„Allegro assai Bartókova Divertimenta vyniklo hravostí, půvabem i vystiženým maďarským charakterem hudby.“

„V sólovém partu houslového koncertu Samuela Barbera zazářila houslistka Pavla Tesařová.“

„Zvuk jednotlivých skupin orchestru byl vyvážený, s precizními dechy se pojil měkký zvuk spodních i vrchních smyčců.“

Plzeňská filharmonie uvedla na svém třetím abonentním koncertě řady Platina dramaturgicky nevšední program. Bartók, Barber a Honegger doplnění Haydnem. Hvězdou večera byla mladičká houslistka Pavla Tesařová. Orchestr řídil jeho nový šéfdirigent Chuhei Iwasaki.

Úvodem koncertu zaznělo Divertimento pro smyčcový orchestr Bély Bartóka. Svěží dílo typicky maďarské hudební řeči vyznělo srozumitelně. Časté předepsané změny taktu a temp v první větě Allegro non troppo zazněly v naprosté souhře. Skvěle vyzněla sóla prvních hráčů jednotlivých skupin – prvních a druhých houslí (Michal Sedláček a Gabriela Schönová), viol (Vít Hošek), violoncell (David Niederle) a kontrabasů (Eri Ishikawa). Část, pohybující se většinou v šesti-, osmi- nebo devítiosminovém taktu, zazněla precizně ve frázování s důrazy na správných místech a prožitými synkopami. Molto adagio bylo naplněno atmosférou klidu, skvěle vyzněly tečkované rytmy. Výborně vystavěná byla dynamická gradace v Moltu sostenutu. Třetí část Allegro assai vynikla hravostí, půvabem i vystiženým maďarským charakterem hudby. V závěrečném Vivace byla samozřejmostí naprostá souhra všech hráčů jednotlivých skupin.

Následovalo provedení Houslového koncertu Samuela Barbera. V sólovém partu zazářila houslistka Pavla Tesařová. Přestože je studentkou teprve prvního ročníku Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze ve třídě Pavla Kudeláska, přesvědčila od prvních tónů koncertu svým vřelým a jasným tónem, který doslova svítil i v nejvyšších polohách naprostou intonační jistotou. Veškerý hudební děj v orchestru vyzněl přirozeně. Srozumitelně a hravě vyzněly návraty hlavního tématu v první větě Allegro. V následujícím začátku Andante upoutalo hobojové sólo. Celá věta byla prodchnuta zvukově barevnými harmoniemi orchestru, nad kterými zářilo sólo houslí. V Prestu in moto perpetuo sólistka nešetřila nasazeným tempem. Virtuózní tempo si s sebou nevzalo ale žádnou daň, vše vyznělo až do poslední řady plzeňské Měšťanské besedy naprosto srozumitelně.

Následující dílo, Letní pastorale Arthura Honeggera, ve kterém díky intonační čistotě všech jednotlivých hráčů vyzněla výborná instrumentace, dalo příležitost se představit jednotlivým vedoucím hráčům skupin dechových nástrojů. První hráči lesního rohu (přizvaná Zuzana Rzounková), hobojů (Petra Hajžmanová), klarinetů (Jan Oblištil), fagotu (Václav Kapusta) a flétny (Ana Votoupal) dokázali, že jsou sami vynikající sólisté. Skvělým způsobem vyznělo pianissimo na konci díla.

Závěrem koncertu byla zařazena na rozdíl od předešlých děl často uváděná Symfonie „S úderem kotlů“ Josepha Haydna. Po úvodní asi nesoustředěnosti hráčů hobojů a fagotů, která se projevila v mírné nesouhře na začátku Adagia cantabile, následoval nádherný hudební proud Vivace assai. Zvuk jednotlivých skupin orchestr byl vyvážený, s precizními dechy se pojil měkký zvuk spodních i vrchních smyčců. Hráč na kotle Tomáš Votava byl posazen blíže k dirigentovi. Zaujalo podání druhé věty Adagio s precizním frázováním smyčců a celkovými dynamickými kontrasty. Menuet byl oživen zajímavými kadencemi nejprve hráče prvního fagotu, při Da capu pak koncertního mistra houslí na dlouhých notách – korunách. Ostatně toto bývala v klasicismu běžná praxe zejména v koncertantní tvorbě, ale i v dílech pro sólové nástroje. Finale, Allegro molto mělo díky mladistvému elánu dirigenta Chuheie Iwasakiho velký tah, a to nejen na samotném konci díla.

Koncert v Plzni byl o trochu méně navštíven, ale beztak početné publikum ocenilo nejen zajímavou dramaturgii koncertu, ale i vynikající provedení orchestru Plzeňské filharmonie.

Foto: Filharmonie Plzeň