„Namísto černých fraků nastoupili všichni v bílých tričkách s červeným srdíčkem a nápisem MFO.“

„Následná část, určená pro předvedení technického umění houslisty, byla ve svižném tempu, synkopovaná a v accelerandu do efektního závěru.“

„Dirigent Zsolt Hamar hudební plochy přirozeně vystavěl do mohutných vrcholů.“

Ve čtvrtek 1. února se konal v sále Reduty v Olomouci koncert, který se těšil nebývalému zájmu. Magnetem se stal houslista Josef Špaček, který zahrál Koncert pro housle a orchestr č. 1 Bohuslava Martinů. Večer ale začal Mozartovou Symfonií č. 6 F dur „Olomouckou“ a na závěr zazněla Symfonie č. 4 f moll Petra Iljiče Čajkovského. Slavnostní večer dirigoval šéfdirigent filharmonie Zsolt Hamar.

Koncert byl výjimečný svojí dramaturgií, ale také ustrojením hudebníků. Namísto černých fraků nastoupili všichni v bílých tričkách s červeným srdíčkem a nápisem MFO. Zástupce orchestru Jakub Látal publiku vysvětlil, oč jde. O nesouhlas se sloučením filharmonie a divadla, které se opírá o vágní a nepravdivé informace a zavádějící deklarované cíle. Zvýšení efektivity? Co to je? Bude hrát symfonii méně hudebníků, než je skladatelem předepsáno? Nebo bude jeden hudebník hrát party dalších tří svých kolegů? Vysvětlil, že všichni za svým orchestrem stojí a že jsou hrdým a svébytným tělesem. „Jsme Moravská filharmonie Olomouc!“ Následující potlesk a souhlasné volání publika hudebníky inspirovalo. Dali do hry maximum energie, odhodlání i sebevědomí a přinesli výjimečný program s výjimečným nasazením.

Jejích maďarský šéfdirigent Zsolt Hamar přišel k dirigentskému pultu oděn klasicky v černý frak a překvapivě usedl k cembalu, což program neuváděl. A už od prvních tónů bylo jasné, že i on patří k hrdé Moravské filharmonii. Symfonii č. 6 F dur, KV 43 „Olomouckou“ dopsal jedenáctiletý Wolfgang Amadeus Mozart za svého pobytu v Olomouci, když s rodinou utíkali z Vídně před černými neštovicemi. Energický začátek Allegro přinesl kontrastní plochy, druhá věta Andante bez cembala nabídla něžnou melodii, třetí věta Menuetto už zase s cembalem je žertovná, s efektními glissy, přesto přísně vyvážená. Poslední věta Allegro je sevřená a pevná, plná odhodlání.

Po hudbě Mozartově přišla s napětím očekávaná skladba Koncert pro housle a orchestr č. 1 H 226 Bohuslava Martinů. Oproti předchozímu Mozartovi se orchestr rozrostl o sadu bicích, tři trombony, dvě trubky a čtyři lesní rohy. A před orchestr předstoupil štíhlý mladý muž, houslista Josef Špaček, který hraje na housle „LeBrun; Bouthhillard“ Guarneri del Gesú cca z roku 1732, zapůjčené od společnosti Ingles＆Hayday.

Úderná první věta Allegro moderato připravila energický vstup houslím, synkopovaný dialog houslí s orchestrem přešel do klidné, narativní části a poté do sladké melodie s cituplým výrazem, housle zpívaly a poté se vzdorně dostaly do technicky vypjatého efektního závěru. Druhou větu Andante zahájily dřevěné nástroje, pak housle přešly do zamyšlené melodie a do vzepětí výšek. Orchestr odpovídal v plénu a housle se naříkavě vypínaly. Po krátkém odsazení nasadil orchestr třetí větu Allegro, rytmizované tutti, housle nasadily zářivý a pevný tón s ostřejší špičkou, což působilo efektně. Následná část, určená pro efektní předvedení technického umění houslisty, byla ve svižném tempu, synkopovaná a v accelerandu se hnal houslista i orchestr do efektního závěru. Publikum vybuchovalo ovacemi a vynutilo si přídavek. Zazněla skladba Alekseye Igudesmana Funk the string, plná ohně, španělských rytmů a efektních technických postupů, že se opravdu zdálo, že od houslí odlétají jiskry. Elektrizované publikum nechtělo houslistu pustit z pódia a o přestávce na něho čekala dlouhá fronta gratulantů.

Po přestávce sáhla dramaturgie do romantiky, k oblíbenému autorovi. Petr Iljič Čajkovkij a jeho Symfonie č. 4 f moll, op. 36. Je to ale poněkud dramatická a pochmurná skladba. I když v ní pracuje skladatel s ruskými lidovými písněmi je poznamenaná jeho nepodařeným manželstvím a vlastním tragickým vnitřním zápasem. Osudová fanfára lesních rohů zahajuje symfonii a ještě se několikrát vrací. První věta Andante sostenuto – Moderato con anima pokračuje dál do fortissima homogenním zvukem jako drama. Následná něžná melodie připomene italské capriccio, ale pak jdou všechny nástroje do acceleranda, kde vynikají žestě a tympány. Druhou větu Andantino in modo di canzione zahájilo hobojové sólo s písní, kterou orchestr přeměnil v hladivou melodii a pro změnu převzal sólo fagot a následně flétna a další dřevěné nástroje. Lesní roh předznamenal nadcházející fortissimo, které následovaly dynamické vlny až do zklidnění v melodickém fagotu. Třetí věta Scherzo: Pizzicato ostinato – Allegro přináší iluzi vesnické kutálky a iluzi opilosti. Poslední věta Finale: Allegro con fuoco vpadá v rychlém fortissimu, objevuje se ruská lidová i osudová fanfáta, ale skladba spěje rychle v pochodovém tempu za mohutného využití trombónů, tuby, tympánů i činelů do širokého pléna a jásavého fortissima.

Symfonie přinesla mnoho příležitostí pro první hráče téměř všech nástrojových skupin, samozřejmě především zpívajících houslí primária Patrika Sedláře, ale i flétny Petra Hladíka, hoboje Jana Kučery, klarinetu Lukáše Brody, fagotu Jana Dvořáka, lesního rohu Radka Malého a trubky Ondřeje Moťky. Jim patří obdiv krásných výkonů, stejně jako i dalším členům orchestru, kterí hráli od prvních tónů až do konce s energickým nábojem a s vizí – Jsme Moravská filharmonie Olomouc a jsme na to hrdí!

Dirigent Zsolt Hamar je v tomto nadšení podporoval, vytvářel barevné plochy, které se střídaly s měkkými legátovými piany a které přirozeně vystavěl do mohutných vrcholů. Byl to koncert plný nadšení na obou stranách, jeviště i hlediště, na který se nezapomíná.

Na závěr se odehrála ještě jedna událost, která možná mnoho vytrvalých návštěvníků koncertů překvapila. Vedení filharmonie v čele s ředitelem Jonášem Harmanem a spolu s celým orchestrem loučilo s dlouholetou koncertní mistryní violoncell, paní Ludmilou Bubeníčkovou. Po plných 47 letech služby pro Moravskou filharmonii odchází do důchodu. Kytice i potlesk se loučily s dámou violoncell, která darovala publiku mnoho krásných koncertů.

Foto: Moravská filharmonie Olomouc / JANČO ATELIER