středa, 08 kvě 2019 11:47

Massenetova Thaïs jako vzácný festivalový epilog

Autor:

„Opera je magicky jedinečnou směsicí psychologie, filozofie, religiozity, humanismu, pohádkovosti a smyslnosti.“

„Člověka odedávna provázející ´svár duše s tělem´ toto dílo prezentuje velmi intenzivně.“

„V roli mnicha Athanaëla neokázale exceluje mladý slovenský pěvec Csaba Kotlár.“

 

 

Foto-Milo-Kolesr-6

 

Pardubické hudební jaro zasáhlo jedním přidaným večerem do chrudimské hudební sezóny. V Divadle Karla Pippicha se první květnovou neděli uskutečnilo pohostinské představení libereckého operního souboru. Nabídlo Thaïs od Julesa Masseneta – zdařilou inscenaci, za kterou stojí režisérka Linda Keprtová a dirigent Martin Doubravský.

 

Foto-Milo-Kolesr-3

 

Sedmadvacátou z bezmála pěti desítek Massenetových oper hraje Divadlo F. X. Šaldy v Liberci od jara roku 2016. Tak jako i v dalších případech, oživil severočeský soubor dílo, které se v Česku dává minimálně, pokud vůbec. A oživil je spolehlivě, zajímavě, přiměřeně svým možnostem a v konkrétní dané podobě dokonce nenahraditelně.

Massenet komponoval v 90. letech 19. století zvláštně opalizující příběh kurtizány a mnicha na libreto Louise Galleta, vycházející ze stejnojmenné knihy spisovatele Anatola France. Odehrává se ve starověku v Alexandrii. Ve výsledné podobě je v opeře magicky jedinečnou směsicí psychologie, filozofie, religiozity, humanismu, pohádkovosti a smyslnosti. Ve shodě s myšlenkovým světem Anatola France se tu dá najít nesouhlas s asketismem a se zdánlivými jistotami víry, zároveň je námět šikovně využit k uplatnění obvyklých prostředků a postupů patřících ke konvencím dobové opery, včetně orientálního koloritu a nezbytné velké baletní scény.

 

Foto-Milo-Kolesr-7

 

Skladatel, který rozsahem svého operního díla přesahuje obzor a zkušenost českého diváka a posluchače, staví Thaïs spíše na hudbě než na dramatickém konfliktu. I když jde o operu z nejlepších let verismu, je hodně „francouzská“, jiná než srdceryvně dojemné nebo i krutě krvavé příběhy italských operních skladatelů. Thaïs má základ v pocitově mnohoznačných situacích. A i když v ní nechybí ani vypjaté a vyhrocené momenty, není realistická, ale celkově spíše rafinovanější; a dotýká se až symbolismu a impresionismu.

Těžko odhadnout, jak moc byla Thaïs ve své době kontroverzní. Pověstný, člověka odedávna provázející „svár duše s tělem“ toto dílo prezentuje velmi intenzivně. Mnich Athanaël jde za svou vidinou – chce zachránit kurtizánu Thaïs z její pochybné přítomnosti, přivést ji k víře, k čisté a mravné budoucnosti. Podaří se mu to, ale Thaïs v klášteře umírá. A mnich Athanaël bude jednou provždy marně - s ostnem výčitky až k sebetrýznění - přemítat, jestli byl opravdu veden svou vírou, nebo spíš potlačovanou touhou po této krásné ženě.

 

Foto-Lada-Kolesrov-12

 

Režisérka Linda Keprtová inscenaci za inscenací potvrzuje svou velkou invenci a zvládnuté řemeslo a v Liberci už vytváří celou éru. V tomto případě pro konflikt idejí - odehrávající se na pomezí povrchního materialismu a tělesnosti na jedné straně a fanatické, do sebe obrácené zbožnosti spojené s odříkáním na straně druhé – našla polohu víc symbolickou než reálnou. Právě proto, že nejde o realistické drama, zdá se to být vhodnějším přístupem. Vypořádala se decentně, včetně striptýzu v baletní scéně, i se smyslností námětu, která by se dala využít i zneužít k velmi chytlavým, lascívním obrazům, díky nimž by inscenace mohla klidně být i skandální. Režie smyslnost nezastírá, ale nevyžívá se v ní. A přiměřeně zachází i s nadčasovými prvky, které ve scénografii a kostýmech posunují dílo k současné vizuální podobě.

 

Foto-Lada-Kolesrov-8

 

V Liberci mají pro tento titul především skvělého barytonistu do role Athanaëla. Mladý slovenský pěvec Csaba Kotlár v ní neokázale exceluje. Má nosný, vyrovnaný a zajímavý hlas, do kterého dokáže přesvědčivě promítnout silné emoce, aniž by na hlas tlačil. A má s přirozeným charismatem impozantní jevištní působivost, aniž by přehrával. Neztratil by se na žádné velké operní scéně, další česká divadla si ho určitě všimnou. Lívia Obručník Vénosová klíčovými ženskými postavami během let charakteristicky spoluvytváří profil liberecké scény. Dává jim jedinečný náboj svého znělého sopránu i jasného a přímého herectví. Postava Thaïs v neděli v nejvypjatějších momentech pokoušela už hranice jejích hlasových možností, ale celkově jde o úctyhodně ztvárněnou figuru.

 

Foto-Lada-Kolesrov-14

 

Opera Thaïs je proslulá svou instrumentální vsuvkou, „meditací“ s krásným houslovým sólem. Do té doby, než operu liberečtí inscenovali, jsme z díla znali právě jen toto samostatně hrávané orchestrální číslo. Nyní už jsme na tom lépe – přitažlivé hudby, ostatně náladou i přímo tematicky s touto „meditací“ příbuzné, je opera Thaïs plná. Chrudimské publikum představení přijalo vděčně. Dostat do okresního města neznámou operu byl kousek téměř husarský, ale vyšel.

Pardubické hudební jaro obsáhlo od 11. března do 28. dubna ve 41. ročníku široké spektrum koncertů od vystoupení orchestru Barocco sempre giovane a jubilující Komorní filharmonie Pardubice přes pěvce Gabrielu Beňačkovou, Simonu Šaturovou a Petra Nekorance, klavíristu Lukáše Vondráčka, hornistu a dirigenta Radka Baboráka, varhanici Michaelu Káčerkovou, herce Marka Ebena a komorní soubory Pavel Haas Quartet, Prague Cello Quartet a Lobkowicz trio až po tělesa, jako jsou Musica Bohemica, Melody Makers Ondřeje Havelky nebo Hradišťan. Přehlídku uzavřela Janáčkova filharmonie Ostrava. Operní soubor libereckého Divadla F. X. Šaldy během festivalu přivezl do regionu také Pucciniho Bohému. Uvedl ji v pardubickém divadle (Psali jsme ZDE). KlasikaPlus pod titulkem Massenet uměl tvořit geniálně jednoduše přinesla také rozhovor s dirigentem obou libereckých představení Martinem Doubravským. Inscenace Thaïs se teď stala vzácným dovětkem letošního festivalového programu.

 

Foto-Milo-Kolesr-15

 

Foto: Lada a Miloš Kolesárovi

 

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.