PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Národní divadlo v Praze uvedlo v neděli 25. října ve Stavovském divadle písňový recitál věnovaný Antonínu Dvořákovi. Program byl sestaven z tematicky kontrastních cyklů, které však spojovala intimita vyjádření: zazněly Biblické písně, Vier Lieder (Čtyři písně) a Písně milostné. Jako interpreti se představili sopranistka Tamara Morozová, basbarytonista Lukáš Bařák a barytonista Pavol Kubáň a na klavír je doprovázel Bronislav Procházka.

Během své kariéry se australská sopranistka Danielle de Niese prosadila především v barokním repertoáru, ale její umělecký záběr sahá od Mozarta a Rossiniho až k Verdiho Falstaffovi, Bizetově Carmen nebo soudobé tvorbě. Vedle účinkování na nejprestižnějších světových operních scénách, se věnuje koncertní činnosti, nahrávání, televizním projektům i podpoře mladých hudebních talentů. V rozhovoru, který poskytla serveru KlasikaPlus před svým vystoupením na závěrečném gala koncertu Mezinárodního hudebního festival Český Krumlov, hovoří o proměnách opery, svém vztahu k baroku, hledání vlastní interpretační cesty i o tom, jak operu otevírat novému publiku.

Tenorista Marek Žihla patří mezi jednoho z mála našich mladých tenoristů, který se horlivě věnuje propagaci a interpretaci umělecké písně. Publiku je ale známý i z operních produkcí plzeňského Divadla J. K. Tyla či Národních divadel v Ostravě a Praze. V těchto dnech se chystá na Mezinárodní hudební festival Český Krumlov, kde s Collegiem 1704, Helenou Hozovou, Anetou Petrasovou a Monikou Jägerovou 7. srpna interpretuje Gluckovu operu Le Cinesi v hudebním nastudování Václava Lukse a v režii Andrey Miltnerové. Během příprav si mladý terorista udělal čas na rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz.

Tleskala jí milánská La Scala, pařížská Opéra Bastille i Vídeňská státní opera, kde zářila po boku světových tenorů a kde spolupracovala s dirigenty, jako jsou Daniel Barenboim či Gustavo Dudamel. Na festivalu Třeboňská nocturna se 11. července představila s Theodorem Šimáčkem a Robertem Kružíkem, se v otevřeném rozhovoru ohlíží za končící sezónou. Dotýká se v něm aktuálního tématu utlačování svobodné kultury na Slovensku, mluví o své osudové Lišce Bystroušce i o tom, proč je pro ni umírání pro lásku na jevišti tím nejkrásnějším darem.

V prvních měsících nového roku divadla postupně zveřejňují plány své další sezony. První tak patrně učinila Metropolitní opera v New Yorku, z našich scén to bylo Národní divadlo v Praze. Prezentace probíhá různě – někde je vyhrazen několikahodinový prostor a diváci mohou slyšet i hudební ukázky z připravovaných premiér, jiná divadla novou sezonu představí na tiskové konferenci a následně uveřejní na webových stránkách divadla; v některých případech je sezona představena kompletně, v jiných neúplně… Pražské Národní divadlo sice už v únoru zveřejnilo premiéry příští sezony, ale divák se vůbec nedozví obsazení jednotlivých rolí (což bývá klíčové) ani termíny jednotlivých představení. KlasikaPlus.cz přináší zamyšlení nad dramaturgií tuzemské hlavní scény.

Pražské Národní divadlo uvedlo v neděli 1. března již tradiční matiné k narozeninám Bedřicha Smetany. Po umělecké stránce velice podařený koncert, na kterém vystoupilo kvarteto mladých pěvců spolu s klavíristy Martinem Levickým a Zdeňkem Klaudou, byl zároveň jakousi částečnou splátkou dluhu, který jako společnost vůči Bedřichovi Smetanovi máme.

Barytonista Svatopluk Sem patří ke stálicím české operní scény. Absolvent českobudějovické konzervatoře je od roku 2022 sólistou Národního divadla v Praze, kde ztvárnil desítky zásadních rolí od Dona Giovanniho po Germonta či Escamilla, jeho hlas zní ale i daleko za hranicemi, nedávno například na BBC Proms v londýnské Royal Albert Hall. V poslední době je pěvce stále častěji slyšet v janáčkovských rolích, ostatně 3. března ho čeká další Revírník, tentokrát v Berlínské státní opeře Pod lipami. Nejen o této roli je rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz.

Charismatického basbarytonistu Lukáše Bařáka není třeba dlouze představovat. Pražské Národní divadlo je jeho domovskou scénou řadu let, pravidelně však hostuje také v Brně a spolupracuje s předními českými orchestry. Kromě pozoruhodně barevného hlasu je nepřehlédnutelným i díky přirozeně výraznému hereckému projevu. O svých uměleckých výzvách, inspiracích i nejnovější roli v Purcellově opeře Dido a Aeneas, která zažije premiéru ve Stavovském divadle 15. ledna 2026 v hudebním nastudování Michaela Hofstettera a v režii Alice Nellis, mluví v následujícím rozhovoru.

Česká republika se může chlubit dirigenty, kteří překračují hranice naší republiky a stále více se prosazují u zahraničních orchestrů i na zahraničních scénách. Překvapivě jde o dirigenty střední generace, kteří jsou silnými osobnostmi. Patří k nim i dirigent Robert Jindra, který přesvědčil o svých kvalitách nejprve v České republice a poté i v Evropě. Nyní prožívá svůj debut ve Státní opeře ve Vídni, kde převzal obnovení inscenace opery Antonína Dvořáka Rusalka, která bude představena 8. ledna. I proto jsme se sešli k rozhovoru.