„Thierry Escaich se na matiné představil ve třech rolích – jako koncertní varhaník, improvizátor a skladatel.“

„Program obsáhl francouzskou varhanní hudbu od baroka po současnost.“

„Závěrečná improvizace na píseň Ach synku, synku nadchla obecenstvo.“

Po vystoupeních na abonentních koncertech České filharmonie ve skromném, i když výrazném varhanním partu ve Třetí symfonii Camilla Saint-Saënse dostal konečně Thierry Escaich příležitost předvést pražskému obecenstvu svoje neobyčejné kvality jako renomovaný koncertní varhaník mezinárodního věhlasu, fantastický improvizátor a pozoruhodný skladatel. Sobotní matiné se uskutečnilo v sále Martinů Hudební fakulty AMU na varhany, které příliš zvukově neodpovídají francouzské varhanní hudbě, ale velmi přesvědčivý výkon interpreta dal na toto omezení zapomenout.

Jak se dalo očekávat, Escaich předvedl program pouze z hudby své země, prokládané improvizacemi. Nijak se nešetřil a při celkové délce 105 minut bez přestávky a minimálním oddechu mezi jednotlivými skladbami prokázal v neposlední řadě i obdivuhodnou fyzickou výdrž. Jeho program přinesl průřez francouzskou varhanní hudbou od baroka do dnešní doby při nejvyšší interpretační kvalitě, která se očekávala, protože Thierry Escaich patří k nejužší špičce francouzských varhaníků současnosti. Svoje hudební působení dělí na koncertní vystoupení, která pravidelně prokládá improvizacemi, a kompoziční činnost, ve které se nesoustřeďuje jen na varhanní tvorbu, jak by se dalo předpokládat, ale zasahuje i do dalších oblastí. V květnu letošního roku zazní v opeře v Lyonu premiéra jeho opery Shirine. Věnuje se také pedagogické činnosti. Na Pařížské konzervatoři vyučuje improvizaci a skladbu.

Program byl zahájen kompozičně konzervativní svižnou Fantasií a fugou Alexandra Pierra-Françoise Boëlyho. Její půvabné pasážové girlandy a radostný charakter vhodně posloužily jako úvodní číslo matiné. Chorál h moll Césara Francka patří k vrcholným skladbám posledního období jeho tvůrčí činnosti. Escaich vyzdvihl jeho polyfonní základ (úvodní passacaglia, fuga), kombinovaný s romantickou zpěvností ostatních částí. Spíš živější tempo nedovolilo prodlévat příliš v detailech, proto stavba celku působila velmi pevně a přesvědčivě.

Předčasně zemřelý barokní mistr a varhaník korunovačního chrámu francouzských králů v Remeši Nicolas de Grigny napsal varhanní mši a zpracoval několik hymnů variační formou, která používá charakteristických rejstříků francouzských varhan. Základem je vždy hymnus uvedený citací v gregoriánském chorálu. Hymnus „Verbum supernum“ je zpracován v několika variacích a je zároveň inspirací Thierryho Escaiche v Evocation IV pro duchaplné proměny manuálových hlasů, využívajících znalecky neobvyklá spojení varhanních rejstříků. 

V podobném duchu zazněly také Escaichovy Poemy č. 1 a 3. První ve velmi barevném zvuku, druhá v neustálém pohybu drobných notových hodnot.

Z díla patrně nejvýznamnějšího francouzského skladatele píšícího pro varhany ve 20. století, Oliviera Messiaena, byly vybrány dvě skladby z různých autorových cyklů. Tichá a lyrická druhá část z cyklu „L´Ascension“ zněla tak étericky a samozřejmě, že nebylo vůbec patrné, jak složitými rytmy a jejich kombinacemi se musí interpret prodírat. Šestá část z cyklu „Les corps glorieux“ těží kompozičně z kontrastu mezi lyričtějšími částmi a přísně rytmickými útvary.

Toccata Maurice Duruflého ze Suity op. 5 znamenala ohňostroj virtuózity nejvyšší obtížnosti a svými nervózními akcenty přímo elektrizovala obecenstvo.

Mezi tento program byly zařazeny ještě improvizace, ve kterých je Escaich světově uznávaným mistrem. První z nich byla vložena mezi jeho vlastní skladby. Improvizovaná Fantasie a fuga zazněla kontrastně v romantickém stylu, který interpret přímo neuvěřitelně dodržoval a ani jednou v harmonii nepřesáhl její daná omezení. Obdivuhodná byla taky výstavba fugy. O francouzských varhanících se říká, že v improvizacích polyfonii nemilují, ale Escaich prokázal i v této formě naprostou suverenitu. Druhá závěrečná improvizace byla na dané téma – píseň „Ach synku, synku“. Odvíjela se v soudobém duchu a střídala pochodové a lyričtější partie i občasné proměny tématu do lydické tóniny. Zakončila velice efektně Escaichovo vystoupení, za které se nadšenému obecenstvu ještě odvděčil půvabnou improvizací v rokokovém stylu.

Spoluúčinkujícím matiné byl barytonista Roman Hoza, podle programu angažovaný pouze na jednu skladbu – krásnou lyrickou Césara Francka „Panis angelicus“. Má dobře vedený příjemný hlas, ale jeho „operní“ fortissima v menším sále svědčila o hlubokém nepochopení Franckovy hudby. Proti tištěnému programu ještě mezi Messiaenem a Duruflém zazpíval „Ave“ od Gabriela Faurého. Celkově možno konstatovat, že pěvecké vystoupení při tomto varhanním matiné bylo zcela nadbytečné.

Foto: Petr Kadlec