Ti dva Trojanové jsou oba Pavlové, otec a syn. Oba společně vystoupili 17. března ve Studiu Švandova divadla v Praze na Smíchově před pražskou hudební veřejnost v rámci hudební talkshow Hany Dohnálkové, dramaturgyně a moderátorky abonentního cyklu soudobé hudby „S“ orchestru Prague Philharmonia. Interpretační výkony přinesli členové tohoto orchestru i jejich hosté. 

Ústředním tématem večera byla kompoziční tvorba Pavla Trojana staršího, hudebního skladatele a pedagoga, emeritního ředitele Pražské konzervatoře, absolventa kompozice na pražské HAMU ve třídě Jiřího Pauera. Pavla Trojana mladšího do tohoto svého pořadu dramaturgyně přizvala jako pokračovatele otcovy hudební dráhy. I junior je absolventem skladatelského oddělení pražské HAMU, studoval tam skladbu u Václava Riedlbaucha, krom toho je kvalifikovaným dirigentem a hudebním manažerem, aktuálně ředitelem orchestru Prague Philharmonia. 

Zbývá vysvětlit, jak je to s těmi premiérami. Jedním z dramaturgických záměrů Hany Dohnálkové je požadavek, který klade na hosty svých talkshow, aby se každý v rámci svého večera představil premiérou nějaké svojí nové kompozice. Pavel Trojan starší tedy na sklonku minulého roku pro prezentaci v Prague Philharmonia zkomponoval Dechový kvartet. Pavel Trojan mladší ke stejnému účelu vytvořil partituru s obsazením poněkud rozsáhlejším. Jeho Moondance Séance je zkomponována pro flétnu, hoboj, klarinet, fagot, housle, violu, violoncello, kontrabas, akordeon a klavír. 

Na úvod večera zazněla Blízká krajina, skladba pro sólovou harfu. Kompozice pro tento konstrukčně čistě diatonický nástroj diatonikovi Pavlu Trojanovi nečinila žádné obtíže. Vytvořil příjemnou, hráčsky i poslechově vděčnou novou položku harfového repertoáru. 

Ve světové premiéře následoval třívětý Dechový kvartet, jehož obsazení se shoduje s obsazením tradičního dechového kvinteta bez horny. Skladatel napsal zvukově kompaktní hudbu, je to čistá a přehledná práce. V drobnokresbě je zde mimo jiné použito rychle po sobě následujících imitujících hlasů, což autor sám označuje jako mikrokánony. 

Ve skladbě Letní den autor organicky skloubil tři nástroje dosti odlišného charakteru, melodickou flétnu, virtuosně pojatý kontrabas a akordeon, což je Trojanův oblíbený nástroj se specifickými artikulačními schopnostmi, včetně efektu prázdného dechu. Tak trochu nás zde i přivedl do světa svého oblíbence Igora Stravinského, jeho tvorby z počátku dvacátých let minulého století.

V závěru večera zazněl klavírní kvartet s názvem Viennese Counterpoint. Je to smyčcové kvarteto, kde na místo sekundu slyšíme klavír. Je pojat nikoliv sólisticky, ale jako organická součást struktury tohoto díla. Autor se jeho prostřednictvím programově zařazuje hned vedle tvůrců jiného svého inspirativního okruhu, minimalistického hudebního slohu, který má své příznivce na obou březích Atlantiku.

Hudební jazyk Pavla Trojana otce lze ve stručnosti charakterizovat jako pozdní český neoklasicismus. Tím označením „český“ bych chtěl poukázat na výrazný rys skladatelovy melodičnosti, jejíž stopy lze nalézt nejen u Trojanova konzervatorního pedagoga Ilji Hurníka, ale i u jeho jmenovce, poetického Václava Trojana, ke kterému má podle mého názoru Pavel Trojan nejen díky stejnému příjmení rovněž blízko. V hudebním myšlení všech těchto tří tvůrců je hluboce zakořeněn jas a čistota diatonických struktur. U Pavla Trojana navíc nalézáme zřetelné, přehledné formování, přičemž za specifický inovativní přínos by zde bylo možné označit náznaky repetitivní hudby, často u něho spojované s uplatňováním „kulhavých“, nebo jinak řečeno balkánských rytmů. 

Hudební jazyk Trojana juniora není moc vzdálen otcově přirozenosti, silně je však ovlivněn moderní populární hudbou a uvažováním v kategoriích hudebního divadla, zejména pak muzikálu. Ve své kompozici Moondance Séance, v premiéře ten večer zazněla hned po premiéře otcově, mladý autor pohotově využil veškerý instrumentář otcových skladeb. Jeho partitura se vyznačuje zvukovou i formální rozmanitostí, jako by v ní byla ukryta nepřiznaná souvislost s nějaký konkrétním dramatickým mimohudebním dějem.

Moderátorka večera zvolila pro dialog s oběma autory velmi civilní, bezprostřední tón hovoru. Podařilo se jí tak odhalit mnohé ze soukromí obou skladatelů, a vytvořit příjemnou náladu pro poslech hudby. Publikum na dialogy nejednou spontánně zareagovalo úsměvem a potleskem. 

Za významnou hodnotu večera lze označit interpretační výkony. Dobrým zvykem abonentního Cyklu soudobé hudby je výhradní využití lidského potenciálu Prague Philharmonia a jejich hostů. Na provedení skladeb večera se podílelo hned jedenáct instrumentalistů. Obsáhle se o jejich umělecké dráze zmiňuje text v programovém listu. Pochvalu si zaslouží všichni účinkující, vyjádřit se k jednomu každému z nich však přesahuje možnosti tohoto informativního textu.

Foto: Milan Mošna

Facebook X E-mail WhatsApp