„Dílo Karla Boleslava Jiráka, které vzniklo v těžkém období druhé světové války v roce 1940, je bohatě instrumentované a prokomponované.“

„Následovala premiéra Koncertu pro violu a komorní orchestr z roku 2009 Jiřího Temla. Díla se vynikajícím způsobem ujala Kristina Fialová.“

„Po přestávce zazněly Variace Enigma Edwarda Elgara. Plzeňská filharmonie se v díle plném kontrastů představila v nejlepším světle.“

Závěrečným koncertem Plzeňské filharmonie pod vedením Tomáše Braunera se sólistkou Kristinou Fialovou skončil festival Smetanovské dny. Konal se v Plzni od 3. do 24. března. Na programu byla premiéra Koncertu pro violu a komorní orchestr Jiřího Temla a díla Karla Boleslava Jiráka a Edwarda Elgara.

Úvodem večera zaznělo dílo zřídka uváděného autora Karla Boleslava Jiráka Symfonické variace op. 40. Dílo, které vzniklo v těžkém období druhé světové války v roce 1940, je bohatě instrumentované a prokomponované. Skladba má jakési dva vrcholy, kdy jeden zhruba uprostřed graduje k nonovému akordu od Fis, aby následně do ticha zazněla harfa a dále se znovu rozvíjela bohatá motivická práce. Zaujmou i jednotlivé instrumentační nápady – dlouhá plocha pizzicat ve smyčcích, sólo fagotů a jiné. Tomáš Brauner s Plzeňskou filharmonií dílo výborně vystavěl. Všechny plochy vyzněly srozumitelně a s velkou dynamickou šíří.

Následovala premiéra Koncertu pro violu a komorní orchestr z roku 2009 Jiřího Temla, narozeného v roce 1935. Díla se vynikajícím způsobem ujala Kristina Fialová. Premiéře byl osobně přítomen autor. Koncert je napsán zajímavě, nikde není moment, kdy by se mohl posluchač nudit. V první větě zaujala jakási kadence, kde se sólový part střídá s bubínkem v krátkých rytmických úryvcích. Příznačný je název věty Dialog. Část končí na čistém durovém akordu. Sólistka zaujala od prvních tónů svým kultivovaným tónem. Hrála intonačně přesně a i díky dirigentovi byla s orchestrem v naprosté shodě. Fialová hraje na starý italský nástroj Testore a používá struny Pirastro. Ve druhé větě zvané Meditace se ozývaly odvážné intervaly, byla harmonicky zajímavá. Třetí větě, rondu, dominovaly opět rytmické nápady. Myslím si, že vzhledem k bohaté autorově invenci a celkově zdařilé výstavbě má dílo šanci být uváděno.

Po přestávce zazněly na závěrečném koncertě plzeňského festivalu Variace Enigma Edwarda Elgara. Plzeňská filharmonie se v díle plném kontrastů představila v nejlepším světle. Zaujaly detaily – třeba kontrasty ve variaci č. 3, brilantní tempo ve variaci č. 7, klid a prostor ve variaci č. 9, violoncellové sólo ve variaci č. 12 nebo Braunerova úžasná výstavba variace č. 14 Finále. Zvuk orchestru byl velmi průzračný, konkrétní smyčce sekundovaly bezchybným žesťům a dřevům. Brauner a orchestr sklidili zasloužené a dlouhotrvající ovace publika téměř zaplněného sálu Měšťanské Besedy.

*******

Foto:  Filharmonie Plzeň

Facebook X E-mail WhatsApp