skladatelově rodišti navíc 8. června s Českou filharmonií otvírá. Řeč se však stáčí i k tématům vlastenectví nebo zkušeností s publikem a z hlediska prožívání hudby přichází na řadu i téma technologizace světa. Ze skladatelů se pak zamýšlí Jakub Hrůša nejen nad Smetanou a jeho nejslavnějšími třemi českými kolegy, ale i nad Richardem Wagnerem, od něhož teď studuje Prsten Nibelungův.

„Z předložených grafů jasně vyplývá zejména výrazný ekonomický přínos České filharmonie a festivalu Pražské jaro.“

„Ve druhé části konference vystoupily významné osobnosti současné české hudební scény.“

„Dirigent Jakub Hrůša mluvil převážně z vlastní mezinárodní zkušenosti.“

Pražské jaro uspořádalo konferenci s názvem Malá země – velcí hudebníci, která se konala 29. května v Obecním domě v Praze. Moderátorem byl Saša Michailidis, jednání rozdělil do dvou částí.