„Dvořákovy hbité, rychlé úhozy do klapek byly slyšet až dole v hlavní lodi kostela.“

„Jako druhý se představil pravidelný frekventant kurzů Martin Droppa, který svou část večera zahájil skladbou Fuga F dur neznámého skladatele.“

„Mozartovo dílo často klade důraz na zvukovou vyváženost a eleganci a tuto estetiku se Adamu Sukovi povedlo přenést do své interpretace.“

Další z řady koncertů Olomouckých barokních slavností zavítal v úterý 6. září netradičně do města Štěpánov. Večer s podtitulem Mekka varhaníků představil v téměř zaplněném kostele sv. Vavřince tři výjimečně nadané, mladé varhaníky Adama Suka, Martina Droppu a za indisponovaného Alfreda Habermanna zastupujícího Lukáše Dvořáka, kteří zde interpretovali skladby autorů jako Wolfgang Amadeus Mozart, Georg Böhm, Jan Křtitel Vaňhal anebo Bohuslav Matěj Černohorský.

Večer zahájil úvodními slovy místní farář Jan Jašek, poděkováním festivalu zastupitel Olomouckého kraje Jan Žůrek a jako poslední lektor kurzů Mekka varhaníků Jaroslav Tůma, který omluvil absenci nemocného Alfreda Habermanna, vyzval posluchače ke shovívavosti a oznámil Lukáše Dvořáka jako náhradu.

Samotný koncert otevřel absolvent Pražské konzervatoře v oboru hry na varhany, současný student dirigování Lukáš Dvořák majestátní skladbou Heinricha Scheidemanna Preambulum in d, WV 34; dílem, které často sloužilo jako úvodní bohoslužebný vstupu varhaníka. Hned první tóny uchvátily posluchače plným a silným zvukem místních varhan, zvlášť v momentě, kdy se ve skladbě přidá i hluboký rejstřík. Toccata a fuga d moll Josefa Ferdinanda Norberta Segera, skladba, jež byla interpretována s rejstříkem zastřeného zvuku, což působilo zvláštním až orientálním nádechem. Charakterizuje ji pochmurná, teskná, místy až naléhavě melancholická nálada, typická pro tóninu d moll. Ve fugové části přicházejí rychlé, Dvořákem velmi precizně zahrané, složité nástupy tématu. Umělcovy hbité, rychlé úhozy do klapek byly slyšet až dole v hlavní lodi kostela. Radostná, až jásavá skladba Johna Stanleyho Voluntary IX in G působila ku předchozí skladbě jako protipól. Její hravé melodie s melodickými linkami meandrujícími jako potůček a hra spíše ve středních a vyšších polohách silně evokovaly jaro. Závěrečnou skladbou Dvořákovy části koncertu byla Toccata C dur Bohuslava Matěje Černohorského. Skladba je plná metrických i tonálních změn s množstvím modulací, s čímž si Lukáš Dvořák poradil naprosto bez problémů. Takto virtuózně zahraná skladba byla skvělou volbou, jak v posluchačích zanechat silný dojem interpretačním výkonem.

Jako druhý se představil pravidelný frekventant kurzů Martin Droppa, který svou část večera zahájil skladbou Fuga F dur neznámého skladatele. Vznešená, majestátní skladba, v níž Droppa hned v úvodu předvádí rychlou, precizní a plynule vázanou hru, jemně dokreslenou hlubokým rejstříkem, který skladnou postupně čím dál víc prorůstá, zejména se objevuje na prvních dobách taktů. Tento princip působí ve smyslu gradace a narůstání plnosti zvuku, ale hráčsky skladbu znesnadňuje čili klade stupňující nároky na interpreta. Druhou skladbou, kterou interpretoval Martin Droppa, byly variace na Werde munter, mein Gemüte Johanna Pachelbela. Raně barokně znějící skladba, ve které Droppa užívá v některých z variací pravděpodobně trubkového či flétnového rejstříku, nese velmi pochmurnou, vážnou až vznešenou melodii, kterou později rozpracovává ve vyšších rejstřících. Polyfonní část s rychlými pasážemi a bryskním zvukem se poté přelévá do finále v mohutném zvuku.

Závěrečná část večera patřila nejmladšímu, teprve osmnáctiletému Adamu Sukovi, studentovi druhého ročníku Konzervatoře Pardubice, který svůj čtyřskladbový repertoár zahájil Adagiem C dur, KV 356 Wolfganga Amadea Mozarta, pěkným příkladem varhanní hudby z období klasicismu. Tato skladba je napsána ve tónině C dur, která bývá charakterizována jako čistá a svěží, často spojována s radostí a jasem. Taková byla i Sukova hra. Dala prostor vyniknout krásné lyrické melodii, která zřetelně vystupovala do popředí a prováděla varhaníka po celou dobu skladby. Suk dbal na precizní vypracování této melodie a zachování klidného a vyváženého tempa, a to i během rychlých běhů a řady sekvencí. Mozartovo dílo často klade důraz na zvukovou vyváženost a eleganci a tuto estetiku se varhaníkovi povedlo přenést do interpretace. V pořadí druhá skladba Ciaccona c moll, BuxWV 159 Dietricha Buxtehudeho, s velmi ponurou, tragickou až pohřební atmosférou, je velmi silnou, rytmicky výraznou a dramatickou skladbou. Opakují se v ní různorodé basové linie, jež Suk varioval, a postupně rozvíjel téma, k němuž přidával rozličné ornamenty a ozdoby. Takovými pokročilými technikami mladý varhaník demonstroval svou velkou hudební a muzikantskou vyspělost a zralost; vyžadují velkou zručnost a preciznost. Skladba obsahuje dynamické kontrasty a emotivní výrazivo, což hráči bylo předpokladem vyjádřit celou škálu nálad a jejich odstínů. Skladba Ach wie nichtig, ach wie flüchtig Georga Böhma je varhanní skladbou, která nese náboženskou hloubku a charakteristiku vážnosti. Zdůrazňuje krátkost a pomíjivost lidského života a výzvu k zamyšlení nad věčností. Sukova hra trefně akcentovala hloubku emocí a sakrální význam této skladby. Závěrečnou skladbou večera se stala Tocatta prima (Apparatus musico-organisticus) Georga Muffata. Mohutný nástup kreslí tragickou atmosféru v napětí, které dokreslují rychlé, složité běhy podpořené akordikou v basovém rejstříku. Skladba následně přechází do nadějnější polohy, aby se opět stočila v plačtivý až smuteční tón. Následně graduje a zrychluje až k závěrečnému táhlému a mohutnému souzvuku, kterým vrcholí.

Atmosféra koncertu se nesla ve znamení mladistvých výkonů začínajících profesionálů. Předvedli skvělou techniku v citlivé interpretaci, objevný přístup k hudebnímu materiálu i schopnost zanechat silný dojem. Každý přinesl svůj vlastní osobitý styl ke zpestření programu a plnohodnotnosti jeho vyznění. Je obdivuhodné, že se festivalu Olomoucké barokní slavnosti daří expandovat i do měst v okolí Olomouce, a rozšiřovat tak divácké povědomí o krásných koncertních destinacích regionu. Jak řekl v úvodu farář Jan Jašek: „Není hezčího koncertu než v kostele.“

Foto: Olomoucké barokní slavnosti / Panda foto / Facebook