„Koncert měl název ‚Pocta velkým českým skladatelům‘ a zazněla i díla klasická, v úpravě pro dechové kvinteto.“

„V interpretaci vynikla zvukomalebnost a postupně i dravost zvířecího světa, stejně jako živočišná radost ze života.“

„V některých pasážích byla úprava přesvědčivější než originál.“

Poslední koncert festivalu Silberbauerovo hudební Podyjí se uskutečnil v městečku Röschitz v dolnorakouském kraji Weinviertel. Je tam půvabný a milý kostel se Silberbauerovými varhanami, na které hrála Kateřina Málková ve spolupráci s tělesem Belfiato Quintet. Pro tento dechový soubor a varhany a přímo na objednávku tohoto festivalu napsali skladby Robert Fuchs a Lukáš Sommer. Účastníci koncertu tak byli svědky hned dvou světových premiér. 

Koncert měl název Pocta velkým českým skladatelům a hlásil se i k Roku české hudby, takže zazněla i díla klasická. Samozřejmě v úpravě pro dechové kvinteto, nicméně velmi kvalitní. Belfiato Quintet vznikl v roce 2005 a dávno získal řadu ocenění. Tvoří ho flétnista Oto Reiprich, hobojista Jan Souček, klarinetista Jiří Javůrek, fagotista Jan Hudeček a hornistka Kateřina Javůrková, za kterou tentokrát zaskočil Mikuláš Koska. Hra všech umělců je vytříbená a vzájemně sladěná co do barvy.

Kvintetisté zahájili Rondem z Humoresky Alexandra Zemlinského, které zaujalo svěžestí rytmiky i precizní souhrou nástrojů. Další skladbou byla Suita z opery Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky, kterou pro kvinteto zaranžoval Jaroslav Pelikán. V interpretaci vynikla zvukomalebnost a postupně i dravost zvířecího světa, stejně jako živočišná radost ze života. Závěrečné Běží liška k táboru znělo patřičně uštěpačně a hravě. V další skladbě se přihlásily ke slovu varhany a Kateřina Málková, ředitelka festivalu Silberbauerovo hudební Podyjí, je rozezněla skladbou Antonína Dvořáka Preludium D dur pro varhany. Velebný zvuk se rozlil po kostele a promlouval k duším rakouských posluchačů. 

Pak už zazněla první premiérovaná skladba Intráda „Moravské rapsodie“ pro varhany a dechové kvinteto Roberta Fuchse. Z hloubky se prodíral zvuk varhan a vstupovaly do něho jednotlivé nástroje v imitaci varhanních píšťal, se kterými vedly dialog; postupně narůstal zvukový proud až do hutného závěru. „Při tvorbě skladby jsem vycházel z moravské melodiky a snažil se zachytit atmosféru a ráz krajiny od doby prvních obyvatel až po dnešní dobu. Kombinoval jsem prvky moravské lidové hudby s prvky chorálu, později fanfár nebo hudby, která mohla znít na moravských hradech,“  uvedl autor v programu koncertu.

Následovalo opět Preludium pro varhany, tentokrát a moll, jehož autorem byl opět Antonín Dvořák. Plný a vyrovnaný zvuk nástroje přikryl posluchače jasnou a radostnou hudbou navzdory mollovému tónorodu. Smyčcový kvartet, op. 96 „Americký“ Antonína Dvořáka si zvolili členové kvinteta Belfiato v aranži Davida Waltra. Ten si dal záležet a přepsal smyčcový kvartet tak, že zvuk dechových nástrojů byl až neuvěřitelně autentický a v některých pasážích dokonce přesvědčivější než originál. Flétna Ota Reipricha zářila, hoboj Jana Součka melancholicky svíral, klarinet Jiřího Javůrka zpíval, fagot Jana Hudečka sametově hladil a lesní roh Mikuláše Kosky zněl pevně a úderně. Radostnost z ryzího muzicírování čišela z každého hráče a každý svá malá sóla hrál s nadšením a prožitkem. V souhrnu jsme slyšeli barevný a jednotný zvuk, nadnášející a uvolňující.

Poslední skladbou byla další premiéra – Argentinské skici pro varhany a dechové kvinteto skladatele Lukáše Sommera. Energické a technicky i tempově obtížné pasáže zvládali hudebníci s obdivuhodnou lehkostí. Argentinské rytmy tanga či rumby se mísily v disonantních postupech, trylky jednotlivých nástrojů svítily ze zvukové masy, zvonivé kapky varhan přešly do hutných akordů a následné vířivé běhy se vměstnaly do hukotu pedálů a rozložených akordů. Flétnové sólo vystřídal pevný tón lesního rohu a v závěru se fagot s ostatními nástroji řítil ve svižném tempu do rázného a mohutného vyvrcholení. „Objednávka pro festival Silberbauerovo hudební Podyjí pro kombinaci dechů a varhan byla velká skladatelská výzva. Při mé návštěvě Argentiny se mi naskytla možnost slyšet domovské kapely. Náhle člověk zjistí, že zavedené rytmy v ustálených formách není to, co ve skutečnosti zní. Popostrčen touto zkušeností se chci podělit o nový náhled na zavedené argentinské tance.”  svěřil se v programu skladatel.  

Publikum, které se v malém kostele sešlo v poměrně velkém počtu, děkovalo hudebníkům nadšeným potleskem. Od prvotního nedůvěřivého očekávání přešla reakce publika v nadšenou euforii a aplaudování umělcům nebralo konce. Závěr festivalu se nad očekávání podařil a festival tak získal místo, do kterého se publikum bude jistě rádo vracet nejen z okolních vesnic, ale i z blízkých větších měst, a to nejen rakouských. Vždyť ze Znojma je to jen kousek a na přeshraniční spolupráci si obyvatelé příhraničních oblastí již dávno zvykli. Česká hudba vždy brala za srdce, a to nejen Čechy…

Foto: Richard Stöger