„Tón houslí se nesl synagogou nad zvukem celého orchestru.“

„Kompozice zaujala vřelostí. Nádherný měkký zvuk smyčců dal celkovému vyznění díla nový rozměr.“

„Ve fugatu se blýskly obě skupiny houslí pregnantním a ohraničeným zvukem svých nástrojů. Valčík vyzněl v dirigentově podání opravdu noblesně.“

Plzeňští posluchači sice měli možnost slyšet svůj orchestr tuto sezónu již v srpnu na náměstí Republiky v rámci Festivalu na ulici, ale na oficiální zahájení obou hlavních řad Diamant a Platina se ještě čeká. Už 27. září však Plzeňská filharmonie uvedla svoji nejnovější Chrámovou koncertní řadu a interpretovala velmi zajímavý program.

Podobně jako při srpnovém open-air koncertu, kdy dostala příležitost se v sólovém vystoupení představit koncertní mistryně orchestru Hana Hložková, která vynikajícím způsobem interpretovala Cikánské melodie Pabla de Sarasateho, se na koncertě konaném ve Velké synagoze v Plzni představila jako sólistka druhá koncertní mistryně orchestru Olga Alicja Osmolińska. Prostor Velké synagogy byl v nedávné době kompletně restaurován. Posluchače koncertu přivítal mj. tajemník Federace židovských obcí Michael Pelíšek.

Plzeňskou filharmonii řídil její šéfdirigent Chuhei Iwasaki. Ten má také hlavní slovo při plánování dramaturgie jednotlivých koncertních řad; na program jsou často zařazována díla, která v Plzni ještě nikdy nezazněla. Na první židli usedla zástupkyně koncertního mistra Moena Zushi.

Úvodem zazněla drobnější skladba Orawa polského autora 20. století Wojciecha Kilara. Dílo napsané pro menší smyčcový orchestr, které silně vychází z několika folklórních motivů a ve kterém je silně zastoupena rytmická složka, uchopil Iwasaki se členy filharmonie s maximálním využitím dynamických kontrastů a pevně rytmicky. Skladba díky své nápaditosti a vynikajícímu provedení opravdu nadchla. Je na pódiích uváděna často. Letošní sezónu například zazní na abonentních cyklech Komorní filharmonie Pardubice. Skladba končí sborovým výkřikem „Hej“.

Magnetem večera se stalo sólové vystoupení koncertní mistryně orchestru Olgy Osmolińské. Dostala příležitost se představit v koncertní rapsodii Cikán Maurice Ravela. Dílo, které původně vzniklo pro housle s doprovodem klavíru Ravel nápaditým způsobem zinstrumentoval. Klade tak nároky jak na všechny hráče orchestru, ke kterému se připojily i harfa, celesta a všechny dechové skupiny a některé bicí, tak na vzájemnou souhru se sólovým nástrojem. Ravel ve skladbě předepsal mnoho tempových změn. Dirigent byl houslistce velkou oporou, spolupráce s orchestrem byla bezchybná. Osmolińska se od prvních tónů dlouhé sólové introdukce ukázala jako přemýšlivá, precizní a temperamentní hráčka. Tón jejích houslí se nesl synagogou nad zvukem celého orchestru. Všechny agogické změny měla přirozeně připravené a jako celek v jejím podání dílo vyznělo znamenitě.

Koncert byl koncipován bez přestávky, tak následovala koncertní předehra Hebridy Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Kompozice zaujala vřelostí. Nádherný měkký zvuk vrchních smyčců, které pod vedením Iwasakiho modelovaly každou frázi, doplněný početně, nikoli zvukově menším osazením spodních smyčců a precizní hrou všech dechových nástrojů, dal celkovému vyznění díla nový rozměr. Skvostně sametový hlas svého nástroje předvedli oba hráči klarinetu Jan Oblištil a Jaroslav Bulka v sóle předepsaném tranquillo assai a pianissimo před závěrečnou částí díla. Pamětníci plzeňských provedení díla si možná vzpomenou na uvedení díla ve verzi Bedřicha Smetany pro dva klavíry a osm rukou na festivalu Smetanovské dny v roce 2008 v interpretaci pedagogů Konzervatoře Plzeň.

Na závěr přednesl orchestr Plzeňské filharmonie opět v menším obsazení jen smyčců Komorní symfonii, op. 110a Dmitrije Šostakoviče. Jak se posluchači mohli dočíst v pečlivě zpracovaných programových poznámkách Lenky Bočanové, dílo vzniklo původně jako Osmý smyčcový kvartet a pro smyčcový orchestr jej upravil s autorovým svolením houslista a dirigent Rudolf Baršaj. V programu je uvedeno i upozornění, že v díle autor cituje spoustu témat ze svých ostatních kompozic i z děl jiných autorů. Můžeme tedy rozpoznat motiv z autorova Koncertu pro violoncello, Prvního houslového koncertu, Druhého klavírního tria nebo téma z „Patetické“ symfonie Petra Iljiče Čajkovského, téma smutečního pochodu opery Soumrak bohů Richarda Wagnera. V interpretaci Plzeňské filharmonie, která nepostrádala potřebný klid i napětí, potěšilo i několik detailů. Hned v první části zazářilo sólo houslí Moeny Zushi. Ve fugatu se blýskly obě skupiny houslí pregnantním a ohraničeným zvukem svých nástrojů. Valčík vyzněl v dirigentově podání opravdu noblesně. Celkově myslím, že dílo, mnohé vypovídající o skladatelově životě, vyznělo, jak by si autor přál.

********

Foto:  Dominik Beránek