„Místo za ním krátce na to přijal klavírista a varhaník Marek Kozák, jehož jméno je obvykle spojováno s neomylnou technikou, smyslem pro gradaci, s bohatou paletou rejstříků, obrovskou muzikalitou a vnitřní pokorou k notovému zápisu.“

„Po několika vytleskáních a ovacích ve stoje ještě vtipně poukázal na délku skladby, která přesahuje půl hodiny, a jako přídavek zahrál novou verzi Chopinova Valčíku v úpravě Leopolda Godowského.“

„Závěrečná část skladby jako by pomocí cressendových a decressendových motivů smyčců s velmi jemnou dynamikou romanticky vykreslovala krásy rakouské krajiny, hor a pastvin. Je zde zřetelný odkaz na Brucknerem opěvovaného Wagnera, ale i Mozarta či Beethovena.“

Čtvrteční večer 12. ledna v sále Reduta Moravské filharmonie Olomouc, koncert s podtitulem Hledání kořenů a patriotismu v hudbě,  byl patřičně zahájen skladbou Bedřicha Smetany. Skladatelem, často nazývaným duchem země. Šlo o předehru z opery Tajemství. Orchestr, jenž byl tentokrát veden Robertem Jindrou, který je nejen hudebním ředitelem a dirigentem Opery Národního divadla v Praze, ale také hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu, navodil silnými folklorními prvky skutečně patriotickou atmosféru. V sedmiminutové introdukci zazářila zejména smyčcová sekce, konkrétně precizně zahraný cellový part a bezchybná presto hra houslí. Jednotlivá posluchačská místa byla až do posledního obsazena.

Ještě před pomyslným vrcholem večera, tedy klavírním koncertem Karla Kovařovice, který je sice poměrně sporadicky hraný, ale o nic méně kvalitní v porovnání s jeho současníky, nastal čas na skladbu pro dva techniky, kteří pódium bleskurychle přestavěli z klasického symfonického obsazení do sólového s klavírem v čele.

Místo za ním krátce na to přijal klavírista a varhaník Marek Kozák, jehož jméno je obvykle spojováno s neomylnou technikou, smyslem pro gradaci, s bohatou paletou rejstříků, obrovskou muzikalitou a vnitřní pokorou k notovému zápisu. Na koncertní pódia vnáší noblesní interpretační kulturu a posluchače si podmaňuje schopností předat i bez okázalých gest to, co chtěl skladatel vyjádřit. Koncert pro klavír a orchestr f moll op. 6 začíná dramatickou hrou klavíru, kterou střídají staccatové party orchestru, a následně v něm krystalizuje motiv, který postupně prochází všemi nástrojovými sekcemi. Druhá věta, jejíž ponurý až truchlivě znějící motiv nejprve hrají violy, poté přebírají dechy a s nástupem klavíru se transformuje do melancholické atmosféry se silně romantickým rázem, eskaluje postupně dramatičnost zesilujícími staccaty smyčců, jež gradují až do nového, nadějně znějícího motivu v dechových nástrojích, který ve flétnové sekci vyznívá až pastorálně. Závěrečná věta přináší nejen díky své rychlosti a energičnosti náležitý kontrast. Výrazný, virtuózní a v tomto případě durový motiv klavíru, který posléze moduluje zpět do moll, přebírají smyčce a skladba nabírá na dramatičnosti, ač si stále zachovává svou slavnostní atmosféru a vznešenost. Kozák, vypořádávající se – soudě dle obvazu na pravé ruce – se zraněním, se i tohoto nelehkého úkolu, a sice interpretace Kovařovice –  opomíjeného velikána své doby – zhostil s naprostou precizností, grácií i lehkostí, a to bez jakékoli notové opory. Po několika vytleskáních a ovacích ve stoje ještě vtipně poukázal na délku skladby, která přesahuje půl hodiny, a jako přídavek zahrál novou verzi Chopinova Valčíku v úpravě Leopolda Godowského.

Přes pětašedesát minut dlouhá Symfonie č. 4 s podtitulem Romantická, pocházející od rakouského skladatele Antona Brucknera, doplnila dvojici skladeb dvou českých skladatelů. Avšak i Bruckner měl vztah k českým zemím vřelý. Nejblíže k nim měl pravděpodobně v roce 1855, kdy na chvíli zauvažoval o odchodu z kláštera svatého Floriána nedaleko od Lince na uvolněné místo varhaníka dómu svatého Václava v Olomouci. Jeho působení v Rakousku ovšem nebylo příliš šťastné. Jelikož se hlásil k nedostižnému mistru Richardu Wagnerovi, stal se brzy předmětem útoku vídeňských „antiwagneriánů“. Ve své prostotě jim nedovedl čelit a odsuzovali ho nakonec i příznivci Wagnera, neboť namísto programní hudby a hudebních dramat, komponoval jen symfonie, které navíc měly jen klasickou strukturu čtyř vět.

První věta svým lehkým švitořením smyčců a velkolepým motivem v deších evokuje ranní rozbřesk. Vzhledem ke složitosti dechového partu a tomu, že hobojisté v této části hrají v podstatě do ticha, se dá odpustit i menší chyba, která však v daný moment, bohužel, trhla s přinejmenším polovinou posluchačů. Následně se velmi jemným motivem primů dostáváme do lesa, kde je zvukomalebně vyobrazován zpěv lesního ptactva a klidně tekoucí potok, který se postupně mění v řeku. Druhá věta svou atmosférou evokuje až duchovní píseň či modlitbu. Největší prostor ovšem dostává excelentně hrající violová sekce, která je podpořena pizzicaty ostatních smyčců a svým zvukem dokresluje prostředí temného chrámu. Třetí věta má již z prvních pár taktů zcela jistě vyobrazovat loveckou tématiku. Jednoduchý, leč pro lov charakteristický motiv lesního rohu postupně prostupuje všemi nástrojovými sekcemi a graduje až do klidného, velmi melodického motivu ztvárňujícího napjaté číhání na zvěř či lehkost běhu laně. Závěrečná část skladby jako by pomocí cressendových a decressendových motivů smyčců s velmi jemnou dynamikou romanticky vykreslovala krásy rakouské krajiny, hor a pastvin. Je zde zřetelný i odkaz na Brucknerem opěvovaného Wagnera, ale i Mozarta či Beethovena. Basso continuo připomínající part violoncell a kontrabasů v kontrastu s melodickým motivem houslí zase sahá až do dob hudebního baroka.

Dramaturgicky velmi dobře pojatý večer zaujal od začátku slavnostně působící náladou. Byl výjimečný nejen díky vzácným hostům, ale také díky programu samotnému. Připomněl nám totiž nejen důležitost interpretace slavných skladeb, ale i méně známých skladatelů, jejichž tvorba i přes menší popularitu své kvality rozhodně nepostrádá.

*******

Foto: Jančo Ateliér