„Zahájení festivalu se ujala mladá varhanice Dariia Lytvishko, letos třicetiletá umělkyně pocházející z Lucku ve Volyňské oblasti na Ukrajině.“

„Posluchači měli možnost sledovat na projekčním plátně hru rukama i nohama. Samo o sobě sugestivní…“

„Spolu s varhanami hrál i komorní smyčcový orchestr s cembalem, od kterého dirigoval Marek Čermák.“

Varhanní festival v Olomouci zahájil svůj 57. ročník tradičně v chrámu sv. Mořice na varhanách Michaela Englera. Letošní ročník připomíná 340. výročí barokních skladatelů Johanna Sebastiana Bacha a Georga Friedricha Händela, ale nevyhýbá se ani skladatelům historicky mladším. Jako každoročně v Olomouci přivítají věhlasné varhaníky a nabídnou zajímavý program. Zahájila varhanice Dariia Lytvishko spolu s komorním orchestrem Moravské filharmonie Olomouc vedeným cembalistou a dirigentem Markem Čermákem.

Dramaturg festivalu Karel Martínek připomenul při zahájení, že zakladatel a dlouholetý prezident varhanního festivalu Antonín Schindler má letos 100. výročí od narození a s nadsázkou podotknul, že se jistě i tentokrát festivalu účastní. Již 57 let patří festival k nejvýznamnějším kulturním událostem Olomouce a to jistě i díky nástroji Michaela Englera z roku 1745. Varhany byly zrestaurovány v roce 2022 a patří k nejlepším nástrojům v Evropě.  

Zahájení festivalu se ujala mladá varhanice Dariia Lytvishko, letos třicetiletá umělkyně pocházející z Lucku ve Volyňské oblasti na Ukrajině. Vystudovala v Německu, žije ve Vídni a vystupuje po celé Evropě i v zámoří. Zaujala nejprve svým mladistvým a radostným projevem již před koncertem a poté svým přístupem ke hře samotné. Posluchači totiž měli možnost sledovat na projekčním plátně, umístěném na boku oltáře, jak její hru rukou, tak i nohy na pedálech, což byl sám o sobě sugestivní zážitek. Varhanice přesvědčila jak o své technické virtuozitě, tak i o niterné muzikalitě a přednesu, který prostupoval celým jejím hudebním projevem. Spolu s ní byl v záběru i celý komorní orchestr hrající na kůru, se kterým byla v těsném propojení a dokázala vytvořit homogenní hudební těleso. 

Dramaturgie koncertu nabídla samozřejmě díla obou jubilujících barokních autorů, ale vedle nich i díla autorů současných. Zahájilo dílo ikonického Johanna Sebastiana Bacha Preludium a fuga G dur BWV 541. Hned zpočátku bylo jasné, že u nástroje sedí vynikající varhanice i hudebnice, která uvedla jásavé a radostné Preludium, aby následnou fugu rozvíjela ve svižném, neomylně plynoucím rytmu. Následoval Varhanní koncert op. 4: č. 1 g moll, HWV 289 Georga Friedricha Händela. Tento skladatel se varhanní tvorbě věnoval sice sporadicky a v této jeho skladbě bylo znát, že jeho doménou je melodičnost a smysl pro efekty. Spolu s varhanami hrál i komorní smyčcový orchestr s cembalem, od kterého dirigoval Marek Čermák. Zaujala především souhra orchestru s varhanami, stejně jako komunikace po stránce dynamiky a výrazu. Larghetto e staccato bylo vylehčené, Allegro zahájil taneční melodií nejprve orchestr, poté dostaly prostor varhany s virtuózní částí, kterou střídala sametová melodie. Méně poučené publikum se nechalo strhnout k potlesku, ale hned následovalo Adagio, aby přineslo něžnou melodickou linku varhan, kterou převzaly housle. Andante s pevným tématem ve svěžím rytmu si s chutí zahráli všichni až do zklidněného závěru. 

