„Ve velkoryse navrženém sále je míst asi pro sedm set posluchačů a dominantou jsou zde nádherné a vkusné secesní varhany.“

„I maďarský dirigent se nechal unést českou zpěvností a lyričností a klavírista Marek Kozák interpretoval s odzbrojující lehkostí, muzikantským nábojem a technickou virtuozitou.“

„Koncert byl úspěšným vstupem do celého polského turné.“

Filharmonie Karola Szymanowského v Krakově pořádá mezinárodní festival se stejným skladatelem v názvu. Letos 6. září dostala příležitost přehlídku zahájit Moravská filharmonie Olomouc pod vedením svého šéfdirigenta Zsolta Hamara, která si ke spolupráci přizvala klavíristu Marka Kozáka. Zazněla nejen skladba domácího autora, ale byl vzpomenut i Rok české hudby Klavírním koncertem Antonína Dvořáka a První symfonií Bohuslava Martinů.    

Filharmonia im. K. Szymanowskiego w Krakowie, to je oficiální název symfonického tělesa, působícího od roku 1945. Název po proslulém polském skladateli nese od roku 1962. Orchestr sídlí v budově, postavené v roce 1931 původně jako společenské a náboženské centrum. Ve velkoryse navrženém sále je míst asi pro sedm set posluchačů a sál je celý obložený dřevem. Dominantou jsou zde nádherné a vkusné secesní varhany a akustika zvuk změkčuje, aniž cokoli ubírá na jeho nosnosti a srozumitelnosti.

O zvukových parametrech se přesvědčili hráči Moravské filharmonie Olomouc již v první skladbě, kterou si pořadatelé objednali na zahájení. Koncertní ouvertura E dur, op. 12 Karola Szymanowského je z roku 1905, kdy mladý skladatel žil v Berlíně a byl ovlivněn hudbou Richarda Strausse. Patrnou inspiraci nese již zahájení skladby, mohutné fanfáry, břeskné žestě, které brzy ustupují melodii ve smyčcích. Pomalou druhou větu zahajují violoncella měkkou melodií, kterou přejímají housle i lesní rohy, kterými skladatel, stejně jako Richard Strauss, nešetřil. Zpěvné legato vytvořilo klenutý melodický oblouk, ve kterém si nástroje předávají melodické epizody v plynulém hudebním proudu s klidným, v tomto případě i znělým, fagotovým sólem (Martin Kostelecký). Hrozivé accelerando zabouřilo v disonancích, dynamické vlny se vzepjaly do fortissima a poté zase zklidnily v jasné ploše věnované nejvyšším smyčcům. Další větu uvádí sólový vstup melancholické violy (Pavel Hána), která si notuje spolu s harfou (Anastázie Tomečková). Efektní závěr, hodný pozdního romantismu, prověřil možnosti hudebníků i akustiky sálu.

Poté, co na pódium bylo přivezeno klavírní křídlo značky Steinway&Sons, které i z dáli zářilo novotou, zazněla skladba, připomínající Rok české hudby. Pořadatelé festivalu si vybrali Klavírní koncert g moll, op. 33 Antonína Dvořáka, který skladatel zkomponoval v roce 1876. V interpretaci Moravské filharmonie Olomouc zněl autenticky, i maďarský dirigent se nechal unést českou zpěvností a lyričností a klavírista Marek Kozák interpretoval s odzbrojující lehkostí, muzikantským nábojem a technickou virtuozitou. Svěží a precizní provedení a brilance klavíristy zvedly nadšeně aplaudující publikum ze sedadel. Přídavek na sebe nenechal dlouho čekat. Byla jím Mazurka h moll, op. 30: č. 2 Fryderyka Chopina – stylové vzhledem k místu konání koncertu…

Po přestávce zazněla skladba dalšího českého autora Bohuslava Martinů, totiž Symfonie č. 1 H. 298 z roku 1942. V době, kdy skladatel pobýval v USA, si u něho symfonii objednal dirigent Sergej Kusevický na památku jeho zemřelé ženy Natalie a premiéroval ji téhož roku s Bostonskou filharmonií v Bostonu.

První věta si pohrává se střídáním dur a moll tónorodu a vytváří jakousi iluzi poryvů větru. Synkopovaný rytmus přináší specifický výraz, trvající až do zpomalení v melodickém závěru. Druhou větu zahajuje pizzicato a úsečný rytmus. Hobojové sólo Jana Kučery se prosadilo přes podkres civilizačního ruchu. Postupné accellerando nechalo vyznít barvám dřevěných nástrojů spolu s žesti. Třetí větu zahajují tajuplné kontrabasy spolu s violoncelly a pomalá melodie v utajovaném napětí postupně narůstá a tvoří mohutný hudební oblouk. Čtvrtou větu zahájily energicky odlehčené smyčce s bezstarostnými synkopami, poté hoboje přináší houpavou melodii, připomínající lidovou píseň. Sólová flétna (Petr Hladík) přináší jas a následná rytmická, energií kypící pochodová část, přecházející do rychlého tempa, vrcholí vítězným, efektním finále.

Šéfdirigent Zsolt Hamar dal opět najevo, že Moravská filharmonie Olomouc je jeho srdcovou záležitostí a interpretaci vtiskl veškerou muzikantskou erudici i ohnivou energii. Pod jeho vedením filharmonie dostala jiskřivý náboj a její výkon, umocněný akustikou sálu, si podmanil publikum. Koncert byl pro moravský orchestr úspěšným vstupem do celého polského turné čítajícího celkem sedm koncertů. (O následujících koncertech můžete číst ZDE.) Je také potěšitelné, že kromě orchestru je představováno rovněž starobylé město Olomouc. To je v programu zmiňováno jako Olomuniec – neznámá perla Evropy. Taková reprezentace Moravy a jejího města Olomouce se vymyká běžným koncertním turné. Je to důstojná prezentace města Olomouce i celé České republiky a její hudební kultury.

Foto: Facebook filharmonie