„Bylo by zajímavé slyšet v Cassanově podání Viernovu symfonii celou.“

„David Cassan skladbu nejvyšší obtížnosti Jeana Guillou hrál s naprostou suverenitou.“

„Cassanovy enormní improvizační schopnosti jsou tak výrazné, že bychom ho v budoucnosti rádi slyšeli v Praze při ryze improvizačním koncertu.“

Mezinárodní varhanní festival v pražské minoritské bazilice sv. Jakuba zahájil mladý francouzský varhaník David Cassan, který velmi zaujal suverénním výkonem už na festivalu před dvěma léty. Vítězství v deseti mezinárodních varhanních soutěžích, mezi nimi v Chartres, St Albans a Haarlemu, ho katapultovalo mezi elitu světových varhaníků. Je vybaven obdivuhodnou hudební představivostí a vynikajícím smyslem pro zvukové barvy a jejich finesy, kterých bohatě využil u jakubského nástroje. Přistupuje ke skladbám osobitě a více výrazově ve srovnání se svým vystoupením před dvěma léty. Podpořen fantastickou technikou manuálovou i pedálovou, která nemá hranice, může si na královském nástroji dovolit naprosto všechno, což koriguje vynikajícím smyslem pro vystižení stylu interpretovaných děl.

Svůj program vystavěl po úvodním Bachovi pouze z francouzské hudby a korunoval ho rozsáhlou improvizací a improvizovaným přídavkem. Zahájil Bachovým radostným lipským Preludiem a fugou G dur BWV 541. V preludiu zajímavě narušoval jeho pravidelný rytmický pulz osobitými malými zastaveními, fugu pojal gradačně se stálým zesilováním až do fermaty před koncem, po níž vložil malou improvizaci.

Vrcholný Chorál h moll Césara Francka vystavěl v působivém oblouku od počáteční ciacony přes mohutně gradující střed až do velmi pomalého závěru, vyznívajícího smírně do ztracena. Známé Litanie Jehana Alaina pojal výrazově osobitě a jejich téma, připomínající gregoriánskou inspiraci, vyznělo rytmicky poněkud nezřetelně. Autorovy nápadité harmonické spoje téměř přeletěly, aniž by se mohly prosadit, a vyústily do efektního závěru. Scherzo z Druhé symfonie e moll Louise Vierna rozpoutalo na varhanách hru přeludů a bludiček jemných flétnových barev. Bylo by zajímavé slyšet v Cassanově podání symfonii celou.

Velký francouzský virtuóz, nedávno zemřelý dlouholetý varhaník pařížského chrámu sv. Eustacha Jean Guillou psal své vysoce virtuózní varhanní skladby pro vlastní vystoupení a nešetřil v nich obrovskými technickými nároky, které zdaleka ne každý koncertní varhaník je schopen dodržet. Toccata z roku 1963 překypuje kaskádami opakovaných tónů, složitých rytmů, často i několika současně, spojených vůlí skladatele do naprosto rozeklaného tvaru, připomínajícího divoké blesky na nočním nebi. David Cassan tuto skladbu nejvyšší obtížnosti hrál s naprostou suverenitou. Protože výkony všech varhaníků na festivalu jsou přenášeny z kůru na obrazovku v chrámové lodi, mohlo četné obecenstvo sledovat jeho virtuózní hru s příměsí ekvilibristiky v přímém přenosu. Není to jistě cílem varhanních koncertů, ale v tomto spíš technickém století hodno jeho hry, zasluhující nejvyššího obdivu.

Vrcholem Cassanova vystoupení byla improvizace. Tentokrát dostal obtížný úkol – vystavět rozsáhlou improvizaci na biblický námět. Tím se stal text o seslání Ducha svatého ze Skutků apoštolských, kapitola druhá, verš první až čtvrtý. Interpret nepojal biblické vyprávění nijak vnějškově. Nešlo o valící se vítr ani jazyk posazený na každém z apoštolů, ale o hluboký ponor do příběhu, vystupňovaný od začátku velmi výrazně barevným využitím varhan až k závěrečné gregoriánské citaci Veni creator spiritus. Zde byl vrchol Cassanova vystoupení. Mohli jsme bez dechu obdivovat nápaditost a řazení bezprostředních nápadů do tvaru celku i neselhávající využití jeho technické zdatnosti ve službě myšlenky. Cassanovy enormní improvizační schopnosti jsou tak výrazné, že bychom ho v budoucnosti rádi slyšeli v Praze při ryze improvizačním koncertu.

Společnosti Audite Organum patří velký dík, že se letos přes všechny překážky, způsobené koronavirovou epidemií a obtíže s příjezdem zahraničních sólistů, podařilo dlouho připravovaný jubilejní festival uskutečnit.

Foto: Zdenek Chrapek