„Interpretace skladeb byla velmi naturální, tomu někteří instrumentalisté přizpůsobili svůj exteriér.“

„Emotivní píseň Yggdrasil zkomponoval současný žijící skladatel Raphaël De Cock.“

„Úplně na závěr to byla No´n sai d´amur, lidová píseň z Provence v místním dialektu Okcitánie, ve kterém se mísí španělština a francouzština.“

Festival Concentus Moraviae dále putuje moravskými městy a v sobotu 14. června se zastavil v Telči. Tentokrát v nově rekonstruovaném areálu Panský dvůr s jeho okouzlující atmosférou. Vystupující belgický soubor Zefiro Torna čítá šest hudebníků, kteří prezentují lidovou hudbu na staré originální nástroje. Zněly písně z různých koutů Evropy v naturalistickém a barvitém provedení. 

Podkrovní sál ve velkém areálu Panského dvora je obložený dřevem a s vysokým dřevěným stropem má příjemnou akustiku. Komorní prostor odpovídal komornímu obsazení souboru a přímý kontakt s publikem umocňoval emoční náboj jednotlivých skladeb. Pět mužů a jedna žena střídalo nejrůznější nástroje, o kterých publikum dosud nikdy neslyšelo, ale které jsou v programu pojmenovány. Interpretace skladeb byla velmi naturální, tomu někteří instrumentalisté přizpůsobili svůj exteriér. Jen zpěvačka Elly Aerden zůstávala nad věcí, klidná, s vyrovnaným, rovným, instrumentálně vedeným sopránem, přirozeně se nesoucím prostorem.  

Pořad měl název Balzám a připomínal ve většině případech relaxační hudbu. Autory byli středověcí skladatelé, stejně jako současní, kteří v tomto stylu pracují. Instrumentalisté střídali, jak zmíněno, rozličné nástroje, které vzbuzovaly zvědavost publika a jejichž barva zněla velmi neobvykle, někdy až živočišně. Zahájily zvonky na šňůře, nazvané čatchan, které měla na starost zpěvačka. Střídaly se zobcové flétny všech ladění, příčná flétna, křídlovka s nižším témbrem, B klarinet a basový klarinet, loutna barokní kytara, chitarrone se vzhledem theorby, hardangerské housle, irské i francouzské dudy a mnoho dalších menších nástrojů a perkusí, které vnášely do celkového zvuku pastorální a naturální ráz. Oživovalo to produkci, které získávala na napětí i vzájemnou interakcí jednotlivých hudebníků, přinášející ke každé písni její vnitřní příběh.  

Jako první zazněla v latině píseň abatyše Hildegard von Bingen, která žila ve 12. století. Písní O spectabilis viri (Ó velkolepí muži) vzývala dávné svaté muže, kteří dokázali předpovídat budoucnost. Z Vergiliových Zpěvů rolnických zněla francouzsky La rosée de larmes (Rosa slzí), rytmizovaná skladba Jowana Merckxe, současného skladatele. Následovala skladba dalšího současného skladatele Philippa Laloye Les roses de Saadi (Saadiho růže), se synkopovaným rytmem, kdy ženský klidný zpěv provázel chraplavý hluboký hlas houslisty. Á un lilas (Šeřík) na text Françoise Copéea je opět současná píseň Jowana Merckxe, v duetu sopránu a živočišného basu, postupně crescendující až do extáze. Na slova islandské ságy Eddy s názvem Yggdrasil (Jasan) zkomponoval současný žijící skladatel Raphaël De Cock emotivně působící píseň, kterou zahájil pronikavě ječící houslista, s následným živočišným syrovým zpěvem a mručením do hloubek. Návrat do minulosti zprostředkovala skladba Guillauma du Fay z 15. století s názvem Balsamus et munda cera (Balsám a čistý vosk). Jemná čistota latinských veršů anonyma působí jako zaklínadlo. Zaujala jemná rytmizace, intervalové skoky a vokalizace, která dodávala písni náladu. Opět se vrátil Jowan Merckx, tentokrát s písní Purior in vicis (Čistší ve vsi) na slova Horatia. Oslavu moci přírody zahájily dvoje dudy proti sobě, soupeřící spolu a byly doprovázené akordy theorby. Sólo na altkřídlovku a basový klarinet postupně doplňovaly ostatní nástroje a gradovaly do forte. Stejný autor se prezentoval ještě jednou a to písní Sous le figuier (Pod fíkovníkem). Theorba s kytarou podkreslily zpěv v pianissimu a v klidném rytmu pokračovaly altklarinet spolu s křídlovkou v jazzovém stylu. Oú rien ne bouge (Kde se nic nepohne) od Else a Berta Van Laethema se odvíjelo energicky v rytmu flamenka za tleskání a podupávání všech účinkujících. Portugalská lidová pokračovala v nastoleném rytmu s virtuózní prezentací hráče na sopránovou zobcovou flétnu. Následovalo Artemisia absinthium   (Pelyněk) opět od Jowana Merckxe rytmizované, sekané a energické a na závěr zazněla řecká lidová To yasemi (Jasmín). Zahájila ji sólová citera, kterou následoval smutný a žalující ženský zpěv, ke kterému se přidávali i ostatní spolu se sólem křídlovky.

Neobvyklý a velmi emotivní večer si vyžádal přídavky, soubor zopakoval portugalskou lidovou a úplně na závěr to byla No´n sai d´amur, lidová píseň z Provence v místním dialektu Okcitánie, ve kterém se mísí španělština a francouzština.

Pohoda následovala i po koncertě, kdy se smíchali spontánně posluchači koncertu spolu s protagonisty, kteří odpovídali na řadu zvědavých otázek. Třeba o tom, že spolu vystupují od roku 1996 a že jejich záběr je od středověku přes historickou hudbu až do současnosti a inspiraci berou nejen v hudbě, ale i ve výtvarném umění, divadle a tanci. A také že jsou na festivalu Concentus Moraviae už potřetí a Moravu si zamilovali a rádi se sem vrací.

Foto: Andrea Spak

Facebook X E-mail WhatsApp