„Rozdávat hudbu jako radost - to byl jasný cíl koncertu, který vyplnil část dusného večera.“
„Hudečkova interpretace dvou důvěrně známých děl, Romance f moll a Mazurku e moll, byla rozšafná, milá, zpěvná.“
„V přídavku se sešli opět všichni tři a bylo to už úplně neformální, milé, přitom nadále virtuózní.“
Tři generace houslistů ozdobily závěrečný program 51. ročníku Hudebního festivalu Antonína Dvořáka Příbram. Hudeček, Mráček a Hasoňová, to jsou tři jména, která jsou každé za sebe dostatečně nosné a která pohromadě generují velké silové pole. Úterní večer v příbramském divadle, které rovněž nese skladatelovo jméno, patřil jeho hudbě v sousedství hudby Josefa Suka jako jednoho z žáků a Petra Iljiče Čajkovského jako spřáteleného kolegy. Přehlídka přesně to deklarovala – měla podtitul Mistr a jeho žáci a více než sedm týdnů nabízela koncerty na místech spojených s jeho životem a tvorbou v podání našich významných interpretů, včetně důrazu na ty nejmladší.
Václav Hudeček začínal jako patnáctiletý, když v roce 1967 hrál v Londýně; právě tehdy mu tam nabídl pedagogickou pomoc David Oistrach. Po studiích následovala umělecká dráha rozkročená po celém světě, později pak také soustavná přejná pozornost věnovaná začínajícím a mladým houslistům. Jan Mráček, jeden z někdejších absolventů luhačovické Akademie Václava Hudečka, je nositelem první ceny v Mezinárodní soutěži Fritze Kreislera ve Vídni v roce 2014, má výrazná sólová vystoupení a usedá u prvního pultu České filharmonie. A konzervatoristka Marie Hasoňová, která má ještě naprostou většinu práce před sebou, je vítězkou loňské Letní akademie Václava Hudečka (tehdejší rozhovor zde). Tito tři se sešli na jednom pódiu, aby sami i společně za doprovodu Filharmonie Hradec Králové a jejího bývalého šéfdirigenta Andrease Sebastiana Weisera rozdávali hudbu jako radost. Právě to byl jasný a hlavní cíl koncertu, který vyplnil část dusného, horkého a slunečného večera.
Tři houslisté v kolegiální a kamarádské pohodě otevřeli program Vivaldiho Trojkoncertem F dur. Jak se při té příležitosti ukázalo a během dalších skladeb potvrdilo, každý z nich je skutečně vyhraněná osobnost. Václav Hudeček jako vždy usměvavý, spokojený a šťastný, že se daří, Jan Mráček přísnější a přesnější, Marie Hasoňová úspěšně opouštějící studentskou pečlivost směrem k profesionální jistotě. Hudečkova interpretace dvou důvěrně známých děl, Romance f moll a Mazurku e moll, byla rozšafná, milá, zpěvná – taková, jaká je sama Dvořákova hudba. Mráček po přestávce hrál suverénním, jistým a krásným způsobem Čajkovského Valse scherzo a s Václavem Hudečkem v duu Sarasateho Navarru, Hasoňová s trochu módními glissandy Sukovu Píseň lásky a Malaguenu od Pabla de Sarasate. V přídavku se sešli opět všichni tři a bylo to už úplně neformální, milé, přitom nadále virtuózní. S hradeckou filharmonií šlo po celý večer o přátelské partnerství, o pozorné s spolehlivé doprovázení, to vše bez vyhrocených ambiciózních nároků na stvoření hvězdných okamžiků. Ty se případně odehrávají jindy a jindy, tady zato byla přítomna vděčná atmosféra dávající z publika směrem k pódiu najevo uspokojení z přijímané upřímně hrané hudby a z umění známých umělců.
Vše nasvědčuje tomu, že Hudební festival Antonína Dvořáka má v povědomí kulturně orientované příbramské veřejnosti pevné zakotvení. Letos trval sedm týdnů a obsahoval patnáct koncertů. Jeho cílem nadále bude připomínání díla skladatele, který nedaleko, na Vysoké, dnes bychom řekli na chalupě, prožíval mnohé klidné chvíle. Ale vedle snahy přibližovat publiku tituly české a světové klasické hudební tvorby minulosti a přivážet mimo metropoli nejlepší tuzemské současné interprety bude cílem také inspirování vzniku nových děl. Ostatně, právě v úvodu tohoto posledního festivalového koncertu ředitelka Albína Houšková oznámila vítěze čtvrtého ročníku skladatelské soutěže: stal se jím Marek Pavlíček. Jeho písně na slova Shakespearových sonetů č. 49 a č. 66, které vybrala porota pod vedením skladatelky Sylvie Bodorové, budou uvedeny na příštím ročníku festivalu.
Foto: archiv HFAD
