26. Ceny Thálie mají po sobotním večeru 5. října své majitele. V oblasti hudebního divadla sošky získali operní pěvci Kateřina Kněžíková a Ondřej Koplík a čestnou cenu Gabriela Beňačková, tanečníci Alina Nanu, Dominik Vodička a za celoživotní mistrovství Zdenka Kratochvílová a za muzikál či operetu Martina Šnytová, Vojtěch Dyk a za celoživotní mistrovství Věra Vlková. S nimi se radovaly i scény, které uvedly oceněné inscenace, hned dvakrát Národní divadlo moravskoslezské Ostrava a dále Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, Národní divadlo v Praze, Pražský komorní balet a Hudební divadlo Karlín.

Kateřina Kněžíková získala Thálii za roli Julietty v opeře Bohuslava Martinů Julietta aneb Snář, kterou uvedlo Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě v režii uměleckého dua SKUTR a v hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Podle poroty „vdechla postavě Julietty fantazijně snovou polohu, kterou ve scénách vášnivých mileneckých hádek podpořila dynamickým herectvím. Není to hravá subreta, která lehkovážně přechází z jednoho vztahu k druhému, ale plnokrevná žena, jež o svého milovaného muže bojuje do poslední chvíle, třebaže nezvítězí. Prokázala, že objevný přístup k této roli může mít ve výkladu fantastických představ mnoho poloh a interpretačních přístupů.“ Nominované byly ještě Štěpánka Pučálková za roli Charlotty v Massenetově opeře Werther v pražském Národním divadle a Petra Šimková Alvarez za roli Elektry v Mozartově Idomeneovi.

Za mužský výkon v opeře si sošku odnesl Ondřej Koplík za Dona Ramira v opeře Gioacchina Rossiniho Popelka v Divadle F. X. Šaldy v Liberci. Inscenaci hudebně nastudovala Miriam Němcová v režii Constance Larrieu. Porota ocenila, že „vytvořil postavu Dona Ramira jako dynamického, velkoryse a pozitivně smýšlejícího šlechtice i jako zamilovaného mladíka – do té míry inteligentního, že si je vědom svého cíle. Nadsázku s přestrojením vykreslil s potřebnou mírou vkusu i grotesky. Podal vskutku rossiniovský pěvecký výkon: bravurními koloraturami, perfektní srozumitelností slova a pravým italským briem se v tomto oboru řadí po bok prvořadých pěvců.“ Nominováni vedle něj byli Csaba Kotlár za role Duch Vergilia a Vévoda v Rachmaninovových operách Francesca da Rimini a Lakomý rytíř, které uvedlo v jednom večeru Divadlo F. X. Šaldy Liberec, a Jiří Sulženko za titulní roli Pucciniho komické jednoaktovky Gianni Schicchi, která je součástí Triptychu, uvedlo ho Národní divadlo moravskoslezské Ostrava. Čestnou cenu v opeře získala Gabriela Beňačková, která poděkovala a vzpomněla, že do Národního divadla v Praze vstoupila poprvé před devětačtyřiceti lety.

Kategorii tanec a pohybové divadlo získala Thálii Alina Nanu za roli Lise v inscenaci Marná opatrnost choreografa Fredericka Ashtona v pražském Národním divadle. „Jako by jí ta role byla ušita na tělo,” odůvodňuje porota: „Zní to jako klišé, ale při sledování Aliny Nanu v roli Lise se toho dojmu nemůžete zbavit. Rošťácky protančí baletem, fandíte jejím poťouchlostem i rozjívenosti a přitom si skoro neuvědomíte, s jakou samozřejmostí se vypořádává s náročnou Ashtonovou choreografií plnou obtížných tanečních ozdob.“ Nominované byly ještě Julie de Meulemeester za hlavní roli Zuskovy inscenace Klíče odnikud, kterou uvedlo Jihočeské divadlo České Budějovice, a Shino Sakurado za roli Markýzy de Merteuil v inscenaci Nebezpečné známosti choreografa Krzysztofa Pastora, uvedlo ji Národní divadlo moravskoslezské Ostrava.

Z mužů Thálii získal Dominik Vodička za úlohu Muže v Kytici Petra Zusky, kterou uvedl Pražský komorní balet. „Dominik Vodička tančí roli Muže se stoupající energií, jež graduje v druhé části inscenace. Jeho pohyb souzní citlivě s hudební předlohou; pohybový slovník choreografa naplňuje pravdivým výrazem. V dramatických momentech je přirozeně mužný, dynamický, v lyrických pasážích něžný a pokorný. Role Muže v baladickém příběhu je plná kontrastů a emocí, které tanečník na jevišti silně prožívá.“ Nominováni byli ještě Gaëtan Pires za roli Petruccia v inscenaci Zkrocení zlé ženy choreografky Aleny Peškové na hudbu Jana Kučery, uvedlo Divadlo J. K. Tyla Plzeň, a Matěj Šust za roli Colase v inscenaci Marná opatrnost choreografa Fredericka Ashtona, kterou uvedlo Národní divadlo v Praze. Za celoživotní mistrovství byla odměněna Zdenka Kratochvílová známá mimo jiné jako klaun Animuk.

V kategorii muzikál nebo opereta si odnesla Thálii Martina Šnytová za roli Reno Sweeney v inscenaci Děj se co děj Cole Portera v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Podle poroty „skvěle zpívá, tančí, stepuje… Plně profesionálním výkonem baví a uchvacuje publikum od začátku až do konce představení.“ Porazila tak Michaelu Gemrotovou, která byla nominována za roli Evity ve stejnojmenném muzikálu Andrew Lloyd Webbera, který uvedlo Jihočeské divadlo České Budějovice, a Stanislavu Topinkovou Fořtovou za roli paní Lovettové v inscenaci Sweeney Todd – Ďábelský lazebník z Fleet Street autora Stephena Sondheima, uvedlo Divadlo J. K. Tyla Plzeň.

Mezi muži v témže žánru zvítězil Vojtěch Dyk, představitel Sherlocka Holmese v inscenaci Legenda jménem Holmes v pražském Hudebním divadle Karlín. Podle poroty „nalezl pro svoji dvojroli legendárního detektiva i jeho neméně slavného autora správnou míru stylizace, s lehkostí sobě vlastní zvládá jak herectví, tak zpěv velkého rozsahu – včetně jódlování. Během představení téměř neopustí jeviště a po celou dobu je bezprostřední, zábavný a přesvědčivý.“ Nominováni byli ještě Jan Cina za roli Prince v Malém princovi Kryštofa Marka, uvedlo Divadlo Studio DVA Praha, a Jozef Hruškoci za titulní postavu „ďábelského“ lazebníka Sweeneyho Todda v inscenaci Stephena Sondheima, kterou uvedlo Divadlo J. K. Tyla Plzeň. Za celoživotní mistrovství v oboru byla vyznamenána Věra Vlková, která působila právě v Karlíně, zpívala i ve filmu Dobří holubi se vracejí.

Ceny Thálie uděluje Herecká asociace od roku 1993. Od letošního ročníku se udělují za uplynulou divadelní sezónu. 26. ročník je tedy přechodový a jsou v něm hodnoceny výkony za období od 1. prosince 2017 do 31. května 2019. Laureáti získali skleněné plastiky, které vytvořili skláři z hutě AJETO v Lindavě u Nového Boru podle výtvarného návrhu architekta Bořka Šípka.

Foto: archiv Cen Thálie