V této společnosti autorů nemohl chybět ani největší zástupce hudebního klasicismu Wolfgang Amadeus Mozart. Varhanice přednesla jeho Fantazii f moll, KV 594, nejprve Adagio s pevným a zpěvným tématem, pak Allegro virtuózně běžící a s vítězným závěrem a opět Adagio s důstojně znějícími rozloženými akordy. 

Jako protiklad zazněla skladba soudobého maďarského skladatele Zsolta Gárdonyie (*1946). Hravá skladba s názvem Mozart Changes je z roku 1995 a je na dva motivy z finále Mozartovy Klavírní sonáty, KV 576 „Jagdsonate“. Zahájil vždy vylehčený motiv, který postupně je variován, modulován a zahušťován. Skladatel zpracovává vše citlivě, v jazzově laděné fazoně a skladbu dovádí do hutného závěru. Sólistka si se skladbou vyhrála, přitom ale zachovala stále přísný tempový řád. 

Následovala skladba švýcarského varhaníka Guye Boveta (*1942), kterou vytvořil počátkem sedmdesátých let 20. století jako improvizaci. Tři hamburská preludia jsou unikátní a názvy mají podle míst svého vzniku. Nejprve zazněla Salamanka na španělskou lidovou píseň s kastanětami, kdy se téma prolíná v obou rukou, vzájemně se proplétající. Sarasota sice vznikla na Floridě, ale její španělský rytmus prostupuje skladbou, zpracovanou jako fuga. Hamburger Totentanz pak propojuje zdánlivě neslučitelné, Offenbachovu Barcarolu, Beethovenovu Elišku a sbor námořníků z Bludného Holanďana do mohutného zvuku, až vše postupně ztichne v závěru. Překvapené publikum odměnilo varhanici nadšeným potleskem. 

Znovu ještě dostal prostor Georg Friedrich Händel a jeho Varhanní koncert op.7: č.1 B dur, HWV 306 pro varhany a orchestr. Nejprve Andante – Andante, melodické vylehčené, zklidňující téma si předávají střídavě varhany se smyčcovým komorním orchestrem v jemných obměnách, s postupně narůstající dynamikou. Largo e piano znělo závažně a plně, varhany se pojily s orchestrem v pomalém tempu. Fugu zahájilo jasné téma, které se rozrůstalo a varhany perlily jasnými tóny, podporované znělými houslemi. Adagio přineslo opět klidné téma a závěrečné Bourée si předávaly varhany spolu s orchestrem v tanečním, radostném rytmu. Bravurní provedení strhlo posluchače k dlouhému potlesku, přesto koncert ještě pokračoval.

Chrám potemněl, aby o to více vyzněla poslední skladba, Finále ze Symfonie č. 6, op. 59 od francouzského skladatele přelomu 19. a 20. století. Louis Vierne byl varhaníkem v katedrále Notre Dame a Symfonii napsal v roce 1930. Finále zahajují hrozivé akordy, navazuje impresivní malba proudící vody, aby se postupně akordy vlévaly do hutných obrazů ve fortissimu. Pomalu se zklidňující výraz spěl do pianisima a prosvítala opakovaná jemná melodie, tu však opět přehlušil burácející proud hudby v exhibici vítězné hry. Hukot pomalu ustal a publikum nadšeně děkovalo umělkyni.

Ta přidala ještě jednu skladbu, byl to Dance Macabre od francouzského skladatele Camilla Saint-Saënse. Opět se varhany předvedly v plné dynamice a virtuozitě mladé varhanice, která si svým uměním i svým šarmem dokázala podmanit náročné publikum. Byl to výjimečný zážitek s výjimečnou umělkyní, který publikum dokázalo ocenit. Mezinárodní varhanní festival v Olomouci zahájil skutečně reprezentativně.  

Foto: Filip Jančo

Facebook X E-mail WhatsApp