„Szabó dobře zužitkoval barevné možnosti místních varhan a efektní interpretací zanechal stopu přidanou hodnotou osobité emocionality.“

„Se ctí se popasoval s výzvou, která mu umožnila projevit technickou brilanci, a současně zachoval autentičnost radostného maďarského folklóru.“

„Mezinárodní varhanní festival v Olomouci dal především jasný signál, že varhany nejsou pouze barokní služkou, ale mají široké uplatnění napříč všemi žánry až po hudbu 20. století, jež byla na festivalu v poměrně hojném zastoupení.“

Půlkulatý pětapadesátý ročník Mezinárodního varhanního festivalu v Olomouci završil koncert s podtitulem Max Reger jubilující, oslavující 150 let od narození tohoto významného, Bachem hluboce inspirovaného skladatele a varhaníka. Skladby oslavence i dalších interpretoval zástupce mladší generace umělců, který se věnuje hře na široké spektrum klávesových nástrojů, jako je klavír, cembalo, harmonium d’art a samozřejmě varhany, Balázs Szabó z Maďarska.

Večer zahájily dlouhé, dramatické a naléhavé akordy výběru z Regerovy Suity č. 1, op. 16, která je protkána velmi složitými běhy, modulačními sekvencemi a navozuje až funerální atmosféru. Skrz barokně-romantické prvky se postupně rozvíjí do širokého a bohatého polyfonního díla, okořeněného velmi výraznými staccato akordy. V následném zjemnění předvádí Szabó velmi citlivou práci s dynamikou a precizní hru ve složitých pasážích proplétajících se hlasů. V závěru nastává zvrat způsobem prudkých tempových změn, kde umělec předvádí obdivuhodný výkon při náročné souhře rukou a nohou a častém střídání manuálů.

Velmi rychlá arpeggia otevřela druhou skladbu večera Toccatu ze Suity pro varhany, op. 5 jednoho z nejvýznamnějších francouzských varhaníků a skladatelů 20. století Maurice Duruflého. Skladba se vyznačuje rychlým tempem a energičností, což také Szabóvi umožnilo povolit uzdu jeho hraní a zaujmout elánem a technickou zručností. Zejména ve virtuózních pasážích a rychlých figurách prokázal výbornou technickou kontrolu nad nástrojem. Dobře zužitkoval barevné možnosti místních varhan a efektní interpretací zanechal stopu přidanou hodnotou osobité emocionality.

Už ze samotného názvu skladby španělského hudebního skladatele a varhaníka Juana Bautisty Josého Cabanillese Tiento Lleno de 6° tono, WSC 57 je patrné, že se jedná o skladbu charakterizovanou rychlými a virtuózními pasážemi, kde právě část „Tiento Lleno“ (překlad např. Úplný hmat) odkazuje na košatou složitost této hudební formy. Posluchači přináší zajímavý kontrapunkt s bohatou polyfonií, náladu majestátu a výraznou zdobnost a ornamentiku. Pestré harmonické progrese skladbě dodávají duchovní hloubku a náplň citovosti.

Typicky barokní atmosféru navodila Toccata E dur, BWV 566a Johanna Sebastiana Bacha. Skladbu charakterizuje radostná a obecně pozitivní nálada; je plná rozjařené virtuozity. Szabó využil improvizačního prostoru a dodal dílu vlastní výraz a citový náboj. Ve fugové části pěkně vynikla kontrapunktická práce.

Skladba Hungarian Rock Szabóva krajana a maďarského skladatele György Ligetiho je dílem, které bylo napsáno v roce 1978 pro smyčcový orchestr a kombinuje moderní hudební techniky s maďarským lidovým hudebním stylem a rytmikou. Je to futuristicky a zároveň lidově vyznívající skladba, která je pro rytmicky i melodicky složitý konstantní motiv jednoho z hlasů a na něm navrstvené melodie velice náročnou na intepretaci. Szabó užil nepříliš kontrastní, avšak uchulahodící rejstříky, díky nimž skladba získala ještě nadčasovější nádech. Se ctí se popasoval s výzvou, která mu umožnila projevit technickou brilanci, a současně zachoval autentičnost radostného maďarského folklóru.

Stejně jako úvod, tak i závěr večera patřil Maxu Regerovi. Monumentální Fantazie a fuga na B-A-C-H, op. 46 je plná kontrastů – od lyrických pasáží až po dramatické vzestupy a energické změny nálad, od tichých a introspektivních okamžiků k mohutným a okázalým místům; Szabó využívá dynamiku k vyjádření širokého spektra emocí. Úvodní fantazie je zvukem zasněných úvah, zatímco následující fuga je koncentrovaná a sofistikovaně intelektuální. Jemná práce s dynamikou posouvá děj skladby. Szabó v této části předvádí procítěný a soustředěný přednes bez náznaku technických problémů.

Mezinárodní varhanní festival v Olomouci dal především jasný signál, že varhany nejsou pouze barokní služkou, ale mají široké uplatnění napříč všemi žánry až po hudbu 20. století, jež byla na festivalu v poměrně hojném zastoupení. Závěrečný koncert rozmanitou dramaturgii celého festivalu shrnul. Balázs Szabó svou mistrovskou hrou ukázal, jaký potenciál tkví v královském nástroji; inspirující hudba v jeho podání výmluvně svědčila o umění, které přetrvá.

Foto: Filip Jančo / JANČO ATELIER